Příběh pěstounky Martiny – 31. díl – je vymalováno

Pěstounka Martina

Je pátek dopoledne a slečna přijíždí. „Koukejte si to vystěhovat, než v poledne Borisek usne.“ Dozvídám se, že je čas. Fajn, mají čas do neděle večera, kdy slečna odjede. Syn dobře ví, jaké je to probudit Boriska dřív, než by se vzbudil sám, proto věřím, že si dají pozor. Ale pochopitelně mají na starosti jiné aktivity, než je stěhování pokoje 😊 . „Tak nezapomeňte, že Borisek má pokoj hned vedle Vašeho, tak se snažte chovat tiše“. Potutelné úsměvy a souhlas.

Odpoledne volá babička, že si pro Boriska zítra nepřijde, protože všichni marodí. Nevadí, budeme jeden den malovat s Boriskem a co se nestihne, tak se dodělá v neděli, to bude Borisek s tátou. I když je to jenom jedna místnost, to se stihne během chvilky. Omyl. Velký. Za chvilku ještě píše i táta, že je pracovně vytížený a nedělní kontakt nebude. No, pěkně nám to začíná.

Vyklízení pokoje

V 5 hodin odpoledne začalo vyklízení pokoje. Teď? Za chvilku je tma. „To nevadí, stejně půjdeme spát pozdě, tak vymalujeme.“ Po několika rozesmátých okamžicích mi postupně syn s přítelkyní stěhují věšáky s věcmi do kuchyně. No nic, večeře asi nebude, protože se tam ani neotočím, natož abych tam měla prostor uvařit. Zlatý mrazák a jídlo v něm. Rychle vyndávám pizzu, dokud se alespoň k ní dostanu. V pokoji zbytek věcí mladí překrývají folií, možná by se to mohlo napřed uklidit, ale řekla jsem, že do toho nebudu zasahovat, tak prostě nebudu. Ať se snaží. „Mamiiii, nevíš, kde jsou ty válečky?“ Tipuji že někde pod folií. „Nevím, ale dala jsem je na kraj pokoje“. Sunutí pod folii a hledání válečků. „Našli moji rádcové, našli?“ Pro tuto chvíli se zase můžu usmívat já. „Chytrá, co? To byl nápad dát je do pokoje.“ A kam jsem tak asi měla dát, když jdou malovat tento pokoj? No nevadí, po chvíli se jim podařilo válečky i štětce najít. Zase tak velký ten pokoj není a část věcí se jim podařilo vystěhovat mi do kuchyně.

Příběh pěstounky Martiny - 31. díl - je vymalováno 1Barvy je málo!

Je skoro osm hodin večer a začíná se malovat. Borisek se samozřejmě chopil příležitosti a hračky ho okamžitě přestávají zajímat. „Taty, tatymajuvat.“ Na barvě je napsáno, že má vynikající krycí schopnosti, tak si to vyzkoušíme. Borisek dostává štětec a začíná pomáhat. Je docela pozdě večer, tak čekám, že za chvilku začne být Borisek unavený a přestane ho to bavit. To jsem se ale spletla. Malování ho velmi baví až do pozdních hodin. „Mamíííí, tý barvy je ňák málo“. Málo? Jak jí můžou mít málo, když by měla vyjít skoro na dva takové pokoje. „Kolik toho máte vymalováno?“ „No, už jsme tak v půlce“. Jo, akorát zapomněli dodat, že v půlce jedné stěny, která celá je necelých 14 metrů čtverečních. Přicházím do pokoje. Boriskovi tam mladí nakreslili autíčko i kamion s přívěsem, on statečně kreslí štětcem i obtiskuje ruce. Ještě že ho nenapadlo otisknout nožky, jak jsme už trénovali 😊 .

Boriska jdu umýt až v 10 hodin, kdy mladí končí s malováním. Barvy je už po dně. „Jak se Vám to povedlo? Vždyť měla vyjít na celý pokoj, a ještě jsem myslela že vymaluji třeba sklep.“ Provinilý výraz syna – „půjdeme zítra koupit druhou?“ No jo, co mám dělat. „A mohla by být jiná než tahle.“ „Copak, tato už se Vám nelíbí?“ „Ale ne, líbí, akorát že by to mohlo být dvě a dvě stěny.“

Nákup další barvy

V sobotu ráno Borisek úspěšně budí dva spáče, protože spí v obýváku místo ve svém pokoji, který je čerstvě vymalovaný. Teda vymalovaná je jedna stěna, ale spát by se tam nedalo. „Táváme, je světlo. Deme kupovat.“ Moc se jim ranní budíček nezdá, ale mlčí, a tak docela brzo vyrážíme znovu do OBI, samozřejmě i s Boriskem. Opět procházíme přes úžasné oddělení blikátek, zvonků a dalších udělátek, které ho velmi zajímají. „Fajn, jděte si vybrat barvu, my tam přijdeme.“ Po chvilce přemlouvám Boriska, že jdeme za nimi. Mladí mají na povídání úplně jiné téma, než jsou barvy. Až já je vracím zpět do reality a oni jdou vybírat. Já slibuji, že se zdržím hlasování. Slečna – „Hele, černá, tu nechceš?“ Proboha, co všichni s tou černou mají? „Mámě se nelíbí.“ Usmívám se – a jejda, že by mé výchovné řeči z minulého týdne přeci jen zabraly? „Hele, a co ta růžová?“ Cože? To bude mít růžovo-zelený pokoj? To se bude jako klučičí asi vypadat moc hezky. Nevyjadřuji se a běhám lovit Boriska. Štětce. Ty ho zajímají.

Po čtvrt hodině se vracím s dotazem – „tak co, vybrali jste?“ „Eště ne, ale vybíráme. Asi vemem znova zelenou. Nebo koukej, co ta červená?“ To tam bude vypadat jako po boji. „Červená? Vždyť je rudá jak pionýrský šátek“. Slečna kouká. „Jakej šátek?“ „Pionýrskej. To jste se učili ve škole, ne? Byly jiskry, pak pionýr, pak svazáci.“ Prý možná jo, ale to bylo dávno. Já jí dám dávno, vždyť do pionýra jsem chodila ještě já, tak to nemůže být DÁVNO 😊. Nenápadně pokukuji po barvách. „A co ta meruňková? Nebo ta béžová?“ „Mami a co třeba ta žlutá?“ Další sytá barva. „Tak si jí vemte a jdeme“. V duchu si říkám že přijmu cokoliv, hlavně když to nebude ta černá. Neustále lovím Boriska po celém prvním patře. Znovu absolvuji přednášku o zbytečnosti nákupu stříkací pistole na barvu, tentokrát pro slečnu. Umím si živě představit, jak by byt po jejich nájezdu vypadal. Kupujeme tedy dalších 8 kg barvy. Ještě je potřeba vymalovat jedna velká stěna a tři malé, celkem asi 21 metrů čtverečních. Doma je zbytek zelené a tato, která vyjde na 48-60 metrů čtverečních. Tak to by jim mohlo stačit. Je 11 hodin dopoledne, možná bude vymalováno ještě dneska.

Zbyde na vymalování koupelny?

Dělám na miniaturním kousku kuchyně alespoň polévku a řízky. Zbytek mám zastavěný. „Mládeži, doufám že to bude dneska večer odklizeno a do středy uklizeno úplně, přijde mi klíčová pracovnice z doprovodné organizace.“ Borisek jde po obědě spát, mladí malují. Hned po probuzení mu dávám svačinu a vyklízíme byt. Ještě že je krásně, máme prostor být na mini-golfu. Přicházíme až k večeru. Kupodivu je vymalováno, do úklidu to má sice ještě daleko, ale zase kus práce hotový. Já cestou domů přemýšlím, kam použiju zbylou barvu, možná když jí rozředím, tak koupelna by si zasloužila vymalovat. Mladí mě uvádějí do reality. Ne ne, zase tolik jí nezbylo. Máme jednu přesnídávkovou skleničku na drobnosti, jako je malování pod topením a podobně. A to i tu jsem dostala z kbelíčku stěrkou.

Příběh pěstounky Martiny - 31. díl - je vymalováno 5

Návody jsou pro blbce a maminky

Jo a chytrá houba proti plísni? Použita. Akorát úplně jinak než podle návodu. Protože přeci „návody, ty čtou jenom maminky a blbci, co si sami neporadí.“ Ještě že patřím mezi tu první skupinu. Jsou tam dva sáčky. Jedním se plíseň omyje, druhý se míchá s barvou. Ale vždy až poté, co se nechá aktivovat v malém množství vody. První sáček nasypali bez aktivování do vody rovnou, tak to snad vyšlo. A druhý sáček nasypali přímo do barvy. Tu část, že se má v troše vody obsah 5 minut aktivovat opět nějak vynechali. Takže jsem zvědavá, jestli to bude vůbec fungovat a jak dlouho. Maximálně za rok opět použijeme chytrou houbu, pro změnu správně.

Na můj vkus je barva hodně výrazná, dcera to hodnotí jako vymalování v dětském koutku. Zdržuji se komentáře a jsem ráda, že se mladí snažili. Sice jak oblepovali dveře páskou a následně jí strhli, tak budou muset někdy ještě přetírat futra dveří, ale to už je to nejmenší. Jo a mimochodem, vymalováno máme už týden, ale k umytí okna se chlapec ještě nedostal. Zlaté osmé patro paneláku, tam není vidět. Za týden ale přijede slečna znovu, tak alespoň budou mít co dělat. Budou mít před sebou dva a půl dne, to by mohli jedno své okno stihnout umýt 😊.

Sdílejte
Ambasadorky po porodureklama

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě