Příběh pěstounky Martiny – 30. díl – mami, budu malovat

Pěstounka Martina

Bohužel letos se v synově pokoji začala rozšiřovat plíseň na zdi, která sousedí s výtahovou šachtou. Nejspíš jak se tam sráží teplý vzduch z místnosti se studeným ze šachty. Dřív jsme v místnosti nebydleli, syn byl přes zimu v pokoji s dcerou, loni tam ale začal bydlet a tím i topit. Na jaře tedy vymalujeme.

Syn se chystá tvořit

Začátkem února mi syn z čista jasna oznámil, že se rozhodl si vymalovat. A čím dřív, tím líp, pokud možno okamžitě. Přijede jeho přítelkyně a budou prý tvořit společně. Hurá, tak to se mě vlastně skoro netýká. Syn má svůj pokoj, takže co si tam vytvoří, to tam bude mít. A protože je teprve ve 2.ročníku SŠ, tak předpokládám, že ještě pár let tento pokoj bude okupovat. Dokonce i termín skvěle vychází, v sobotu bude Borisek s babičkou a v neděli s tátou.

Jdeme vybrat barvu. Původně byl pokoj světle žlutý. Já mám ráda světlé jemné barvy, ale jsem zvědavá, jakou barvu syn zvolí. Vždycky jsem si barvy míchala sama, koupila jsem velké balení bílé barvy, k tomu lahvičku barvy a tvořila odstín. Naposledy jsme tu malovali přesně před deseti lety. Ráno zadávám instrukce „změř si pokoj, ať víme, kolik barvy koupit“. „To tam bude napsaný, ne?“ „No jasně, ale v metrech čtverečních, tak si to propočítej. Nebo snad myslíš že napíšou na barvu – na jeden dětský pokoj?“

Příběh pěstounky Martiny - 30. díl - mami, budu malovat 1Nákup barvy

Odpoledne vyrážíme do OBI. Borisek jde s námi a tady je tolik zajímavých věcí. Kam se hrabe taková prodejna potravin. Pokud ho zrovna nehledám mezi regály, což je ohromná legrace, teda alespoň pro někoho, nacházím ho určitě v oddělení světel, zde je spousta spínačů, vypínačů, dají se rozsvěcet žárovky a jiná světýlka. Proč my vlastně chodíme na dětské hřiště, když bychom mohli místo toho chodit sem? 😊 I zvonky různých zvuků a melodií tu jsou. Paráda, půl hodiny už je pryč, a to jsme ještě nedošli ani k barvám.

„Tak co, jakou barvu sis rozmyslel?“ Přicházíme pomalu na místo. Napřed selektuji výběr já podle ceny, chvílemi porovnávám, chvílemi lovím Boriska, který se stále chce vrátit o pár uliček zpět ke světýlkům. Nakonec nabízím variantu – buď si namíchat barvu úplně sami – koupíme bílou + l zuji možný výběr barev, jak na vzorníku, tak naživo. „Mami, a co třeba černou?“ Černou? Myslí to vážně, nebo si ze mě dělá legraci? „Fakt chceš mít pokoj celý černý???“ Úlek v mých očích je asi ahvičku s barvou, nebo koupíme už barvu v kbelíčku a v určitém poměru ji smícháme s bílou. Uka víc než znatelný. Slíbila jsem sice, že si může vybrat barvu jakou chce, ale s černou jsem vážně nepočítala. „No, jak chceš, ty v tom budeš bydlet“.

Černá je taky barva

Mimochodem, tuhle větu jsem použila v různých obměnách ještě nejméně 30x. „Tobě se nelíbí?“ „Ne, myslela jsem si, že budeš mít pokoj v nějaké barvě“. Kolikrát si člověk ani neuvědomuje, co vlastně plácne. „No dyk jo, černá je taky barva“. „A nechceš k tomu vzít ještě nějakou jinou? Že by černá byla třeba jenom jedna stěna?“ Přemýšlím, která stěna je nejmenší. „Tak ne, dyž se ti nelíbí. A co hnědou?“ „Hnědou??? Nóóó, je zajímavá.“ Když se rozředí, mohla by být i použitelná, přemýšlím potichu. „Hele, a co ta černá?“ Rezignuji. „Dobrá, ty tam budeš spát. Tak si jí vem“. „Koukej, ta zelená je dobrá.“ „Jo, ta je hezká, přes tu žlutou se ti to dobře přemaluje. Na kolik metrů to potřebujeme?“ „Jo, já věděl, že jsem chtěl něco udělat. Metry. Já sem to nezměřil“ ☹ . Mám chuť ho roztrhnout jak hada. Volám domů dceři, ta v rychlosti měří pokoji a odepisuje. „Budeš malovat i strop?“ „Ne, ten je dobrej“. Fajn, potřebujeme barvu na 35 metrů čtverečních.

Dáváme do košíku první nákup – 4 kg kbelíček barvy. To máme té barvy ale skoro hodně, ještě musíme koupit bílou na ředění. „Já ji neplánuju ředit, takhle bude dobrá.“ „To budeš mít takhle svítivě zelený pokoj? To si rovnou kup reflexní pásky a vytapetuj s nima. Vyjde to nastejno.“ Vyměňujeme čtyř kilový kbelíček za 8 kilový. Podle návodu na něm vystačí na 48-60 metrů čtvrtečních. Ještě asi něco budeme mít nazeleno. Já přidávám dvě folie na potažení nábytku a podlahy, ty se budou hodit. Syn se mnou ještě debatuje nad nutností koupit stříkací pistoli na barvu, to zavrhuji, budou malovat válečkem, ty máme doma dva. Doma mají na výběr i několik štětců, takže zavrhuji další a další nabídky nákupu. Dokupuji akorát chytrou houbu, skvělého pomocníka na boj proti plísni.

Máme všechno, tak po více než hodině odcházíme. Borisek nadšený obchodem, protože objevil například i sprchové kouty, které se dají posuvnými dveřmi zavírat – otvírat, to je u toho legrace. Nebo samozavírací poklop na toaletu, také príma hračka. No nic, my máme všechno a o víkendu malujeme.

PS: o pár měsíců později ještě Borisek pomáhal vymalovat pokoj dcery a tady se můžete podívat, jak moc se snažil Příběh pěstounky Martiny - 30. díl - mami, budu malovat 4

Sdílejte

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě