Příběh pěstounky Martiny -11. díl – Borisek se setkává s tatínkem

Pěstounka Martina

Postupně se dozvídám, že Borisek má ještě dva sourozence, o 5 let staršího polorodého brášku, který je v péči u prarodičů ze strany maminky a o 2 roky starší vlastní sestřičku, která je v péči u praprarodičů ze strany tatínka.

Biologický tatínek

Po týdnu, co je Borisek u nás se o jeho pobytu dozvídá biologický tatínek. Hned reaguje a rád by Boriska převzal co nejdříve do péče. Domlouvá se tedy s OSPODem na dalších krocích, které musí podniknout. Musí si podat žádost o svěření do péče, docházet za Boriskem, mezi tím jej prověří sociální pracovník OSPODu, že je schopen Boriska převzít a následně proběhne soud, který mu jej do péče svěří. Po navázání pozitivních vztahů a Boriska překlopení na jeho rodinu dojde pak k jeho přestěhování. Od sociálního pracovníka vím, že se s tatínkem Borisek občas viděl, ale maminka mu jej nechtěla půjčovat. Rok byl i ve výkonu trestu, ale nyní již je rok propuštěný.

Ve stejnou dobu se o Boriskovi dozvídají i prarodiče z maminčiny strany a také mají zájem Boriska okamžitě převzít do péče. Postup bude stejný jako u tatínka, šanci na převzetí Boriska samozřejmě mají. Podle slov sociálního pracovníka u nich i Borisek trávil poměrně dost času, takže by se měli znát. Přemýšlím, proč OSPOD hned neumístil Boriska k prarodičům, když o nich ví. Později se dozvídám, že pracovník, který Boriskům případ zná, tak zrovna nebyl v práci, proto umístění do přechodné pěstounské péče.

Návštěva tatínka

Tatínek si hned domlouvá možnou návštěvu, proběhne za týden. Protože se neznáme, tak je lépe se setkat na nějaké neutrální půdě, v našem případě na OSPODu, bude tam vedoucí OSPODu, zástupce z mé doprovodné organizace, tatínek Boriska a já s Boriskem. Boriska se snažím na návštěvu nějak připravit, povídáme si o tatínkovi, s tím že za ním půjdeme na návštěvu. Borisek reaguje dost negativně, stále říká „táta ne, táta obí (zlobí)“. Nechci vyzvídat, kdo mu toto řekl, ale předpokládám, že buď maminka, nebo prarodiče. Dost se návštěvy obávám, uvidíme, jak bude reagovat přímo na místě. Protože ale děti velmi dobře dokáží vycítit naši nejistotu, snažím se i já pozitivně naladit na návštěvu a přijmout jí jako něco hezkého. Bohužel Borisek mi to asi moc nevěří, ani já ale nemám úplně jasno v tom, jak by se měla do budoucna situace vyvíjet.

Jeho revírem jsou naše parky, jeho tempo je vražedné

Já s Boriskem a klíčovou pracovnicí přicházíme na OSPOD, kde už čeká tatínek se svou přítelkyní a její dvouletou dcerkou. Je skoro stejně velká jako Borisek 😊. Představujeme se, Borisek se trošku nejistě dívá na tátu. Nechová se jako by ho neznal, ale ani ne úplně přátelsky. Během návštěvy tatínek odpovídá na otázky pracovnice OSPODu. Vysvětluje, že měl podmínku za přechovávání drog, následně jel bez řidičského průkazu, chytli ho a byl na rok ve výkonu trestu. Tam ale celou dobu pracoval a uvědomil si, že tudy cesta nevede a chce žít jinak.

Před rokem, po propuštění, začal okamžitě pracovat a pracuje tam na plný úvazek dosud. Celou dobu je se svou přítelkyní a společně vychovávají její dvouletou dcerku. Sám navrhl, že si nechá udělat testy na drogy, kde prokáže, že je „čistý“ a ty přiloží k žádosti na soud, kde bude žádat o Boriska do vlastní péče.

Borisek se osměluje

Borisek je ze začátku u mě na klíně. Vezme si sice autíčko od táty, ale u mě se cítí bezpečně a zatím na tom nehodlá nic měnit. Přináším mu i jeho oblíbené hračky a nabízím, že si může jít s tátou postavit věž, ukázat mu autíčko. Zatím nechce. Netlačíme na něj, pro mě je důležité že nepláče, i když si vlastně hraje se mnou. Po chvilce přichází holčička k jeho hračkám, a to je pro Boriska podnět k tomu, jít si s nimi hrát také. No hrát, postupně je odnáší ke mně a já ho zase posílám k tátovi. Za dalších pár minut posazuji Boriska ke stolu, kde jsme dosud seděli samotného, táta sedí na druhé straně stolu a já si jdu sednout o pár židliček vedle. Borisek se pomaličku osměluje, občas komunikuje s tátou a začíná si s ním hrát. Staví společně věž z kostek. Mě Borisek kontroluje, jestli stále sedím na stejném místě.

Ke konci návštěvy už Borisek sedí na zemi a hraje si s tátou, ale pokud cokoliv potřebuje – na toaletu, napít, tak se stále obrací na mě. Návštěva trvá 1,5 hodiny, přijde nám to tak akorát. Poté se loučíme, Borisek mě překvapuje a dává všem na rozloučení pusu, zamává a se mnou odchází. Domlouváme se na dalším kontaktu přibližně za týden s tím, že tatínek mi dá vědět a návštěvu potvrdí. Protože se cítím s tatínkem naprosto bezpečně, navrhuji setkání u nás v parku, další asistenci klíčové pracovnice nebo OSPODu nepotřebuji. Vím, že kdyby tomu tak nebylo, mohu se na ně obrátit a návštěvy by probíhaly opět s nimi.

Tatínek mi ještě předává sáček se sladkostmi, naštěstí v taštičce, takže Borisek nevidí, co dostávám. Mám ze setkání velmi dobrý pocit, uvidíme, jak budou probíhat ty ostatní.

Sdílejte
reklama

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě