Příběh pěstounky Martiny – 45. díl – teto, mluv málo!

Pěstounka Martina

Nejlepší doba, kdy se toho od Boriska nejvíc dozvím, bývá poledne nebo večer před spaním. Povídá mi o všem, o zážitcích z celého dne, povídá si s hračkami. Samozřejmě, že se stejně jako jiné děti musí jít několikrát vyčůrat, pak zase napít.

Před spaním

Jedna z nejlepších hlášek byla „Teto, musím se ít podívat, jesli sem vypnul spoák“ 😊 . Je vidět, jak moc kopíruje spoustu vzorků našeho chování. Ano, slyší to ode mě dost často – „ještě kouknu, jestli je vypnutý sporák, zavřené okno, zhasnuté světlo …“ . Někdy společně plánujeme, co budeme druhý den dělat – ale zase nemůžu slibovat všechno, protože pak nemůže dospat a je schopný se vzbudit už ráno ve 4 s tím, že vstáváme a jdeme třeba do bazénu. Když mu stejnou informaci podám kdykoliv během dne, tak jí zpracuje zcela samozřejmě. Ale večer hodně filtruji, co říct a co už ne.

Borisek tyhle okamžiky má určitě moc rád. Minulý týden ke mně použil hlášku „teto, mluv málo“. “Ne, nebudu už mluvit vůbec a budeme spinkat“. „Ne teto, mluv málo“. Jak mám mluvit? Co si pod tím mám představit? Jsem upovídaná, to je pravda, ale zase až tolik nemluvím. Jak si teda mám přebrat slovní spojení „mluv málo?“ „Teto, a zpívej. Málo“. Tak jo, asi chce nějakou krátkou písničku. S Boriskem znám spoustu písniček, vím, které jsou jeho oblíbené. Za chvilku bude spinkat, tak ještě šeptem zpívám. Jedna ukolébavka „Hajej můj andílku“ a ticho. „Už budeme spinkat“. „Eštěspívej, eště málo“. Zpívám ještě mravenčí ukolébavku. Borisek usíná.

Co se děje u táty?

Borisek chodí každý týden na návštěvu k tátovi. Úplně se tam netěší, ale oddaně odchází. Možná jsem už přišla na další z důvodů, proč tomu tak je.

Když Boriska přiváží táta úplně večer, je už samozřejmě unavený, po obědě tam nikdy nespí. Už mám vysledováno, že čím je unavenější, tím jde víc do aktivity, běhá, poskakuje, prostě „jak na pérko“. V tom okamžiku se samozřejmě snadno může stát, že něco shodí, o něco zakopne. Dřív ho ani nenapadlo se zastavit, najednou ale vidím tu hrůzu v krásných hnědých očích, stojí skoro v pozoru „ty nebudeš na mě zlobit, nebudeš kčičet“. Nádech, výdech. Ale vždyť se vůbec nic nestalo, na zemi je sice vylito trochu šťávy z plastového hrnečku, ale opravdu se nestalo nic. „Ne Borisku, nebudu se zlobit, pojď, přines hadr a spolu to uklidíme“. Opatrný úsměv a Borisek běží pro hadr. Utíráme spolu zem, objímám ho, dostává pusu a běží se koupat. Po koupeli do postýlky a zase se ozývá „teto, mluv málo. Ty nebudeš na mě zlobit“. Na co si to zase vzpomněl? Už jsem to asi týden neslyšela. Podlahu jsme spolu uklidili, já mu ukázala, jak moc ho mám ráda a že se nic neděje. Ale co znamená slovní spojení „mluv málo?“ Šeptáme si a Borisek krásně usíná.

Další den ráno Borisek vstává hned s větou „Ty nebudeš na mě zlobit“. Jdu s výchovnou lekcí. „Víš Borisku, i když se na tebe občas zlobím, tak pořád tě mám moc ráda. Ale musíme na věci dávat pozor. A když se něco stane, tak to spolu vyřešíme“. Objetí, pusinka. Borisek se tulí „Ty nebudeš na mě zlobit“. Stalo se něco? Rozbil něco a já to ještě nevím? Nenápadně obcházím byt. Nikde žádná viditelná škoda. Koukám po poličkách, po stěnách, prohlížím postýlku. Nic. A pak mě to napadá – „když si byl u tatínka, tak se na tebe zlobil?“ Sklopená očička a hlesnutí „Jo“. „Tak asi jsi udělal něco, co se mu nelíbilo. Proto se na tebe zlobil. Ale také tě má moc rád“. „Nemá, kčičí. Ty mluvíš málo“.

Tak já už jsem doma a konečně vím, co znamená „mluv málo“. Ukazuji mu to a Borisek je nadšený, že to chápu. A co Vy, víte, co Borisek myslel tímto slovním spojením?

Naše oblíbené písničky na spaní:

Hajej, můj andílku
Hajej, můj andílku, hajej a spi,
Tetička kolíbá děťátko svý,
Hajej, nynej, dadej, milej!
Tetička kolíbá děťátko svý.

Hajej, můj zlatoušku, hajej a spi.
Zamhouři maličký očička svý.
Hajej, nynej, dadej, milej!
Zamhouři maličký očička svý.

Spi, miláčku, spi
Spi, miláčku, spi,
zavři očka svý,
dám ti buben a housličky,
nedám tě za svět celičký,
spi miláčku, spi.

Ho hoWatanay (indiánská ukolébavka)
Spinkej, můj maličký, máš v očích hvězdičky,
Dám ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej.

Ho hoWatanay, ho hoWatanay,
Kyokéna, kyokéna.

Sladkou vůni nese ti noční motýl z paseky,
Vánek ho kolíbá, už usíná, už usíná.

Ho hoWatanay…

V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni,
Má barvu havraní, jak uhání, jak uhání.

Ho hoWatanay…

V dlaních motýl usíná, hvězdička už zhasíná.
Vánek, co ji k tobě nes, až do léta ti odlétá.

Ho hoWatanay…

Mravenčí ukolébavka
Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř

Slunce šlo spát za hromádkou klád
na nebi hvězdy klíčí,
už nepracuj mravenečku můj,
schovej se do jehličí.

Máš nožičky uběhané,
den byl tak těžký,
pojď, lůžko máš odestlané
v plátku od macešky.

Spinká a sní mravenec lesní
v hromádce u kapradí,
nespinká sám, s maminkou je tam,
tykadlama ho hladí.

Máš nožičky uběhané…

 

Sdílejte
reklama

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě