Příběh pěstounky Martiny – 1. díl – máme pro Vás chlapečka

Pěstounka Martina

Jmenuji se Martina a jsem přechodnou pěstounkou. Rozhodla jsem se s vámi sdílet příběhy mého každodenního života. Dnes je tu první příběh chlapečka, se kterým tu budete mít možnost prožít dobu, kdy byl v přechodné pěstounské péči. Občas tu budou pro pobavení i příběhy z naší rodiny – například pečení cukroví v režii dvou puberťáků, Velikonoce, malování bytu a další radosti. Ale protože všechno patřilo i do života chlapečka, věřím, že se i u nich trochu pobavíte.

Je začátek října. Dnes je to přesně měsíc, co se Adélka odstěhovala a zároveň 2,5 týdne, co jsem oficiálně volná a čekám na kouzelný telefon. Ráno jsem byla na soudu pro razítko právní moci ještě k Adélky Usnesení o svěření do péče nové rodiny. Zároveň jsem stihla dojet i na Úřad práce, oznamuji, že další převzetí dítka zatím neproběhlo. Přesně ve 12 hodin přijíždím domů. Vyvenčit psa, děti jsou ve škole, takže oběd nemusím vařit, zvládnu to s porcí od večeře.

Je to tady!

Ještě ani nemám dojedeno a zvoní telefon. Objevuje se na něm nějaké neznámé telefonní číslo, tak nic, to bude zase nějaký průzkum trhu. Na druhé straně se ozývá: „Dobrý den, tady OSPOD. Máme správnou informaci, že jste zrovna neobsazená?“ „Ano, jasně“. Probírám se ze vstupního radostného šoku. „Mohla byste převzít jednoho našeho chlapečka?“ Beru v rychlosti připravený dotazník, který mám na nástěnce, kde je napsáno, na co se všechno potřebuji zeptat. Ptám se tedy podle dotazníku:

  • Jméno? Boris.
  • Věk? 3 roky.
  • OSPOD který volá? Praha.
  • Kdy a kde jej budu přebírat? Ještě dneska, na soudu, mimochodem stejném, kde jsem ráno byla pro razítko. To vědět, tak to stihnu při jedné návštěvě 😊.
  • Kde je Borisek teď? Hraje si na OSPODu a čeká se na vypracování rychlého předběžného opatření.
  • Jak moc je jisté, že ho opravdu převezmu? Prý na 100%. Ještě jsem ho neviděla a už se na drobka moc těším. Píšu dětem, že večer až přijdou domů, tak tu bude chlapeček. Okamžitě odepisují a mám dát pak hned vědět.

Zajímá mě, jestli je ještě něco, co bych měla před převzetím vědět. Ne že bych si chtěla vybírat, ale zajímá mě cokoliv, abych věděla, na co si případně dát pozor, jak s děťátkem dál pracovat, jestli se nějak ví, jak se možná jeho situace bude dál vyvíjet. Dozvídám se, že byl nalezený s maminkou na ulici ve stanu, kde podle jejích slov byli jen jednu noc, ale podle zanedbanosti kloučka to vypadá na mnohem delší dobu.

Maminka je dlouhodobě závislá na návykových látkách, při zastižení v době odebírání byla pozitivní na metamfetamin, to znamená, že je uživatelkou pervitinu. Protože to není u ní první zkušenost, už v době, kdy byl Borisek roční, tak byl s maminkou nalezený na ulici, poté v nemocnici a Dětském centru (kojeneckém ústavu), pak ale vrácený zpátky matce do péče, rozhodlo se okamžitě jej umístit do přechodné pěstounské péče a dál jeho situaci řešit.

Sociální pracovnice dala hned matce podepsat souhlas s umístěním Boriska v Dětském centru nebo v přechodné pěstounské péči. Naštěstí ona se rozhodla právě pro přechodnou pěstounskou péči, a protože bylo momentálně několik volných přechodných pěstounů a mezi nimi i já, nic nebránilo v jeho předání. Z širší rodiny není nikdo, kdo by se o Boriska mohl postarat.

Jak tedy dál?

Volám nové klíčové pracovnici, že budu přebírat. Překvapuje mě její ochota ihned přijet. Domlouváme se, že se sejdeme u soudu, kam i já pojedu pro chlapečka. Jdu rychle vyndat autosedačku, tady se ukazuje, jak je potřeba mít všechny potřebné věci už připravené. Kde bude spát? Koukám na deníčky a fotky mých dětí a zjišťuji, že v té době děti spaly ještě v dětské postýlce. Vyndávám tedy i dětskou postýlku. Všechno ostatní po zkušenosti s Adélkou připravím až aktuálně podle toho, jak velký klouček bude.

 

 

Sdílejte
reklama

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě