Před pár dny se začal počítat osmý měsíc našich společně strávených dní. Borisek je úžasný chlapeček, většinu dní je pozitivně naladěný, a i na fotkách je vidět, jak moc vyrostl.
Roste jako z vody
Z takového malého skřítečka tu mám velkého sportovce, často velmi samostatnou jednotku, několikrát denně mazlíčka, který se přijde přitulit, pofoukat bebíčko, přijde mi říct, že je moje láska a má mě rád. Tak často mu to také všichni opakujeme. Už to neříká jako prázdnou frázi, ale dobře ví, co to znamená. Umí se omluvit, dobře ví, když něco provede, že má říct „promiň“. Umí se samozřejmě i pěkně vzteknout, zle se na mě podívat, hlavně když se snažím zabránit tomu, co chce dělat a já mám jiný názor – třeba přistavit si dvě židle na balkon a stoupnout si na ně – podotýkám že bydlíme v 8.patře paneláku. Nebo mi pomáhat s krájením čehokoliv, ideálně s dranžírovacím nožem. Pak se chvilku zlobí, nakonec pochopí, že dranžírák vážně mít v ruce nebude, tak přijme i mnohem menší.
Občas ho s chutí nechám vyzkoušet to, co si přeje, aby sám pochopil, že tudy cesta nevede. Posledním takovým kouskem byla zkouška vody v bazénu, ihned po jeho napuštění z cisterny. Vysvětlovala jsem, že je voda studená, nechala jsem mu ji osahat ručičkou, přesto mi stále tvrdil, že „je teplá, budeme kóópat.“ Změřila jsem teploměrem vodu, krásné 4°C. „Chceš se jít koupat, tak se svlíkni a můžeš jít. Ale říkám ti, že je opravdu hodně studená.“ „Ne, je tééépláááá, dukóóópat.“ Úsměv od ucha k uchu. Jak rychle Borisek do vody vlezl, tak rychle vylezl 😊 . „Teta kóóópat.“ Ne, já vážně nemusím zkoušet všechno. Takže rychle osušit, obléknout a frčíme domů. Naštěstí to autem máme asi 10 minut. Borisek jde obědvat a hned spát. Kupodivu spí asi 3 hodiny. Asi se začneme jezdit na zahradu koupat častěji. I když za pár dní to nebude mít ty správné grády, voda už bude ohřátá.
Ovoce a zelenina
Obrovský pokrok udělal Borisek s jídlem, přes den má k dispozici v mističkách ovoce a zeleninu, kterou si sám ujídá podle svých chutí. I v obchodě mi hlásí, že máme koupit okurku, rajče, papriku, banány, mandarinky, jablka …. Salámy a párky ho nechávají ledově klidným, co mu zůstalo je chuť na kuře, ale pokaždé jdeme vybrat i „ibu“ – pstruha, lososa. Pan prodavač ho už zná a laškuje s ním, ukáže mu několik pstruhů a Borisek si vybírá – „tudené, tude jó, posiminou. Dneska tu čevenou“ (myslí lososa). Lahvičku na mléko, kterou jsme měli nějakou dobu schovanou, aby jí neviděl, když začal pít mléko z kelímku, už můžu zase mít viditelně – používám jí stále jako odměrku. Moc ho baví odšťavovat ovoce a zeleninu na džus, nebo připravovat zeleninové saláty. V poslední době si oblíbil ředkvičky s jogurtem. Když poprvé sklízel ředkvičky na zahradě, měl nefalšovanou obrovskou radost nad každou vytrženou ředkvičkou ze země. Objevil něco zcela nového. Pomáhal mi vysévat hrášek, stará se o sazeničky rajčat.
V noci se sice stále budí, ale stačí, když se mu ozvu a zase v klidu usíná. Někdy se probudí 1-2x, po návštěvách u táty nebo s prarodiči tak 4-6x. Ale ráno se probouzí vyspaný, veselý a to je důležité. Miluje večerní rituály před usnutím, povídání v postýlce, hlazení, uspávání všech hraček. Před každým spaním se mnou ale smlouvá, že spát nepůjde, nakonec ale vždycky do půl hodiny usíná.
Návštěvy
Jednou týdně chodí k tátovi, na 4-6 hodin, jednou za měsíc s prarodiči ven. O další návštěvě sám od sebe nemluví. Po kontaktu s prarodiči se po nich ještě tak dva dny ptá, pak už ale zase ne. Na maminku se neptá vůbec. U mě jsme začínali na pojmenování „teta“, pak mi chtěl začít říkat „máma“, ale trochu se mi podařilo mu vysvětlit, že jsem stále teta. Sám si udělal nové pojmenování – „ty si teta-máma“. Chápu to, slovo „máma“ se pro něj ozývá z různých stran, mé děti mě tak oslovují, slyší to v televizi při spoustě reklam. Všimli jste si někdy, že jiné pojmenování příbuzných se tolik nepoužívá jako právě máma? Tetu zaslechnete málokdy.
Měla jsem velkou radost z poslední kontroly u zubaře, kdy kazy, co na zoubkách má, tak tam stále jsou, jeden mu minule zubař zaplomboval, ale žádné nové se neobjevili. Borisek odcházel s novou zubní pastou, kartáčkem a velikánskou pochvalou. Jinak je naprosto zdravý, kromě rýmy, když u nás řádilo chřipkové období, tak Borisek to ustál jenom s rýmou a trochu kašlem. Ale zase nejsme až takoví cestovatelé a pokud už někam jdeme, tak jedeme autem, a ne veřejnou dopravou, tak možná i to trochu pomohlo.
Borisek si rád mačká pomeranče
Velké pokroky
Borisek se snaží hodně mluvit, v podstatě pusinku nezavře od probuzení až po usnutí. Hodně často ale používá dětské pojmenování zvířat a činností, například „viděli jsme mňau“ místo kočička, „je tam haf“ místo pejsek. Když chce poprosit, tak napřed ukáže ručičkama prosím a až potom to řekne. Nechce opakovat on po mě, ale opakuji já po něm. A pokud to nezopakuji správně, tak mi to dokáže říkat několikrát, dokud nepochopím, co slovem myslí. Většinou to pochopím na první pokus, ale třeba když jedeme v autě a on mi něco říká a přitom ukazuje, tak na něj nevidím a trefím se až na třetí čtvrtý pokus. A to už na něm cítím, jak se zlobí a nechápe, že tak jasné slovo já nemůžu říct správně.
Borisek má už přes 800 fotek, tak určitě bude z čeho vybírat, abychom jednou udělali pěknou fotoknihu na památku. Samozřejmě tam nepřijdou všechny, ale výběr těch nejhezčích, což je vždycky největší problém. Líbí se mi většina z nich. Ale fotokniha má stále ještě čas, ta se začne tvořit až po předání Boriska a dám mu jí dodatečně.
