Blíží se druhá adventní neděle a u nás není ani jeden kousek cukroví. Do Štědrého dne zbývají ještě více než dva týdny, to stihneme. V týdnu volá tatínek, že si tento týden nemůže Boriska vzít, protože má angínu. O prarodičích a návštěvě ani neuvažuji. V sobotu mám v plánu jít na setkání pěstounů na přechodnou dobu, kam se těším. Bábovka upečená, cukroví teda opravdu neponesu, žádné stále nemáme.
Vyrážka
Ráno se Borisek probouzí s obrovskou vyrážkou, pupínky mu naskakují skoro před očima. Má snad neštovice? Jestli něco nechci, tak nakazit celou skupinu dětí, které budou dnes na setkání. Protože se z pupínků stávají mokvavé plochy, vyrážíme okamžitě na pohotovost. Samozřejmě, že taky opět platí tvrzení – pokud nemoc, tak se projeví o víkendu, nebo alespoň v noci. Ani lékařka si není jistá, co Boriskovi je. Možná zarděnky? Ale já mám zprávu od dětské lékařky, že je očkovaný. Nabírají mu krev, a výsledky budou v pondělí. Pro jistotu nikam nejedu. Borisek je mrzutý, takže ze zadělávání těsta na cukroví nebude nic.
V pondělí se dozvídám, že nic infekčního by to být nemělo, ale musíme na nové náběry. Už se tolik neosypává, ale přeci jen občas se někde nový výskyt vyrážky objeví. Ale alespoň už to nejsou ty mokvající skvrny jako v sobotu ráno. V úterý dopoledne mi volá dětská lékařka s tím, že už má výsledky. Borisek měl velkou alergickou reakci na pesticid, hraničící až s anafylaktickým šokem. Kde k tomu přišel? Všichni doma jíme to samé a nikomu nic nebylo. Prý mohl mít oslabenou imunitu z nějaké počínající infekce, tělo si s tím poradilo, ale ve spojení s velkou dávkou pesticidů – vyskytujících se například v hnojivu, například jablek, která jí, to mohlo mít za následek tuto reakci jeho těla. Je to sice nepříjemné, ale jsem moc ráda, že mu není nic jiného.
Legrace s lístečky a formičkami
Do Vánoc zbývá asi 10 dní a my stále nemáme cukroví. Mám si jít snad nějaké koupit? Ne, my to stihneme.
Začíná třetí adventní víkend, do Štědrého dne zbývá 8 dní. Celé dopoledne připravujeme těsto na 10 druhů cukroví. Vážíme – s Boriskem je to opravdu zábava. Skládám jednu misku vedle druhé na stůl, do každé přidávám lísteček s nadepsaným druhem, na které těsto jsou tyto suroviny. Ve chvíli, kdy vážím osmou misku se otočím ke stolu a tam sedí vzorný Borisek a baví se tím, že přesunuje lístečky. Berou mě mrákoty, takže teď vůbec netuším, co kde je. Ale přeci to nevyhodím. Snažím se odhadnout – tady je kokos, tady ořechy, tady jsem přidávala skořici … Nějak vracím lístečky do misek, ale vážně netuším, jestli je to všechno správně. No co, nějak to dopadne.
Ještě před usnutím Boriska stíhám v mixéru všechna těsta připravit. Jdu Boriska uložit, ale musím si jít lehnout s ním, jinak neusne. Po jeho necelé půl hodině spánku se někdo ze sousedů rozhoduje, že je ten správný čas k tomu, jít přivrtávat poličky nebo něco jiného. Borisek je okamžitě vzhůru a už se mi nedaří ho uspat. Těsta vypracováváme společně a začínáme vykrajovat vánoční hvězdičky, ty se z poloviny ještě sypou mletými oříšky.
Vykrajování je ohromná legrace, marně vysvětluji, že se vykrajuje na krajíčku. Ťáp formičku doprostřed. A znova. Ráda bych vyměnila svou formičku kytičky za Boriskovo hvězdičku. Nedaří se. Ale co, kytičky budou také pěkné. Snažím se co nejrychleji vykrájet plech kytiček. Jakmile to mám, dávám Boriskovi k dispozici mleté oříšky a ukazuji, jak bude sypat na kytičky. To je pro něj ještě větší zábava než vykrajování a sype opravdu velmi poctivě. Ale nevadí, budu mít pražené oříšky a použiji je na nepečené kuličky. Mám alespoň chvilku času na další vykrájení tvarů.
Já snad začnu pít
Postupně děláme i linecké, u nás asi nejoblíbenější, kokosové lístečky – ty se pro změnu sypou barevným máčkem, kokosové sirky – ty budou polomáčené v čokoládě a rohlíčky. Mám sice vykrajovátko na rohlíčky, ale protože mám jen jednu dávku těsta, rozhoduji se, že to bych mohla uválet v ruce. Jdu na to. Mezi tím dávám péct první plech lineckého cukroví. Borisek je zabavený sypáním barevného máčku na jiné cukroví a já dokončuji celý plech rohlíčků. „Borisku, nechoď za mnou, jdu jenom vyndat horký plech z trouby a hned jsem u tebe“.
Vyndávám plech a v rychlosti kontroluji Boriska, který během okamžiku odborným očkem zkontroloval mé rohlíčky a uznává, že nejsou dost reprezentativní, takže většinu z plechu znovu zpracovává na kouli a tvaruje z ní rohlík. Má z toho neskutečnou radost a o mě se pokoušejí opět mrákoty. Z linky na mě kouká načatá lahev rumu, který jsem ještě nepoužila. Já snad začnu pít. Ale vlastně to není s těmi rohlíčky tak špatný nápad, udělám bagety a bude to. Co já se s tím budu patlat. Nádech – výdech a jdu znovu tvarovat plech rohlíčků. Čím víc posílám Boriska si hrát do pokoje, kde má mimochodem 4 krabice s hračkama, tím spíš chce být se mnou v kuchyni. Naštěstí mám dostatek plechů na to, abych si napřed cukroví připravila a poté až začala péct.
Není dokonalé, ale s láskou pečené
Druhý den ještě děláme medvědí tlapky, plněné ořechy, vanilkové věnečky a ořechové tyčinky a mandlové kostičky. Další obrovskou zábavou, jak si všichni umíte jistě představit, bylo obalování v cukru, slepování marmeládou a namáčení v čokoládě. Ještě že máme vanu v bytě a Borisek je ochotný se i sprchovat. Borisek je sladký klučík i normálně, natož když bude ještě od cukru a čokolády. To bude úplně k sežrání.
Ale je to dobré, do Vánoc zbývá necelý týden a my máme kromě vosích hnízd, kokosových kuliček a burisonových hrudek všechno připraveno.
NENÍ TO DOKONALÉ CUKROVÍ, ALE JE NAŠE A S LÁSKOU A DĚTSKÝMI RUČIČKAMI DĚLANÉ❤
