Příběh pěstounky Martiny – 27. díl – malý záškodník

Pěstounka Martina

Není den, kdy bychom neřešili nějakou Boriska činnost, která vede ke zlobení psa. Ať už je to házení kostiček k jeho pelechu, kutálení balonků do jeho blízkosti, vylekání ve chvíli, kdy se jde napít, nažrat … Nepomáhá jasná domluva, důrazně vyslovené „NE!“ i s vysvětlujícím důvodem, bohužel nepomáhá ani jasný signál od psa, ať už ve formě vrčení, občas i kousnutí.

Borisek pořád zlobí psa

Ještě že nemám doma pitbulla, ale „jenom“ křížence yorkšíra s několika dalšími rasami, které zrovna byly nablízku. Takže kousnutí sice bolí, ale Borisek ho rychle zapomíná. Marně přemýšlím, jestli jde oba dva mít pohromadě v jedné domácnosti. Bude to muset jít, i pes musí pochopit, že je lepší si někam zalézt, kde o něm zrovna Borisek neví, že musí využít doby ke spánku kdy spí i Borisek a naopak Borisek bude muset pochopit, že se psem je lepší vycházet a ne stále vymýšlet zlomyslnosti, kterými může psa rozzlobit.

Naražený malíček

V prosinci se Boriskovi podařilo mi najet na holou nohu s poštovním doručovacím vozíkem plným letáků. Bohužel váha vozíku byla v té chvíli kolem 50 kilogramů, a to prostě můj malíček nevydržel. Bolest ukrutná, ale co se dalo dělat. Ale protože místo malíčku jsem měla bublinu, se kterou jsem se nevešla do bot, doskákala jsem ještě ten den na chirurgii. Tam mi po rentgenu bylo vysvětleno, že se s tím nedá nic dělat, akorát odpočívat a nohu nenamáhat. No, před Vánoci dobrá rada☹. Ještě, že je u nás stále spíš podzimně než zimně a dá se chodit v pantoflích i venku. Protože do jiných bot jsem se další měsíc nevešla.

Co mě ale mrzelo, bylo chování Boriska. Protože celé dny bylo jeho hlavním cílem pokusit se mi na nohu šlápnout a mým cílem bylo nohu ubránit. Zkoušela jsem vysvětlovat, zakazovat a znova vysvětlovat, snažila jsem se Boriska zabavit čímkoliv jiným, nevšímat si toho – ale to vážně nešlo, jakýkoliv dotyk, natož šlápnutí, i když „jenom“ 13 kilogramovým člověkem bylo hrozně bolestivé. Tento adrenalin přestal Boriska bavit až po 3 týdnech, kdy se pomalu malíček začal hojit.

Zajímavá myšlenka

Zkoušela jsem se i radit s ostatními, včetně psychologické porady. Funguje u nás setkání cca 5 přechodných pěstounů a dvou psycholožek, kdy nadneseme nějaké téma, které buď chceme probrat, nebo se k němu při hovorech dostaneme a pak každý řekne svou zkušenost, svůj úhel pohledu. Často člověk najednou vidí i další stranu, které si před tím nevšiml. Snažila jsem se stále pochopit toto chování, protože si myslím, že jakmile se mi podaří pochopit, alespoň trošku myšlenkové pochody Boriska, tak mu můžu zase víc pomoct. Zajímavá myšlenka, kterou jsem si ze setkání odnesla bylo, že tyto děti se často svým chováním ujišťují, že je vlastně „nevyhodíme“ při jejich průšvihu.

Věřím, že něco na tom může být, protože od té doby jsem zkusila vysvětlovat Boriskovi při jeho nevhodném chování, že ho mám stále moc ráda, ale že se mi jeho chování nelíbí a proč. Borisek si to velmi rychle zapamatoval a sám, když věděl, že provedl něco, za co se můžu zlobit, tak ještě, než jsem na to přišla, tak už hlásil „Si moe láska, mám tě moc áda“ (Borisek ještě neumí úplně rozlišovat mužský a ženský rod, takže místo rád, říká ráda, jak to slyší u mě, když mu to říkám). Sice je to stále malý záškodník, který s chutí zlobí našeho psa, občas provádí něco, co mu vidím jen na pohledu, že si uvědomuje, že dělá něco, co by neměl, ale pomalu se učí se omluvit „omiňBete“ = promiň Berte.

Bohužel velmi rychle zapomíná a za chvilku znovu letí kostička k pelechu. Přitom ale když potkáme jiné pejskaře venku, u kterých víme, že jejich psa hladit může, tak se k němu chová moc hezky. Jenom s tím naším prostě vzájemně nevycházejí. Třeba se to ještě společně naučí. Konec pobytu Boriska u nás je v nedohlednu.

Ze školení mám ještě jednu velmi zajímavou myšlenku, která se mi potvrdila už u druhého dítka. A to, že tím, že dítě v přechodce vlastně zlobí, tak je to známka toho, že se u nás cítí dobře a ví, že si to může dovolit. Že nám natolik důvěřuje, že může i zlobit. Pro spoustu lidí možná nepochopitelné, ale možná mi i ostatní, kdo pracují s těmito dětmi tuto zkušenost potvrdí.

Sdílejte
reklama

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě