Příběh pěstounky Martiny – 34. díl – Borisek se setkává s maminkou

Pěstounka Martina

Na konci prosince byl Borisek na návštěvě u prarodičů (maminky rodičů), která byla taková povánoční. O tom jsem tu už psala v díle „Štědrý den s tatínkem a s prarodiči“. Od té doby se bohužel prarodiče na 5 týdnů s návštěvami odmlčeli, takže vlastně se dost dlouho Borisek nesetkával vůbec s nikým. Termíny kontaktů nechávám vždy na každém, jak se komu budou hodit. Nechci, aby to vypadalo, že někoho do kontaktů nutím.

Na konci ledna prarodiče naplánovali další setkání. Vždy probíhalo tak, že si Boriska u nás dědeček nebo babička vyzvedli, odjeli s ním do města nebo domů a zase přivezli zpátky. V 10 hodin se opravdu ozývá zvonek, já rychle dooblékám Boriska a jdeme ke vchodu. Je tu babička s Boriskovo bráškou, Borisek je nadšený, s oběma se vítá, domlouváme příjezd zpátky kolem 17. hodiny, podepisujeme formulář k návštěvě, Borisek se se mnou loučí a vesele odjíždí.

Nečekané setkání s maminkou

V půl páté se ozývá zvonek znovu, Borisek je zpátky i s babičkou. Ta mi sděluje, že k nim přišla náhodou na návštěvu dcera – maminka Boriska a že to bylo velmi dojemné setkání, u kterého všichni plakali. Okamžitě mi běží hlavou myšlenka, jak to asi mohlo probíhat a co na to Borisek. Babička je plná plánů, jak se všichni – ona s manželem, maminka, Borisek i jeho bráška, kterého mají prarodiče v péči přestěhují do většího domu a plánují společné bydlení. Boriska se ještě před babičkou ptám na setkání s maminkou, je trochu rozpačitýa odkývá mi cokoliv, co mu nabízím „Viděl jsi se s maminkou?“ – „Jo“. „Maminka ti přinesla hračku (vím, že o tom babička mluvila)“ – „Jo“. Víc už se ho neptám, nemá vůbec povídavou náladu, i když jinak toho namluví už spoustu a začíná mluvit hezky ve větách.

Ještě chvilku mluvím s babičkou a doporučuji, že by bylo příště vhodné, abych takovou informaci věděla a Boriska na setkání s maminkou mohla připravit. Přeci jenom se s ní neviděl skoro 4 měsíce. Babička souhlasí a slibuje, že to byla náhoda a situace se nebude opakovat. Nechci Boriska od maminky nějak izolovat, ale vysvětluji, že bude lepší, když se třeba setkají v mojí přítomnosti, protože Bosisek je na mě hodně fixovaný a bere mě jako osobu, které věří. Večer je docela rozjívený, hned chce nějaké jídlo, ochutná, hned ho zase nechce a chce jiné. Docela dlouho mu trvá, než pochopí, že takto ne, pak si s chutí dává ovocné knedlíky k večeři, které má rád, i když chvilku před tím je vůbec nechtěl. Ale myslím, že je to všechno způsobeno tím, že si neuměl poradit s tím, co prožil a na setkání s maminkou nebyl připravený.

Nedodržení dohody

Za týden je naplánovaná další návštěva s prarodiči. Babička přijíždí opět na 10. hodinu, přebírá si Boriska a společně odjíždějí. Ještě mě ujišťuje, že se s maminkou Borisek nesetká. Znovu vysvětluji, že není cílem je izolovat od sebe, ale poskytnout Boriskovi pocit jistoty při setkání. V 17 hodin společně přijíždějí a už na první pohled vidím, že je Borisek nějak mrzutý. Ptám se babičky – „spinkal po obědě? Není teď rozespalý?“. „Šel si lehnout s maminkou, ale neusnul.“ Babička mi možná prozrazuje víc, než by chtěla.

Bohužel Borisek toto druhé setkání velmi těžce nesl, v noci se začal budit po půl hodině až hodině s křikem, že se bojí. Odmítal nás – „Neci tetu, neci Anu, neci Néňu“ – označení pro mě a mé děti. I když jsme před těmito dvěma týdny začali chodit do mateřského centra na různý program pro děti, najednou Borisek nechce o mateřském centru – školce, jak tomu říkáme – ani slyšet. Občas se snažím ho navnadit na nějaký program, který tam bude probíhat, s tím že ho ujišťuji, že tam budu s ním. Ale ani náhodou, v žádném případě se nenechává přemluvit. Bouchá se vším, co mu přijde pod ruku, plácá i sebe přes ruce. Stále ho ujišťujeme, že ho máme rádi, výhodou je, že je mazlivý, takže se nechá občas pochovat a hladit. Odmítá i jídla, která už vím, že zná a má je rád, takže se na 14 dní vracíme k mixované stravě a lahvičce s mlékem.

Nová pravidla

Po tomto setkání vidím, že bohužel opět dohoda nebyla dodržena a domlouvám se ve spolupráci se svou doprovodnou organizací a OSPODem Boriska na tom, že další návštěvy budou muset probíhat v mé přítomnosti, budeme chodit na procházku, na hřiště, do dětského koutku. Mamince OSPOD vzkazuje, že s nimi musí začít spolupracovat a s Boriskem se setkávat jen v mé přítomnosti, ze začátku i přítomnosti další osoby, například OSPODu nebo mé klíčové pracovnice. A vzhledem k drogové závislosti podat informace například o léčbě, pobytu a tak. Všichni souhlasí.

Od té doby uplynulo dalších 6 týdnů, ale protože se čas zrovna trefil do chřipkové epidemie, tak napřed byl nemocný bráška Boriska, poté babička, pak byli všichni pracovně vytížení. Takže setkání žádná neprobíhala. Jedno je naplánováno za týden, tak uvidíme, jestli proběhne a jak.

Borisek se za tu dobu opět začal zklidňovat, v noci už se budí „pouze“ tak 3-4x – za 10 hodin. Vždy mu stačí ujištění, že tam jsem a zase rychle usíná. Na nikoho z rodiny se sám neptá, občas o rodině mluvím já, díváme se na fotky, připomenu mu podle hračky, od koho jí dostal. Při zmínce o plyšákovi od maminky ho rychle strčil dozadu do skříně „Neci máma, bude ima“. Bohužel stále má maminku spojenou s nepříjemnými prožitky a pocitem zimy, který zažil. Zatím plyšáka vyndat nechtěl, i když to občas zkouším. Opět spinká zpátky ve svém hnízdečku.

Sdílejte
reklama

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě