Příběh pěstounky Martiny – 29. díl – Borisek – tvor společenský

Pěstounka Martina

S Boriskem se účastníme různých společenských událostí, například už byl u parlamentních voleb a dokonce ve dvou kolech byl volit i prezidenta republiky. Protože je hlasování tajné, nebudu prozrazovat, koho jsme volili. Doma to ale byla velmi náročná debata, synovi chybí do volebního práva půl roku, ale koho volit ho velmi zajímalo. I Borisek vybíral.

Volba prezidenta

Měli jsme doma různé volební letáky a bylo hezké ho sledovat, jak důležitě přebírá a komentuje „toho né, ten neíbí, ten nesměje …“ Akorát ten, co by se líbil Boriskovi, tak se zase nelíbil mně. Ve volební místnosti se to Boriskovi moc líbilo, byl tam skoro za celebritu, která má možnost se při vhazování volebního lístku fotit. Jednou to bude mít jako památku, že už ve 3 letech mohl volit prezidenta.

Maturitní ples

Další velmi důležitou událostí byl maturitní ples mé dcery. V říjnu, když jsem Boriska přebírala, tak jsem si myslela, že v době maturitního plesu už Borisek bude ve své rodině, tak jsme to moc neřešili. Čím víc se přibližovala chvíle plesu, tím víc mi bylo jasné, že Borisek půjde s námi. Mohla bych ho sice nechat pohlídat někým jiným, ale kým, když je zvyklý jen na mě a mou dceru – maturantku a mého syna, který si na ples přál jít? U nás doma se občas byt měnil v taneční studio, protože jsme se stali vyvolenými pro trénink půlnočního překvapení maturantů.

Moje bývalá kolegyně z pošty mě při jednom telefonátu politovala, že nemůžu kvůli Boriskovi ani jít dceři na ples. To jsem se divila zase já, proč bych nemohla? Řekla jsem po pravdě a s nadšením, že Borisek půjde s námi. To byla ale velká chyba. Od toho okamžiku mi ještě několikrát zavolala s tím, že si to mám rozmyslet, že takhle malé dítě na ples rozhodně nepatří, co tam bude dělat, že tam určitě něco provede a bude z toho ostuda. Přiznám se, že mě do té doby vůbec nenapadlo, že by Borisek s námi nešel.

Dcera se spolužačkami se těšila, že tam Borisek bude s námi. Ještě asi dvakrát jsem si vyslechla, jak „toho aplégra“ – její oblíbené slovo pro mé už druhé pěstouňátko, „mám někomu strčit a nedělat tam s ním ostudu, mám povinně dát k tátovi nebo k prarodičům, abych si ten sváteční den mohla užít“. Ale copak bych si mohla den užít s neustálou myšlenkou, jak je na tom Borisek, jestli mě nehledá, jestli chápe, kdo ho večer hlídá a kde jsme? U táty nebo prarodičů nebyl přes noc po celou dobu, co je u nás, to jsou skoro 4 měsíce. Navíc nepotřebuji alkohol k tomu, abych si nějakou akci užila a počítala jsem s tím, že prostě jakmile bude Borisek unavený, tak se prostě sebereme a pojedeme domů. Nástup maturantů byl naplánovaný na půl devátou, to bychom mohli ještě vidět a půlnoční překvapení, které mělo proběhnout v půl jedenácté jsem znala skoro líp, než samotní účinkující.

Malý fešák

Ale co mám dát Boriskovi na sebe? Všichni tam budou určitě ve svátečním, tak nemůžu Boriskovi přeci dát tepláky. Začala jsem se poohlížet po svátečním oblečku. Ale zkuste sehnat něco ve velikosti 86 za rozumnou cenu? Při ceně půjčovného jsem tuto možnost vyloučila. No co, džíny a bílé tričko nebudou špatné, stejně to tam za chvilku vytře, jak poleze po zemi. Týden před plesem jsem náhodou objevila krásný dětský oblek – černé kalhoty a šedou vestičku. K úplné dokonalosti nám chyběla pouze košile. Podařilo se mi přes přátele sehnat moc hezké bílé tričko s límečkem. Těsně před plesem ale přinesla dcera od své kamarádky košili, takže oblek byl kompletní. Ještě vyzkoušet jaký motýlek se k tomu bude hodit a můžeme jít plesat.

Borisek se moc těšil, že bude „tancuvat“, já doufala, že ho tam uhlídám a třeba se nesrazí se servírkou, protože při jeho výšce je opravdu snadné jej přehlédnout. Už při příchodu mi přišlo zvláštní, v jaké garderobě se tam lidé scházejí. Dámy v džínách, pánové též. Kamarádky maturantů v legínách a tričku. Samozřejmě, že tam byli někteří lidé v hezkých kostýmcích, šatech, pánové v obleku. Ale bylo jich mnohem méně, než těch ve skoro pracovním, jak bych to já nazvala. A to jsem se domnívala, že maturitní ples je opravdu něco výjimečného a svátečního.

Borisek na plese běhal na parket skoro na každou písničku a často byl jediným, kdo tancoval. Různé společenské události – stužkování prvních ročníků, proslov ředitelky školy, šerpování maturantů …. byly prokládány hudbou a vystoupením mažoretek, cheerleaders, hip hopové skupiny. Borisek se zájmem sledoval vše, co se v sále dělo. Co ho vyloženě bavilo bylo vhazování peněz do plachty maturantů, běhal vedle nich a pomáhal sbírat a zase vhazovat místo těch, kteří se netrefili. Občas se přišel ke stolu občerstvit slanými tyčinkami, nebo oříšky. Já musela bránit jeho bříško před skvělými nápady přiopilých maturantů, kteří mu s chutí a rozverností sobě vlastní ochotně nabízeli pivo, vodku s džusem, občas i bez džusu.

Nakonec jsme tam zůstali s Boriskem až do vystoupení maturantů v půl 11, kdy končil oficiální program. Během 15 minut jsme pak dojeli domů, Borisek byl stále čilý a fit. Rychlé převléknutí od pyžamka a všichni spát. Čekala jsem, že si Borisek ráno nejméně o hodinku přispí, ale jeho „tetó, táváme“ v půl sedmé bylo jasným oznámením, že dnes se rozhodně déle spát nebude. Jen maturantka, která přišla po páté hodině ranní jeho nadšení nesdílela.

Sdílejte

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě