Příběh pěstounky Martiny – 22. díl – Ježíškova vnoučata

Pěstounka Martina

Asi v polovině listopadu jsem díky někomu z přátel všimla projektu Ježíškova vnoučata od Českého rozhlasu. Přišlo mi jako skvělý nápad, obdarovat někoho z Domova pro seniory. Začala jsem hledat na jejich stránkách, jestli je tam ještě nějaké přání, které bych mohla splnit.

Čekám na vhodné přání

Hledala jsem přání z Prahy, protože jsem chtěla jet osobně přání splnit. Bohužel, v té době byla již všechna pro mě dostupná přání rozebrána. Na webových stránkách se ale objevila informace, že se stále přání ještě budou doplňovat. Čekala jsem.

Asi za týden jsem otevřela nabídku přání asi chvilku po tom, co tam byla nová přání zadána. Dvě mě na první pohled zaujaly. Paní Jiřinka, které je 93 let, si přála vánoční stromeček se světýlky a brambořík. Pan Jiří, kterému je 92 let, si přál předplatné deníku Právo na jeden den v týdnu. Protože jsem dřív noviny doručovala i do jednoho Domova pro seniory, pamatuji si, jak tam na mě někteří lidé čekali i velmi brzy ráno a těšili se na svůj výtisk. Hned jsem si přání zarezervovala.

Okamžitě mi přišlo potvrzení, že jsem se stala Ježíškovým vnoučetem. Náhodou byla obě přání ze stejného Domova pro seniory. Měla jsem čekat na výzvu konkrétního Domova, který se mi ozve a domluvíme podrobnosti. Do dvou dnů mi přišel mail z Domova, že mi děkují a mohu se jim ozvat na domluvení návštěvy. Společně jsme se domluvili, kdy oba seniory přijdu navštívit. Bylo to jednoduché právě díky tomu, že návštěva byla plánovaná jen jedna.

Rozšiřujeme přání pro seniory

Pro paní Jiřinku to bylo přání snadno splnitelné, syn si vzal na starosti nákup stromečku a světýlek, dcera ozdoby, řetězy, kytičku a další drobnosti pro radost.

Pro pana Jiřího jsem přemýšlela, jestli by jeho přání nešlo nějak rozšířit. Věděla jsem, že mu pořídíme předplatné na sobotu, která vím, že je hodně odebíraná. Je v ní dobré čtení i s přílohou televizního programu na celý týden. Zkoušela jsem dát i výzvu na své fb stránky, jestli by se někdo náhodou nepřidal s rozšířením přání, ale moji přátelé již měli vybrané přání pro jiné seniory. Bylo ale velmi krásné, když se mi ozývali, že jsou také do projektu zapojeni a pojedou předávat. Zkoušela jsem kontaktovat i redakci, jestli by nebylo možné, pokud uhradím předplatné na jeden den, přidat druhý den jako sponzorský dar. Nikdo se mi ale neozval.

Na poslední chvíli mi vyšla ještě výzva na fb stránce Ježíškových vnoučat, jestli se někdo nechce připojit. Mým snem bylo rozšířit přání na dva až tři dny v týdnu. Během dvou hodin po otištění příspěvku se ozvalo dalších 9 dárců, kteří měli zájem panu Jiřímu jeho přání splnit a vybralo se celkem 5 186 Kč, takže mohl mít předplatné od pondělí do soboty na celý rok 2018. Bylo to úžasné a byla jsem dojatá. Ozvalo se mi zároveň několik dalších lidí, kterým přání přišlo skvělé a už nestihli přispět na předplatné pro pana Jiřího. Vymysleli jsme tedy, že další předplatné můžeme darovat někomu dalšímu ze stejného domova, kam pojedu předávat, ať už paní Jiřince, nebo někomu z jiného pokoje. Vím, že dalšími, hodně objednávanými novinami bývala Mladá fronta Dnes.

Během dalšího půl dne se podařilo dát dohromady další 4596 Kč na předplatné Mladé fronty na celý rok 2018. Bylo nádherné, jak se ozývali lidé s tím, že se jim nepodařilo najít dostupné přání, ale přispějí rádi. Ozvala se mi i jedna paní s tím, že je možné na předplatném pár korun ušetřit díky probíhající slevě. Ráda jsem využila a říkala jsem si, že určitě najdeme účel využití ušetřené částky.

Návštěva Domova

V den, kdy jsme byli domluveni na předávání dárků pro paní Jiřinku, bohužel pan Jiří zrovna nebyl v Domově, protože byl na krátkodobé hospitalizaci v nemocnici a nikdo nevěděl, kdy jej pustí. Nevadí, slíbila jsem, že přijedu jindy a nyní navštívím alespoň paní Jiřinku.

Na recepci krásně vyzdobeného Domova pro seniory si mě vyzvedla sociální pracovnice, která mě zavedla do pokoje k paní Jiřince, která mě už očekávala. Jedna sestřička mi přišla pomoct ozdobit stromeček, takže já měla prostor na to si s paní Jiřinkou povídat, o rodině, o životě, o její bývalé práci. Bylo to velmi pěkné setkání, Borisek mezi tím běhal v pokoji, nechal se od paní pochovat a povídal i se sestřičkami. Byla jsem moc ráda, že jsme mohli paní Jiřince tímto udělat radost, ozdobit jí její pokoj, nabídnout domácí bábovku a pár drobných dárků.

Po hodinovém setkání jsme přešli do dalšího pokoje, kde jsem předávala certifikát na předplatné Mladé fronty. Tam byly tři seniorky, které už sice nechodily, ale o dění se zajímaly, rády luštily křížovky. Jedna paní povídala, že se jí před časem ztratil v prádelně povlak na polštářek s růží, který měla moc ráda. Ježíškovi si nepsaly, protože kvůli náročnosti při organizaci byla vybráno kolem 40 seniorů z 250 ubytovaných. A protože jsem věděla, že sem ještě jednou pojedu za panem Jiřím, byla jsem okamžitě rozhodnutá zastavit se i na tomto pokoji s dárky. A díky tomu, že byla ušetřená část peněz z předplatného, krásně to vyšlo.

Povlak a bábovka

Podařilo se mi sehnat moc hezký povlak na polštářek, který si paní přála, dokoupila jsem pro každou jednu fleesovou deku, kytičku pro radost, voňavé čaje, s Boriskem jsme vyrobili vlněné stromečky na stolek. Na den předávání jsem upekla ještě bábovku, připravila cukroví.

Druhý předávací den se také moc povedl, byla jsem u pana Jiřího, který byl moc šťastný, že jsem přišla. Krásně povídal o svém životě, o své práci, o přátelích. Dozvěděla jsem se, že je tady dokonce se spolužákem ze střední školy, se kterým jsou přátelé celý život. To je nádherné, jak přátelství může vydržet opravdu dlouho. Zároveň jsem navštívila i pokoj, kam jsem měla v plánu přijít už od minulé návštěvy. Protože paní vůbec nevěděly, že nějaké dárky dostanou, bylo setkání velmi dojemné a krásné. Na každém předávání byl se mnou i Borisek, který se bavil pobíháním mezi postelemi a zkoumáním všeho nového.

Nakonec to byl hlavně Borisek, který byl obdarovaný, protože personál nechal pro Boriska spoustu krásných dárků, které dostal pod stromeček, od knížek, přes svítící polštářek až po auta.

Radost a dojetí

Ještě nás čekalo jedno předávání, a to je přání paní Antonii, které je 75 let. Po dlouhodobé hospitalizaci by potřebovala zase začít opět trénovat chůzi a k tomu by potřebovala speciální podpažní chodítko, které jsem našla za 3824 Kč. Opět jsem zkusila dát výzvu na fb Ježíškových vnoučat a během půl hodiny se podařilo částku dát dohromady. Zároveň s tím se mi ozval vedoucí ze zdravotnických potřeb, odkud jsme jej plánovali pořídit, že nám dá slevu na chodítko. Takže opět skvělá věc, a protože deky měly velký úspěch při minulém předávání, pořídila jsem je opět za ušetřené peníze. Bohužel paní byla kolem svátků v nemocnici, takže jsme nakonec předávali sice po Vánocích, ale i tak dárky udělaly velkou radost. Co mě velmi dojalo bylo zjištění, že v Domově, kde je paní Antonie, se do Ježíškových vnoučat zapojili všichni obyvatelé Domova a všechna přání byla splněna. Vím, že to bylo určitě i pro personál velmi náročné, ale tím, že umožnili splnění všech přání a pomohli k mnohým setkáním, tak udělali určitě velkou radost všem zúčastněným. Protože často to není jen o těch přáních, ale hlavně o nádherných setkáních, chvilce povídání a zájmu.

Akorát mě mrzel přístup od některých lidí z mého okolí s různými připomínkami, jestli to mám zapotřebí, jestli mám málo starostí a podobně. Připomínkami jsem se ale nenechala odradit, i když jsem je často nechápala. Na projektu bylo nádherné, kolik lidí různých věkových kategorií se připojovalo a postupně plnili různá přání, ať už hmotná, nebo zážitková. Celkem bylo splněno přes 13 tisíc přání.

Sdílejte
reklama

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě