Příběh pěstounky Martiny – 15. díl – malý puberťák

Pěstounka Martina

Tak nevím, co je náročnější. Jestli zvládání puberty u skoro plnoletého syna, nebo u tříletého kloučka. Obojí má své a u obou si říkám, že to období prostě nějak musíme přežít. Pokud možno všichni a s alespoň malou ztrátou nervů.

Období vzdoru

Borisek dospěl do prožívání svého NE právě teď. Nevím, jestli to zkoušel třeba už dříve s maminkou, nebo dospěl teď k rozhodnutí, že je zrovna ten pravý čas vyzkoušet to u nás a zdárně se mu to daří. Takže i když mám doma skvělého pohodáře, který se většinu času krásně usmívá, dovede sebou i pěkně říznout o zem a zkusit mi dokázat, že zrovna toto není pro něj ta správná cesta.

Zkouší posouvat domluvená pravidla a někdy je náročné odhadnout, co je vzdor a co touha po samostatnosti – zapínání domácích spotřebičů jako je myčka, pračka. To zrovna považuji za touhu po pomáhání a samostatnosti. Ale třeba ví, že nesmí stát na stole, nesmí vylévat vodu z vany na zem, tak to už je pěkný vzdor z jeho strany a občas možná zkouší, co ještě projde a co už ne 😊.

Já sám!

Oblíbeným slovem se pro Boriska stalo „ÁÁÁMMM“ – to víš, že ty sám. Ale zase jsou okamžiky, kdy to opravdu vítám, například při svlékání, obouvání, chceš se to naučit sám, tak klidně, ráda využiju dobře načasované doby. Většinou nespěcháme tolik, že bych mu to nemohla umožnit, i když jsou i okamžiky, kdy potřebujeme jít co nejdřív. Ale tím, že se jeho touha po samostatnosti projevuje naplno a několikrát denně, tak většinou i plánuji odchod tak, aby tam prostor pro „já ááám“ měl.

Co k tomu také patří je negativismus – takže NE! a velké slzy k tomu. Jdeme ven, vezmeš si motorku? „Necimotoku“. „Dobře, tak si jí neber“. Slzy a výkřik „motoookuuu“. „No tak si ji vezmi a jdeme“. „Neci ven“. „Jdeme ven, pojď, vyvenčíme Bertíka“ „NecivecitBetíka“. „Musíme jít, pojď“. Nakonec úsměv, motorka s sebou a v parku jsme přes hodinu. Ale smlouvat před tím prostě musí. Nevadí, zvládneme to.

Pořadí: 0 / 0
vstoupit do galerie

Klid a zkušenosti

Při péči o Boriska si uvědomuji, jak jsem mnohem klidnější při řešení všech situací, než tomu bylo s mými dětmi. Určitě svůj díl hraje věk a rodičovská zkušenost. Něco se mi podařilo za ty roky načíst, naposlouchat na seminářích, něco jsou sdílené zkušenosti ostatních. Vím, že na své děti jsem vyzkoušela kde co, od opakování jejich chování – dupání, dávání najevo své autority, ale pamatuji si, že to stejně moc nepomáhalo. Dnes vím, že se se mnou nesnaží Borisek bojovat za každou cenu, ale prostě toto období do jeho života patří a tím, že jej neprožíval dřív, tak to vyšlo zrovna na dobu, kdy je se mnou.

Vím, že se rád mazlí, takže i toho často využívám a poté co se dostatečně vyvzteká, tak sám přichází a jde se přitulit. Za chvilku přejde na jinou oblíbenou činnost a vydrží si hrát klidně půl hodiny. Jeho odzbrojující větou je: „ty i moe áka“ = „ty jsi moje láska“. Vím, že chce hodně tulit a chovat, je hodně nedomazlený. Začala jsem používat i jemné masáže, které spojujeme s natíráním těla, protože má hodně suchou kůži. To je ve svém živlu a naprosto šťastný.

Chudák pes

Co mě bohužel mrzí je, že zkouší svou moc nad naším psem. Neublíží mu tím, že by mu něco udělal, ale tu k jeho pelechu zakutálí schválně oříšek, tu převrhne židli vedle něj, tu shodí kostku ze stolu ve chvíli, kdy jde pes okolo, tu mu ujede autíčko přesně tam, kde pes zrovna stojí. Samozřejmě pes se většinou lekne, začne štěkat, nejednou je blízko konfliktu, a i Borisek už vyzkoušel, jak to vypadá, když se mu zakousne do ruky nebo nohy. Nebo svým medovým hláskem volá „Bete, Bete“, Bert přijde za ním a Boriskovi zrovna upadne kostička. Vím, že je to i pro toho psa těžké, byl zvyklý na pobyt v mé blízkosti, a i když si má kam zalézt, chce být ve středu dění a moc klidu opravdu nemá. Je mu deset let a já vím, že po něm už si dalšího nepořídím, určitě ne v době, kdy se budu chtít věnovat této práci.

Sdílejte
Immunotrofina 2+1 zdarmaImmunotrofina 2+1 zdarmareklama

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě