Příběh pěstounky Martiny -12. díl – Borisek se setkává s prarodiči

Pěstounka Martina

Hned následující den po setkání s tatínkem je naplánováno setkání s prarodiči a bráškou. Hodil se jim jediný termín, a to je víkend, snažím se jim vyjít vstříc, protože o víkendu nemáme nic naplánováno, tak se setkáním souhlasím. Je naplánováno, že budeme společně na hřišti.

Prarodiče a bráška

Ráno přijíždějí prarodiče a my jim s Boriskem jdeme naproti. Hned jakmile je vidí, rozbíhá se k nim. Je vidět, že na sebe byli hodně zvyklí a Borisek je má moc rád. Volá jméno brášky a oba jsou nadšeni setkáním. Mám velkou radost, že je Borisek spokojený a věřím, že prožijeme příjemné dopoledne. Na první pohled je mi jasné, že Borisek je poloromský, proto trochu snědý. Protože nám počasí moc nepřeje, jdeme spíš na procházku než si sednout na hřiště.

Borisek hodně komunikuje s dědečkem, běhá s bráškou, já si zatím s babičkou povídám o tom, co vím, že se stalo a jak se Borisek dostal k nám. Babičky řeč se stále stáčí na finanční podporu, protože jejich finanční možnosti podle jejích slov již nejsou dobré. Na částky se samozřejmě neptám. Oba jsou v invalidním důchodu, ale oba si chodí přivydělávat do dalšího zaměstnání. Navíc mají ještě ve své péči Boriska brášku. Bohužel v tomto jim nemohu moc pomoct, protože za prvé nemám o přesných částkách ani přehled a za druhé je u příbuzenských pěstounů vždy na rozhodnutí úřadu, zda jsou dávky pěstounské péče vypláceny. Babička mi sděluje, že nějaké částky jim vypláceny jsou a opět se zajímá o to, na jaké částky se zvýší po přijetí Boriska. Opakovaně jí vysvětluji, že s tímto se bude muset obrátit na příslušné oddělení Úřadu práce, které dávku vyplácí.

Má je opravdu rád

Babička mi vysvětluje svůj pohled na dceru – maminku Boriska s tím, že ji již dlouho neviděla, ale má pocit, že se o děti starala vždy pečlivě a neví, proč se ocitla momentálně v těchto podmínkách.  Borisek u nich byl docela často na návštěvě, někdy i dlouhodobé. Dědeček se hodně věnuje Boriskovi, ten se od něj nechá rád chovat a nosit. Dědeček má ale těžkou cukrovku a čeká ho nelehký lékařský zákrok na noze, proto často zastavujeme, aby si dědeček mohl odpočinout. Jdeme i okolo oblíbeného místa Boriska – kolem hasičů. Borisek vypráví o autech, je na něm vidět, že je má opravdu rád.

S dědečkem si také chvilku povídám o dalších výhledech Boriska. Je rád, když vidí, že je malý spokojený a v pořádku. Dozvídám se, že si co nejdřív prarodiče podají návrh na svěření Boriska do jejich péče. Z rozhovoru je patrné, že tatínkovi nejsou moc nakloněni, ale prý mu Boriska přenechají, když ho soud shledá jako vhodného pro jeho péči. Svou žádost budou podávat jen proto, aby se Borisek neocitl v ústavní péči.

Prarodiče by měli zájem o kontakty jednou za týden, ideálně třeba na celý víkend. To jsem jim zatím neslíbila, protože prozatím bude pro Boriska lepší, když bude přes noc u nás, kde postupně získává pocit jistoty. Navíc předpokládám, že se bude postupně navazovat víc na tatínka, se kterým se setkal včera a nejspíš k němu bude přecházet do péče. Kontakt s ním bude probíhat asi 1x za týden. Nabízím prarodičům kontakty jednou za dva týdny, tím že vidím, že je na ně Borisek zvyklý, tak není problém, aby si jej dopoledne odvezli a odpoledne zase přivezli. Úplně nadšeni z toho nejsou, ale souhlasí. Domlouváme se na dalším kontaktu za týden, kdy s ním odjedou na celý den domů, aby se vzájemně užili.

Nevysvětlitelná změna chování

Po dvou hodinách návštěva končí. Borisek se v pohodě loučí s prarodiči, bráškou a se mnou odchází k nám domů. Po obědě šel spát, odpoledne byl trochu mrzutý, ale hodně rozjívený. Najednou mám doma úplně jiného chlapečka než dosud. Včera po návštěvě tatínka jsem takovou změnu nálady nepozorovala. Myslela jsem si, že to přejde, ale i následující dva dny jeho mrzutost pokračuje, je uplakaný. Zatím nevím, jestli je to spojeno s návštěvou prarodičů, nebo jestli u něj nezačne probíhat nějaká viróza, o které zatím nevím, ale tělo už se s ní tak nějak pere.

Od prarodičů dostávám pro Boriska jogurt, tabulku čokolády, dvě čokoládové tyčinky a dva sáčky bonbonů. Domlouvám se na tom, že mu to postupně budu dávat, aby to nesnědl všechno najednou. Prarodiče se ptají, co pro Boriska potřebuji, s tím že doma mají spoustu věcí, hraček, které tam Borisek měl. Protože má Borisek motorku, která je mu ale malá, zkouším se zeptat, jestli náhodou takovou motorku nemá i u nich. Nemá, ale dědeček nabízí, že ji sežene. Vysvětluji, že nemusí, protože mu ji když tak koupíme my, ale dědeček trvá na tom, že ji příští týden přiveze. Jsem ráda a slibuji, že až by se Borisek od nás stěhoval, tak mu motorka určitě zůstane a bude se stěhovat i s ní.

Čtyři dny trvá Boriska mrzutost, bouchá s věcmi, plácá nás, hází s hračkami. Najednou mám doma naprosto jiného chlapečka než dřív. Používá na nás slova, která u nás neslyší, oblíbené je „ty meku“ – jenom hádám, že to může být „ty zmetku“, „ale ade“ = „zalez hade“, „ty i nuá“ = „ty jsi hnusná“ …  Viroza se naštěstí nepotvrzuje a Borisek se asi po 4 dnech zase dostává zpět do své pozitivní nálady. Uvidíme po dalších setkáních, jestli to mělo nějakou souvislost.

Sdílejte
reklama

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě