Příběh pěstounky Martiny – 33. díl – táta nemá čas

Pěstounka Martina

V rámci Vánoc se Borisek setkal s tatínkem po dva dny za sebou. Další návštěva byla až za víc než 14 dní, protože tátovi se to nějak nehodilo. Borisek šel k tátovi tedy až v polovině ledna. Protože ale Borisek zatím moc nevnímá čas, tak pauzu nějak moc nezaznamenal.

Táta nepřijel

Před polednem si ho táta vyzvedl s tím, že přijedou zpátky kolem 16. hodiny. Protože byl ale táta po noční směně a říkal, že je hodně unavený, tak jsem sama navrhla, že pokud by potřeboval, může Boriska přivézt i dřív. Táta byl rád, přijel sice o hodinu dřív, ale já byla ráda, že spolu alespoň ty 4 hodiny mohli být. Další návštěvu jsme si domluvili na příští týden. Den před návštěvou mi ji ale táta zrušil, protože pracuje na noční směny a návštěvu by nezvládl. Nevadí, Borisek s ní nepočítal, tak se nic neděje.

Další návštěva byla domluvena na další týden s převzetím už v 8. hodin, já se přihlásila na seminář ve své doprovodné organizaci, který měl moc hezké téma – „Tvořivé techniky pro Vás a Vaše děti, aneb jak pracovat s příběhem dítěte kreativně, vytváření Knihy života“. Ráno jsem Boriska hezky oblékla a čekali jsme na tátu. V půl 9 jsem ho začala shánět už i já, protože za půl hodiny jsem měla odjíždět. Bohužel mi telefon nikdo nezvedal. Nakonec jsem se domluvila s mými dětmi, že s Boriskem zůstanou doma a já pojedu na seminář.

Až večer, dávno potom co už jsem byla ze semináře doma, se mi táta ozval s tím, že pracuje nyní na noční směny, a ještě měsíc tak pracovat bude, takže neví, jestli kontakty budou probíhat. Navrhla jsem, že může za Boriskem přijet kdykoliv, v týdnu, o víkendu, není problém se se mnou domluvit na jakýkoliv den. Slíbil mi, že jakmile bude mít čas, tak se ozve. Borisek byl moc zklamaný tím, že tátu neviděl, protože se na návštěvu moc těšil a já mu jí slibovala. Borisek to celé hodnotí „Táta nemá čas“ a protáhne obličejík. Snažím se vysvětlit, že je táta v práci, proto nemůže přijet. „Nemá čas“ a odchází si hrát. Celý měsíc se nedělo nic, žádný kontakt, žádná zpráva.

Příběh pěstounky Martiny - 33. díl - táta nemá čas 1Zase nic

Až po čtyřech týdnech od poslední návštěvy se mi táta zase ozval s tím, že už má čas se s Boriskem zase setkat. Hurá, mám velikou radost. Po minulé zkušenosti ještě připomínám, že stále platí naše domluva o nutnosti mi dát ještě den předem vědět, že návštěva opravdu proběhne. V sobotu večer před návštěvou mi táta opravdu píše, že s návštěvou další den počítá a přijede mezi 11. – 12. hodinou. Připravuji na návštěvu Boriska, napřed se mu moc nechce se s tátou potkat, ale připomínám jejich hezké chvíle, ukazuji fotografie. Borisek se nechá přemluvit a na návštěvu se moc těší.

Je neděle ráno, já opět slibuji návštěvu u táty a společně na něj čekáme. Ve čtvrt na 11 mi přichází zpráva od přítelkyně táty, že dnes návštěva nemůže proběhnout, protože táta má střevní potíže. Další týden ale už bude určitě v pořádku a Boriska si vyzvedne. Jak to mám vysvětlit tomu malému tvorečkovi, kterého od včera motivuji, aby se na návštěvu těšil? Nabízím, jaké to bude s tátou super a teď tohle. Borisek je naštvaný na celý svět, nechce mě, nechce děti, nechce jíst, nechce prostě vůbec nic. Nakonec si trochu oběda dá a jako každý den ho jdu uložit. Usíná až o hodinu později než obvykle, ale nakonec přeci jenom spí.

Po chvilce jeho spánku volají rodiče táty s tím, že za chvíli pojedou okolo nás za tátou a mohou si Boriska vyzvednout. Vysvětluji, že by nebylo vhodné Boriska budit, protože sotva usnul a byl by mrzutý na návštěvě, poté i u nás. Návštěvu tedy necháme na další týden, jak je domluveno.  Po chviličce zvoní telefon znovu, opět volají prarodiče, jestli jsem si svůj krok nerozmyslela a přeci jenom Boriska nevzbudím. Vysvětluji, že opravdu ne, ani Borisek už s návštěvou nepočítá.

V té chvíli se na druhém konci aparátu naprosto mění tón hlasu „Takže Vy nám Boriska dát nechcete?“ „Ne že nechci, ale Borisek teď spí, původní domluva nebyla dodržena, tak to necháme na další týden, jak jsme už s tátou domluveni.“ „Tak počítejte s tím, že tohle nahlásím na sociálku, že nám bráníte v kontaktu!!!“ Na to oponuji i já, že na to samozřejmě mají právo, ale že jak ode mě ví, já každý kontakt na sociální odbor hlásím sama, jestli proběhl, jak, jestli neproběhl, proč, kdy byl zrušený …. Nakonec jsem se dozvěděla, že k jejich nahlášení na sociální odbor nedošlo.

Příběh pěstounky Martiny - 33. díl - táta nemá čas 2Uvidíme, jak to bude dál

Po dalším týdnu se mi ozývá znovu táta, že za Boriskem určitě v neděli přijede. Boriska po předchozích zkušenostech na kontakt už ani nepřipravuji, v podstatě s ním nepočítám. Až když táta píše, že je 15 minut od nás, tak Boriskovi hlásím, že táta za ním jede. Ozývá se ale „Neci tátu“. Znovu vysvětluji, slibuji. Počítám s tím, že možná Borisek s tátou neodjede a budeme u nás na hřišti. Venku mrzne až praští, ale je po poledni, to zvládneme. Nakonec když Borisek vidí tátu, tak běží za ním, za chvilku se zase vrací ke mně, loučí se a volá „piedu domu. A tebou“. „Přijedeš, užij si krásně den s tatínkem a pak zase spolu za mnou přijedete“. Mává mi a spokojeně odjíždí. Po 4,5 hodinách jsou zpět, Borisek si přiváží novou čepičku od babičky. Tu ale hned po příchodu domů uklízí do skříně se slovy „Necipici, neci babi“. Nevadí, necháme ji uklizenou. Dál s chutí nosí tu na kterou je zvyklý, i když je růžovo – bílá, ale jeho velmi oblíbená.

Od té doby proběhly další 3 návštěvy a uvidíme, jak se vše bude vyvíjet dál.

Sdílejte
reklama

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě