Příběh pěstounky Martiny – 24. díl – kapr

Pěstounka Martina

20. prosince jsme si přinesli domů živého kapra – Borisek měl obrovskou radost a stále se chodil na „ybu“ do koupelny dívat. Pro naše vykoupání posloužil sprchový kout u sousedky, pro Boriska jeho dětská vanička.

Koupelnu zabral kapr

Čím to, že sousedi mají vždycky nadání pro skvěle načasovaný odchod z bytu, například když jen v ručníku cupitáte večerní potemnělou chodbou. To i soused nabízel svou koupelnu k dispozici 😊 , prý kdyby bylo zase někdy potřeba. Ještě že ho neslyšela manželka, mohl by být na Štědrý den rozvod nejen od lože, ale i od stolu.

Protože Borisek chodil do koupelny kapra hlídat opravdu poctivě, už jsem tam ani nezhasínala. Občas při víc žbluňkutí jsem chodila lovit hračky z vany a stále vysvětlovala, že kapr si opravdu nechce hrát s lodičkou ani není třeba mu tam dávat kamarádky kačenky nebo jiné rybky. Ani kbelíček a lopatičku moc neocení. Kapr si vesele plave a já následující ráno pro jistotu kontroluji, zda kapr stále plave tak jak má. Je to dobré, kapřík je živý a tváří se celkem spokojeně. Opět další den neustále lovím hračky z vany a vysvětluji, vysvětluji, vysvětluji.

Koupel v Arielu

Odpoledne slyším veselé šplouchání z koupelny a jdu pro jistotu zkontrolovat, jestli se spolu s kaprem nekoupe už i Borisek. Borisek se sice nekoupe, ale ta voda je taková nějaká špinavější, co tam dal? Na barvičky nedosáhne, ponožky tam také nenamočil, Jar si určitě z kuchyně nepřinesl, tak co to může být? V koupelně to tak nějak zvláštně voní, ale z čeho, když jsem pračku nepustila? Kelímek na zemi a trochu vysypaného prášku mi napovídá, že se kapřík právě koupe v Arielu ☹ .

Doma jenom Borisek a já, tak rychle přemýšlím, co teď. Mám bacit kapra hned, nebo to zvládne? Jak dlouho vlastně namočený v pracím prášku byl? Bude vlastně maso ještě poživatelné, nebo se mám vydat pro nového kapra?Kdy jsem ho viděla naposledy? Teď asi půl hodinku vařím v kuchyni, Boriska jsem pořád slyšela, ale tak různě si tu hrál, občas u mě, občas v koupelně, občas v pokojíčku. Rychle napouštím Boriska dětskou vaničku a přendávám kapra do čisté vody. Je trochu oblblý a já se začínám modlit, aby to přežil.

Do Štědrého dne zbývají ještě 3 dny, mám v plánu ho připravovat až za dva dny. Umývám celou vanu od Arielu, napouštím novou vodu a kapra vypouštím do většího prostoru. Borisek má radost, že „yba plave“ a já hrozím, že už to nikdy nesmí udělat. Uklízím prací prášek, který ho do té doby vůbec nezajímal. No, můžu být ráda, že k němu nepřilil ještě i aviváž. Pro jistotu uklízím i tu.

Kapr nebo delfín?

Do večera chodí kontrolovat rybu nejen Borisek, ale i já. Kapřík se zdá být v pořádku a já trochu s obavami jdu v noci spát a ráno moje cesta vede hned do koupelny. Najednou velká změna, kapr si přes noc odpočinul a ráno se nějak přeorientoval z kapra na delfína a vyskakuje mírně nad vodu, že mám občas pocit, že ho budu hledat někde pod vanou. Tak přemýšlím, jestli mu i dneska trochu Arielu nepřisypat, každý prostě jedeme na něčem jiném 😊.

Ochránci zvířat mohou být klidní, kapr ve veselé náladě přežil až do 23., kdy jsem ho osobně klepla. Borisek v té době spal, naštěstí se nekonalo žádné nahánění kapra po koupelně. Zvládla jsem to na první pokus, včetně veškeré přípravy, očištění, stažení z kůže a naporcování na další den. Boriskovi jsem nedokázala říct, že ryba bude další den k večeři, ale řekla jsem mu, že si ho u nás vyzvedl soused a odvezl ho do rybníčka. Kupodivu se ani nezajímal po tom, že bychom se mohli jet na kapra podívat.

Sdílejte
reklama

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě