Dokonalá máma… nebo ne?

Dokonalá máma… nebo ne? 1

Vždycky jsem chtěla mít svůj život pod kontrolou. Být ta skvělá, krásná, úspěšná, nezávislá žena. A pak přišlo dítě!

Můj příběh ale začíná někde mnohem dříve. Touha po dokonalosti mě na dlouhou dobu stále zdraví. Poruchy příjmu potravy, přehnané cvičení, přejídání – kolotoč výčitek, trápení, nejistoty. Zvládla jsem to, ale touha po dokonalosti v hlavě zůstala.

Slečna dokonalá

Skvělé výsledky ve škole, úspěšná maturita, stěhování do velkoměsta. První samostatné bydlení, první práce, vysněná vysoká škola. Cvičení, které mě drželo v bezpečné vzdálenosti od propasti jménem anorexie. Vše vycházelo. A pak přišla láska…

Zvládli jsme první překážky, plánovali společné bydlení, já skvělou kariéru. Když si myslíte, že zvládnete snad i létat, život vám dá lekci – obvykle velmi cennou lekci.

Dokonalá máma… nebo ne? 2

Já vážně nemám čas

Pár dnů zpoždění je přece normální, ne? Mám zkouškové, v práci se nezastavím a cvičím každý den. Prostě jsem jenom ve stresu. To bude ok.

Týden, dva – dobře udělám si test, ale já přece nemůžu být v tom. Na to teď není čas. Výsledek negativní. Myslela jsem si to. Až budu mít volněji dojdu si pro jistotu k doktorce, honí se mi hlavou při cestě do práce.

Ach jo. Mám strašnou chuť na cheeseburger, hranolky, zmrzlinu a možná čokoládu. Hned. Co na tom, že je pozdě, zítra si dám dvoufázový trénink. Ráno se vzbudím budím a je mi divně. Co to sakra je? Dávám si kafe. Musím se probrat. Dopoledne mám zkoušku, pak musím do práce a cvičit.  Moje milovaná káva šla ven. Tak jo, jdu k doktorce.

Nejistě si sedám do čekárny a čekám na zavolání. Na otázku, jak dlouho mám s menstruací zpoždění neurčitě krčím rameny. „Víte, já opravdu nemám čas takové věci sledovat, ale test jsem měla před pár týdny negativní”. Nechám si odebrat krev a sestra mi zdůrazní, ať si zavolám po obědě pro výsledky. Cestou ze zkoušky v tramvaji volám – stejně je to celé hloupost.

„Tak vám gratulujeme, čekáte miminko,” ozve se veselý hlas ze sluchátka a já nevěřím vlastním uším. „přijďte prosím ještě dnes, paní doktorka s vámi chce něco probrat”.

Celé téhle tragikomedii dává korunu lékařka, která mi po vyšetření oznámí, že jsem v 8. týdnu a vzhledem k předchozím komplikacím rozhodně potrat nedoporučuje. Tedy v případě, že chci ještě někdy mít děti. Takže teď nebo nikdy.

Volám do práce, že dnes rozhodně nepřijdu. Mám chuť si dát minimálně panáka. Ale to vlastně nemůžu. Je mi dvacet dva, mám před státnicemi a jsem v tom.

Dokonalá máma

Zvládnu to. Vždycky jsem vše zvládla. Tak budu mladá matka, kariéru zvládnu při dítěte. Tatínek mého dítěte se mnou chce být. Tohle je jen zkouška – to dáme.

Kromě toho, že mi rostl pupek, mi vlastně nic moc nebylo. Při prohlídkách ostatní maminky řešily výbavičku a já šprtala. Státnice se nakonec přesunuly na začátek září, ale i ty jsem v 9. měsíci zvládla, odpromovala a za dva dny se mi narodil syn.

Můj maličký krásný uzlíček štěstí. Je dokonalý. Co víc si přát?

Pokračování příště

Sdílejte

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě