Příběh pěstounky Martiny – 25. díl – Štědrý den u nás

Pěstounka Martina

Tento Štědrý den byl jiný než všechny před tím. Byl to první Štědrý den, který s námi prožívá nějaké děťátko. Už je to dávno, co jsem měla děti malé a ráda jsem si vzpomněla, jak všechno probíhalo. Už tenkrát jsme si udělali své rituály, které dodržujeme i v době, kdy jsou už děti odrostlé. Nevím, jestli je budou takto nastavovat jednou i ve svých domácnostech, možná si i oni zavedou nějaké nové zvyky, které budou dodržovat.

Ale teď jak to máme my. Stromeček zdobíme kolem poloviny prosince společně, mimochodem Borisek ho na sebe do Štědrého dne stihnul dvakrát sklopit, takže sláva umělým ozdobám, které jsme letos pořídili. Opakovaně mě Borisek přesvědčoval o tom, že přeskládání ozdob na stromečku je důležité, takže neustále ozdoby zavěšoval jinak, než původně byly. Asi každý máme jinou představu o ozdobeném stromečku, ale co je vlastně ten správný pohled? Vždyť to vůbec není důležité. To nejdůležitější je, že se to Boriskovi líbilo.

Předvánoční nákup

23. jsem se dopoledne vydala do naprosto nacpaného obchodního centra pro zeleninu na salát, i nějaké pečivo se bude hodit, a protože u nás bude nejen kapr k večeři, ale pro Boriska i losos a pro syna kuřecí řízek, tak tu fronta, tam fronta, prostě nejen já měla ten super nápad jít nakoupit zrovna dneska. Naštěstí Boriska baví sedět v košíku, takže co možná nejrychleji projíždíme Albertem, ještě že se tu už vyznám a jdu najisto. Ale přeci – tu něco v akci, jogurty, máslo, džus, vždycky je co nakoupit. Vždyť jsem šla jenom pro pár kousků zeleniny a maso, proč mám plný košík nákupu? Ještě všechno u pokladny vyndat, odolat nákupu co mi nosí Borisek ke košíku, jako sladkosti, nanuky, perezervativy, no prostě cokoliv mu přijde pod ruku z nabízeného zboží. Naštěstí stačí vysvětlení, „to taky nepotřebujeme“ a Borisek to zase vrací zpátky. Baví se celá fronta a se zájmem sledují, jestli přeci jenom na něco nekývnu.

Přípravy na štědrovečerní večeři

Odpoledne, když Borisek spí, tak připravuji kapra, po jeho probuzení společně bramborový salát. Jistě si umíte představit, jak Boriska bavilo krájení brambor, pasírování mrkve a následné poctivé ruční promíchání kbelíčku salátu. Mimochodem – ten kbelíček je 15 litrový a Boriskovi do pasu. Ale míchal s chutí a velmi, velmi pečlivě, až jsem chvílemi čekala, jestli neuvidím z kbelíku čouhat jenom nožky.

Společně jsme připravili i stůl, když já vkládala šupinky pod talíře, tak je Borisek zase vyndaval, desetikorunky si strkal do své kasičky. A to jsem měla sesbírané ty nejhezčí, skoro nové. Ale právě ty se Boriskovi moc líbily a po chvilce přemlouvání mi je i vydal. Tu jeho jsem mu nechala na památku i se šupinkou, třeba když jí neztratí, tak si jednou vzpomene na trávení jednoho Štědrého dne.

Sváteční oběd

Pořád jsme si povídali o tom, že zítra přijde Ježíšek a přinese dárek, Borisek se moc těšil. 24.ráno hned po probuzení utíkal ke stromečku a hlásil nám „není dáek, nebyl ešíšek“. Znovu jsem vysvětlovala, že se už jenom jednou vyspinká (spí totiž ještě po obědě) a Ježíšek určitě přijde. Já si ze svého dětství pamatuji, že Štědrý den byl vždy ve velmi hektickému duchu, nervozity a naprostého dusna. A pak jsme se všichni povinně museli tvářit mile, i když chvilku před tím padala nepříjemná slova. Já věděla, že takhle to určitě nechci.

Dopoledne jsem uvařila vejce k salátu, usmažila kapra – pro mě a dceru, lososa pro Boriska a řízek pro syna, děti naaranžovali s Boriskem cukroví na stůl a kolem poledne jsme mohli jít obědvat. Kvůli dětem jsme před lety posunuli sváteční večeři na sváteční oběd a zachováváme to i nyní, kdy už dávno děti po obědě spát nechodí a čas odchodu do postele se posunul z 8 hodiny večerní na dobu něco po půlnoci. Ale s Boriskem se nám tento rituál velmi hodil, protože on stále patří mezi ty polední spáče. Oběd proběhl krásně, Borisek měl oblečenou sváteční košili, ze salátu vyzobával hrášek a kukuřici, lososa místo pokapání citronem měl spíš v citronovém nálevu, sice se u toho křenil, ale moc mu to chutnalo a snědl celou porci. Také hned věděl, že šupinka a penízek „to e moe“ a smál se na celé kolo. Překrojil s námi jablíčko – kupodivu všechny prsty má zachované, ale pro jistotu fotografie z akce radši ponechám jen v domácím fotoalbu.

Po obědě šel Borisek spát, trochu jsem se obávala, co s jeho zažíváním udělá mléko, které dostává pokaždé před spaním, v kombinaci s právě dojedeným bramborovým salátem, ale kupodivu žádná nehoda se nestala. Hned po probuzení utíkal ke stromečku a kontroloval, jestli tam už náhodou nejsou dárky. Stále ještě nebyly, Ježíšek nám je nosí až večer. Byl akorát správný čas na oblečení a odchod do kostela, kde je každoročně mše pro rodiny s dětmi. S Boriskem jsme se tam byli už několikrát podívat na Betlém, navíc tam chodíme do mateřského centra, tak to tam trochu zná.

Návštěva kostela a Ježíšek

Boriskovi se v kostele moc líbilo, zpívali jsme koledy, které zná, s odhodlaností sobě vlastní šel i s ostatními dětmi do hloučku s panem farářem, který si s dětmi povídal. Děti od něj dostali i „kouzelnou fazoli“, která funguje pro všechny děti, které „věří v dobro a chtějí se hezky chovat“. Bylo to moc hezké, děti si povídaly o Betlémech, o tom, kdo všechno patří do Betléma, o Ježíškovi … Poté mše pokračovala, s Boriskem jsme si došli i pro požehnání, Borisek byl trošku dotčený, že nedostal „taky sušenku“, ale nechal se uplatit Bebe-sušenkou ode mě. Moje děti jely domů hned po skončení mše, naaranžovaly dárky pod stromeček a vydaly se nám ještě naproti k autobusu. My se s Boriskem ještě chvíli zdrželi, vyfotili si Betlém, pomalu došli na autobus a odjeli také domů. Po našem příjezdu to vypadalo, že se děti zdržely ještě na zastávce a čekají na nás.

Společně jsme došli domů a Borisek, nic netušíc, že by tam dárky už mohly být, tak šel do obýváku a jak je uviděl, tak zářil víc než rozsvícený stromeček. Byl úžasný, rozbaloval krásně po jednom balíčky a jeho nadšení nebralo konce. Radost měl naprosto ze všeho co dostal, ale hlavně auto, které hraje a zároveň bliká a tancuje, nad tím jsme tu trsali celá rodina 😊, mašinka s vagonky, ale i úklidová sada, nářadí, teplé bačkorky nebo pyžamko, plyšáčci, velký míč, cvrnkací kuličky, knížky, to všechno byly dárky, které udělaly velkou radost. S chutí se díval i na to, jak rozbalují dárky ostatní a jásal nad nimi, jako kdyby byly jeho. U mé dcery nejvíc zabodovala stírací mapa světa a moc se mi líbil její výraz, když rozbalila balíček s nalepenou korunou. Synovi se moc líbila magnetická miska na šroubky, které občas hledá všude po stole, tak teď už nebude.

Večer jsme ještě pustili lodičky ze skořápek, pluly všechny, i přes občasnou bouři, kterou tam Borisek vytvářel. Štědrý den se nám moc vydařil a podle neustálých úsměvů věřím, že i Boriskovi se moc líbil.

Sdílejte
reklama

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě