Večer nechávám Boriska ležet v posteli spolu s mým synem a odcházím najít jeho velikost oblečení. Má 86-92. Bude to dobré, oblečení mám. Chybí nám akorát tepláčky, ponožky, slipy a boty. To dokoupíme zítra. Ještě přes noc peru, abych měla na ráno připravené čisté oblečení pro Boriska. Napadá mě, jestli nechtěl lahvičku nebo dudlík. Nechávám na zítra vyndané.
V noci toho Borisek moc nenaspal, pořád se budil a potřeboval držet za ruku. Stále se ujišťoval, že tam jsem. Vykřikoval ze spaní „ima, ima“. Tiším ho slovy – „není zima, spinkej“. Zase usíná. Ráno ho budím v 7 hodin, je velmi dobře naladěný. Zkouším mu dát snídani, rohlíky už doma nejsou, tak nepohrdne croissantem a dá si k tomu mléko z hrnečku. Lákám ho na odjezd autem. Musíme dojet k soudu pro předběžné opatření. Mělo by být hotové v 8 hodin ráno.
Nezbytné papírování
Cesta autem se mu líbila, cestou mi povídal, umí říct „áto, átobus, vekýáto“. Na cestu jsme si vybrali tu nejhorší dobu a snad tu nejzacpanější silnici. Po třičtvrtě hodině přijíždíme k soudu, i místo k zaparkování se nám podařilo najít, což v této lokalitě není nic jednoduchého. A parkoviště pro klienty soudu je beznadějně plné. Očekávám, že za chvilku budeme pryč a půjdeme k dětské lékařce a potom dokoupit oblečení. Volám jí, jestli můžu přijít, i když nemám průkazku zdravotní pojišťovny. Domlouváme se, že jakmile pojedu od soudu, máme se stavit. Je skvělá, že mi Boriska přijme hned. Sděluji jí podezření na hepatitidu, ale pokud je, uklidňuje mě, že by měl být očkovaný, ale určitě ho pošle na vyšetření krve.
Na soudu se setkávám se sociální pracovnicí, která včera zařizovala vše ohledně Boriska na OSPODu. Zpráva měla být hotová v 8 hodin. V půl deváté se stále nic neděje, takže vyrážíme k okýnku se zeptat. Pracovnice volá k soudkyni. Ještě jí nemá, máme počkat do 10 hodin. Borisek chodí občas ukusovat z velkého lineckého srdíčka a ucucává čaj.
Dlouhé čekání
V 10 hodin přicházíme znovu k okýnku. Stále nic, prý ještě máme vyčkat hodinu. Čekáme dál. Borisek obíhá kolem lavic, leze nahoru dolů, ještě že tu není moc lidí. Občas si hraje s autíčkem, samozřejmě nejradši v prostoru, kde zrovna potřebuje někdo projít. Naštěstí lidé mají pochopení. V půl jedenácté přichází soudkyně a nese očekávané předběžné opatření. Po zkušenosti s Adélkou si ho velmi důkladně čtu. Bohužel, chyba. Já mám špatně napsanou adresu. Prosím soudkyni o opravu. Odnáší tedy dokumenty a my zase čekáme. Za dalších půl hodiny se vrací zpět s opraveným lejstrem a já se jen modlím, aby tam nebyla jiná chyba. Moje údaje, Boriska údaje. Popis událostí, proč bude u mě, popis mojí rodiny. Snad jsem nic nepřehlédla. Podepisuji a rovnou tam mám razítko vykonatelnosti. Super, nemusím sem víckrát 😊. Je 11 hodin a my konečně odjíždíme. Borisek za celé dopoledne snědl asi půlku lineckého srdíčka a vypil trochu čaje. Cokoliv ostatního jsem mu nabídla, tak nechtěl.
Prohlídka a odběry
Volám znovu k dětské doktorce, jestli tam už nemá poradnu pro miminka, vzhledem k podezření na hepatitidu u Boriska si netroufám přijet bez ohlášení. Nečekala jsem, že se tak zdržíme. Poradnu sice má, ale nevadí, ví o nás a můžeme přijet. Lékařka už na nás nemá tolik času, ale dává nám žádanku na odběr krve a alespoň trochu Boriska prohlíží. Má monokl u očička, ale vypadá to, že se jenom někde bouchnul. Vzhledem k tomu, v jakých podmínkách v poslední době bydlel to je možné. Jinak je v pořádku, dostáváme vstupní zprávu a objednává nás na komplexní prohlídku. Radím se ohledně stravování, lékařka doporučuje vzhledem k tomu, že nevíme, co Borisek jedl doteď, tak přidávat sušené mléko ke klasickému, než bude převedený na běžnou stravu. Nabízím, že mu klidně budu dělat jen sušené, ale to není vhodné, protože by ho nemusel strávit.
Laboratoř má do 12 hodin, tak to také stíháme, výsledky budou do týdne. Borisek odběr zvládá skvěle, vůbec mu nevadí, že mu odebírají krev.
