Příběh pěstounky Martiny – 3.díl – Boriska první noc

Pěstounka Martina

Po příchodu z venku se Borisek začíná shánět po mamince se slovy: „De e máma?“ Rychle přemítám, co mu říct. Zkouším větu „Máma je pryč“. Pokrčí ramínky a zopakuje „Máma ič“. Víc zatím vědět nechce, a protože nevím, zda budou probíhat s maminkou nějaké další kontakty, tak zatím nechci zacházet do dalších podrobností a slibovat nereálné. Naštěstí Boriskovi má odpověď stačí.

Zkouším vařit kaši k večeři. Strká do talíře a nechce. Nechce ani ochutnat. Co by si tak dal? Nabízím polévku. Nechce. Nabírá na hlasitosti „ojíííííájééééé“. Sakra, co to je? Docela často se zvedá a chodí „uáááát“. Protože mám podestavěnou toaletu na vyšší výšku, tak mu nabízím nočník. Dobrý, ten zná. V tomto směru je úžasně šikovný, ani jednou se nepočural. Nemám naposlouchaný jeho slovník, takže opravdu netuším, co říká.

S jídlem to bude oříšek

Co tak mohl jíst? Ukazuji pizzu v krabici – dal by si? Ani pizzu ne. Už mi dochází inspirace, co mu dát. Bytem se ozývá – „óóóójííííááájéééé“. Podávám mu rohlík. Rozzáří se mu oči, to je viditelně ono. Jednou si kousne a radostně volá „óóójííí, óóójííí, óóójííí“. Dobrý, první slovo jsme rozklíčovali. Syn přichází a povídá – „a nedal by si třeba párek“? Vyndávám párky z lednice. Znovu zářivé oči a výkřiky „ááájééé, ááájééé, ááájééé“. Hurá, máme i druhou část večeře. Sice by asi výživový poradce neskákal radostí nad párkem ve 3. letech, na druhou stranu, jak jsem slyšela na školení – pokud dítě bylo 3 roky zvyklé na párky, pizzu, hranolky, polévku ze sáčku nebo cokoliv jiného nevhodného pro tuto věkovou kategorii, věřte, že ho tím můžete klidně ještě chvíli krmit a neublíží mu to. Postupně ho můžete teprve převést na běžnou stravu. A je to vyřešeno. K večeři je rohlík a párek. Stejně toho snědl naprosté minimum, rohlíku tak čtvrtku, párku tak půl nožičky. Uvidím zítra, až se rozkouká, jak a co vlastně bude jíst.

Velká očista

Jak to bude s koupáním u Boriska? Napouštím vanu, ukazuji, svlékám oblečení, které jde rovnou všechno do pračky. Žádné velké nadšení z napuštěné vody nemá, ale nechává se umýt, vlásky, tělo. Houbičkou ale nechce, tak ho jen omývám rukou. Zkouším opatrně umýt hlavičku, nechává si. Beru do ruky sprchu, ale protože se hned ozývá „nééééé“, tak jí ani nepouštím. Nevadí, zvládneme to bez spláchnutí. Dávám mu na hraní kelímky, ale hrát si nechce, chce rychle z vany ven. Ukazuje na ručník a volá „enenenenenen“. „Pojď, jdeme ven, osuším tě, dám triko ještě po Adélce, co mi tu zbylo. Je mu trošku větší, ale na zítra už budu mít jeho velikost oblečení.

Ještě před spaním ho měřím a vážím, abych věděla, jakou velikost oblečení mám najít. Měří 85 cm, váží 12 kg. Jen pro srovnání – můj syn měl v roce 12 kg a 78 cm, ve 3 letech jako je teď Boriskovi 22 kg a 103 cm. Zkouším ho položit do připravené postýlky, ale zase slyším „nééééé, ťamťamťam“, ukazuje na mou postel, která je hned vedle. „Teta ťamají“. Jestli to správně chápu, tak já si mám jít lehnout. Jdu do postele a čekám, kam půjde Borisek. Ulehá vedle mě. No jo, ale moje postel je klasická palanda s jedním lůžkem nahoře, jedním dole, běžných rozměrů. Určitě se tam ale vejdeme. Vycpávám kraj postele, abych Boriska ráno nehledala pod postelí 😊. Leží a povídá „uďúúú“, za chvíli se stejným slovem už i nabírá a začíná plakat. „Uďúúú, aúúúúú, ííííjóóó“. Dám, spinkej. Po čem se to shání? Je půl 9, Borisek se mě drží za ruku a usíná.

A mám tu otázku pro Vás – co to Borisek před spaním chtěl?

 

Sdílejte
Immunotrofina 2+1 zdarmaImmunotrofina 2+1 zdarmareklama

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě