Příběh pěstounky Martiny – 40. díl – víkendový pobyt

Pěstounka Martina

Je pátek poledne a já spolu s Boriskem vyjíždím směr Liberecký kraj, do Frýdštejna. Máme před sebou 100 km, Borisek je po obědě, za dobu, co je u mě, tak se nestalo, že by v poledne neusnul. Tak doufám, že dnešek nebude výjimkou a cestu prospí. OMYL, velký omyl 😊 .

Cesta autem

Borisek spí prvních 15 minut a pak už má pocit, že nejlepší bude být vzhůru. Zbytek cesty tedy stihneme přezpívat celý náš hudební repertoár – nemám v autě rádio, takže nezbývá, než abych zpívala já. Ještě že mám zavřené okno. Mám sice hudební hluch, ale Borisek má moc rád, když mu zpívám. Začínáme na „skákal pes“, přes „kočka leze dírou“, posunujeme se ke „stánkům“ od Nedvědů, „Tři kříže“ a další táborové písničky a končím u Tomáše Kluse nebo Chinaski. Spočítáme všechny červená auta na dálnici, prohlédneme všechny komíny v okolí. Po hodině cesty přijíždíme na místo. Dýchá tu na nás úžasný klid a pohoda. Já se velmi těším, Boriska jsem navnadila na další děti a výlet, tak snad to tu také hezky prožije.

Příjezd a program

Ubytováváme se, postupně přijíždějí další rodiny. Když vidím velké tašky ostatních, už nemám pocit, že bychom toho měli s sebou moc, jak jsem si původně myslela 😊 .S Boriskem máme k dispozici pokoj v 1. patře, se sociálním zařízením na pokoji. Usmívám se a vesele říkám „Tady máme teď naší novou postýlku“. Hrůza v očích ze strany Boriska „Spát ne, spát noma“. Mile vysvětluji „teď nejedeme domů, teď budeme spolu, budeme si tu spolu hrát“. „S tebou, tady“. „Ano Borisku, spolu tady budeme“. Borisek se uklidňuje a jdeme brzy ven, projít se po okolí. Vybalit věci můžeme večer.

Odpoledne nám už začíná první seminář, děti přebírá doprovod na jejich program. Borisek vesele odchází s nimi, pusu, zamávat, do ruky láhev s pitím a jdou si hrát. Já se alespoň můžu soustředit na krásně zvolené téma – „Pěstounská péče, užít si nebo ji přežít“. Lektorkou je Bc. Jana Frantíková, které je sama maminkou vlastních dětí, několika přijatých do dlouhodobé pěstounské péče a klíčovou pracovnicí pro některé rodiny. Probíhá úvod do tématu, naše vzájemné představení a začínáme probírat vše, co nás zajímá.

Co jsme nechali doma

V podvečer přicházejí spokojené děti, na Boriska se dozvídám samou chválu, jaký je šikovný, kamarádský a krásně se zapojil k ostatním dětem. Patří tam mezi pár nejmladších dětí, všichni se k sobě moc hezky chovají. Jdeme do jídelny na večeři. Borisek se rozhlíží všude okolo. U stolu sedíme ještě s jednou rodinou, která je také v pozici pěstounů na přechodnou dobu, s sebou mají ročního kloučka. S Boriskem si chlapeček moc rozumí, plácat do stolu, to by oběma šlo. Sice toho moc Borisek nesní, je tu na něj hodně lidí, spousta podnětů. Hlady ale není, tak to je důležité.

Večer jdeme ještě na chvilku ven a poté spinkat. Borisek docela brzo usíná, já ještě na chvilku přicházím na další část semináře, který se změnil v příjemné debatní kroužky. Připojuji se k jednomu. Brzy ale odcházím za Boriskem, pro případ, že by se probudil. Už vím, co jsme nechali doma – chůvičky. Vím pro příště, že ty určitě sbalíme s sebou.

Ranní ptáče

Borisek v noci krásně spí, párkrát se probudí jako obvykle a kontroluje, zda jsem stále s ním. Jakmile se ozvu, tak zase spokojeně usíná. Ráno vstává asi mezi prvními, všude na pokojích je ještě ticho. Odcházíme ven na procházku, na snídani je ještě brzo. V půl 8 přicházíme snídat, asi mezi prvními. Za chvilku je jídelna plná. Borisek si vybírá křupky s mlékem, pak rohlík. Má s sebou svůj oblíbený kelímek na kakao, tak hezky snídá.

Dopoledne mají děti zase svůj program a my pokračujeme v semináři. Spousta témat je mi velmi blízká, buď tím, že jsem je už třeba se svými dětmi prožila, nebo tím, že je ještě mohu zažít. Na oběd děti přicházejí k nám, s Boriskem se najíme a odcházíme spát. Borisek spinká v pokoji, jsem tam radši s ním, protože nikdy nevím, kdy se probudí. Odpoledne ho odvádím za ostatními dětmi a zase jdu na seminář, který máme až do večeře. Jedno zajímavé téma střídá druhé, témata jsou proložena našimi zkušenostmi a člověk díky tomu zjišťuje, že různé trable řeší v podobné míře i jiné rodiny. Všechno je řešitelné, i když v té chvíli některé možné cesty nevidíme.

Večer je pro děti ještě táborák a my si povídáme na terase s ostatními. Skoro za tmy už jdeme s Boriskem spát, některé rodiny ještě zůstávají.

V neděli ráno přicházíme na snídani hned po probuzení, skoro nikdo tu není a Borisek krásně jí. Čeká nás ještě dopolední seminář a jedna část odpoledne. Borisek po obědě spí, já balím věci, po probuzení ho přivádím k dětem a já se jdu ještě na chvilku vzdělávat.

Byl to prima víkend

V 16 hodin končíme, loučíme se s dětmi i dospělými. Jsem moc ráda, že jsem jela, Borisek to zvládl skvěle, já získala nové známé, s přáteli jsme měli čas na to si popovídat, s Boriskem jsme se byli několikrát projít po nejbližším okolí. On na svém programu chodil na hřiště, byl na výletě na místní zřícenině, maloval si na chodník, i své kolo tu stále využíval. Tričko, které jsem mu vyrobila, s jeho jménem, sklidilo velký úspěch a pochvalu hned na začátku.

Sice nikdy předem nevím, koho kdy budu mít ve své péči a na jarní seminář se přihlašuje už na podzim, velmi ráda se na příští rok znovu přihlásím a budu věřit, že to opět takto krásně prožijeme.

A abych nezapomněla – byt to přežil bez úhony, také bez velkého úklidu 🙂 , dětičky hlady neumřely a dokonce na nás čekala teplá večeře při příjezdu.

Sdílejte
Immunotrofina 2+1 zdarmaImmunotrofina 2+1 zdarmareklama

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě