Příběh pěstounky Martiny – 28. díl – už jsme spolu 4 měsíce

Pěstounka Martina

Jsou to už 4 měsíce, co jsem převzala do péče kloučka, který se bál cokoliv ochutnat, neznal to, co je pro jiné 3.leté děti běžné. Dneska mi tu běhá šikovný skřítek, který je zvědavý a lačný po každé informaci, vše ho zajímá.

Jídlo

Zzačínal na párkách a rohlíkách, o pár dní později přidal i kuřecí maso. Všechno ostatní, co jsme mu nabídli, tak nechtěl, neznal. Dneska má moc rád čerstvou zeleninu – okurky, papriky, rajčata i ovoce – mandarinky, banány, kiwi, kaki, pomelo, jablka, hrušky. Z mandarinek na začátku jen vysával šťávu a dlouho nechápal, že by mohl sníst i to ostatní. Ale každá ochutnávka něčeho nového byl velký pokrok. Velkým pomocníkem se nám stalo klasické skleněné struhátko, díky kterému začal jíst i jablka – dneska už jí jablíčko pokrájené na kousky, ale ze začátku vůbec nevěděl, jestli si to může dát, nebo raději ne.

Z hlavních jídel jsme začínali na čemkoliv mixovaném na pyré, to mu zůstalo. Sice ochutná všechno, ale velkou radost mu udělám vždy krémovou polévkou nebo omáčkou. Zatím mu stále zůstala 3x denně lahvička s mlékem, do kterého jsme ze začátku přidávali sušené mléko kvůli vitamínům a minerálním látkám. Nedávno jsme už i to přestali používat, takže pije jen klasické mléko, přes den z hrnečku, ale před každým spaním a ráno po probuzení si rád dá lahvičku. Zatím mu ji nechávám. Dudlík, který na začátku tolik chtěl a já přemýšlela, co by to tak mohlo být odložil po pár dnech a už si na něj vůbec nevzpomene, takže jsme ho mohli zase uklidit.

Oblékání

Borisek se naučil napřed rozepnout zip, teď už ho umí i zapnout na bundě, volnější oblečení – triko, tepláčky, spodní prádlo – si krásně už sám obleče. Zatím mu musím nastavit, jak je to správně, ale i to se za čas určitě naučí. Moc ho baví stát před skříní a vybírat si oblečení sám. Botičky, pokud se volně nazouvají – pantofle, sněhulky, tak si je obuje i zuje také už sám. Občas samozřejmě zkouší – „to nemumim“, ale stačí mu říct, že to umí a mám tu zase toho šikovného kloučka.

Touha po samostatnosti

Borisek miluje, když může být v čemkoliv samostatný a často slyším „já sám“. Projevuje se to jak doma, třeba při výběru oblečení, tak třeba při procházce venku, kdy on chce jít po druhé straně chodníku „tudy sám“ a mě jen kontroluje, zda jsem v bezpečné blízkosti. Občas jeho touhu po samostatnosti musím korigovat, protože pokud mi pomáhá vařit, tak se někdy nechce nechat přesvědčit, že on bude mít menší nůž než já, ale jsem ráda, že ho baví se zapojovat do všech činností. Za prvé ho mám díky tomu při ruce, takže nemůže jinde vymýšlet nějakou lumpárnu a za druhé si tím cvičí motoriku (a občas moje nervy a postřeh 😊). Ovšem když má jít uklidit večer hračky, tak se ještě nestalo, že by mi hlásil „já sám“. To častěji slyším „to nemumim“😊

Vyrábění

Jakmile si Borisek zvykl, že můžeme něco dělat společně a je to vlastně úžasná zábava, tak ho začalo bavit vše, co společně vymyslíme. Někdy teda já vymyslím, pak si nadávám, co mě to zase napadlo za ptákovinu. Čím horší činnost, v překladu – čím může být Borisek zapatlanější a bordel z toho větší – tím ho to víc baví. Takové obtisky ručiček a z nich vyrábění různých obrázků, to je žůžo. A vůbec, když vytáhnu vodovky, tak to je úsměv od ucha k uchu, protože zábava začíná. Teda jak pro koho. Ale na stole máme sklo, tak úklid poté je docela snesitelný. Rád kreslí vatovými tyčinkami, protože dělají skvělé tečky. Nebo lepí odličovací tamponky.

Akorát sněhu tu moc nemáme, teda spíš vůbec žádný, takže třeba jak vypadá sněhulák se mi trochu hůř vysvětlovalo. Ale i toho jsme zvládli. Moc ho baví i kinetický písek, dokud nejde být na pískovišti, tak dobrá varianta. Skvěle se uklízí, dobře se s ním staví, že si skoro nejsem jistá, jestli ho bude klasický písek bavit. Ale na ten máme ještě chvilku čas. Oblíbené je i trhání a pak lepení papírků, třídění různých korálků – roste z něj docela systematik, hraje si tu často na Popelku a přebírá hrách a fazole, nebo různě barevné fazole, hrách a čočku. Začíná pomalu kreslit – nejdřív jsem kreslila jenom já – teda výtvarná díla to byly na úrovni přesně Boriska, ale pár základních obrázků umím a Borisek je umí i pojmenovat. Dělá mi s tím radost, protože pozná, co jsem to zrovna nakreslila 😊.

Postupně jsem ho do kreslení víc zapojovala, takže já nakreslila třeba autíčko nebo autobus a Borisek dokreslil okýnka. Nebo já nakreslila pejska, kočičku a Borisek dokreslil oči, uši, čumáček. Dneska už si všímá i hodně detailů, které kreslí – volant, světla u auta, některé obrázky pomalu začíná kreslit i sám – sluníčko, mráčky. Vybarvování ho zatím nezajímá, ale začíná hledat možnosti, co jde obkreslit – sklenička a má kolečko, kostička a má čtvereček.

Písničky, básničky

Borisek neznal vůbec žádné písničky a říkadla, dneska ho moc baví, když se mnou zpívá nebo předvádí různé pohybové říkanky. Má rád koulelo se jablíčko, koulela se brambora, šla babička do městečka, kolo kolo mlýnský … Rád zpívá – skákal pes, travička zelená, ovčáci čtveráci. V lednu jsme ještě hodně zpívali koledy, protože stále ještě máme doma stromeček, který denně rozsvěcíme. Děti mu hrají na klávesy a on zpívá s nimi. I díky zpívání se moc hezky rozmluvil. Občas používá ještě hodně dětská slova – papat, hajat …. já to po něm zopakuji v dospělé verzi a časem si myslím, že to začne také tak používat. Hezky začal mluvit i ve větách, protože on řekl slovo, já ho zopakovala v celé větě a on jí zase zopakoval po mně. Venku si rád povídá s pejskaři, které potkáváme a zná je. K cizím lidem už má nedůvěru, za což jsem ráda, protože ze začátku byl schopný odejít za úsměv s kýmkoliv kamkoliv.

V noci

Ze začátku vstával každou hodinu, někdy i častěji, měl hodně noční můry. Dneska už se budí jen tak 1-2x a kontroluje, zda jsem doma. Dojde se vyčůrat a hned zase usíná. Ze začátku měl hnízdečko, ve kterém spinkal, napřed se mnou v posteli, pak se s ním přestěhoval do své postele. Protože nepočítám, že až se bude stěhovat od nás, že by šel i s ním postupně jsem ho začala od něj odnaučovat. Borisek spí ve své postýlce, kterou má přisunutou k mé posteli. Hnízdečko se zase přestěhovalo ke mně do postele a ukládáme do něj hračky, Borisek už spí bez něj. Ale zatím mu ho takto jako jeho jistotu nechávám.

Tak to je od nás zatím všechno, o dalších dnech napíšu zase příště.

Sdílejte
reklama

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě