Příběh pěstounky Martiny – 47. díl – tak a je přestěhovaný

Pěstounka Martina

Zítra je poslední den školy, všichni půjdou ve svátečním oblečení, s kytkou v ruce. Proč mám během roku plnou zahrádku kytek, ale jakmile se přiblíží vysvědčení, tak žádná nekvete? Vykvetou určitě zase až v polovině července.

Kytka nebo salám?

No nevadí, vyrážíme do blízkého květinářství, abychom s Boriskem vybrali tu nejkrásnější kytičku pro paní učitelku. Borisek hledá, odborně očichává. „Tude ne, ta píchá. Tude taky ne, ta smdí. Tudeneci, ta mi nelíbí …“ . Baví prodavačky i nakupující, odborným výkladem. Jeho očko se zastaví u ozdobné trávy. „Tode je pěkný, koupím“. Dobrá, asi poneseme do školky hrst trávy. To jsem ale nemusela chodit do květinářství, mohla jsem natrhat nějakou v parku a bylo by to vyřešeno. Naštěstí velmi ochotná prodavačka zachraňuje situaci a nabízí Boriskovi, jestli k té krásné zelené travičce, může přidat i nějaký kvítek. „Jo, ale málo. A tyčinku. A lísteček. Hodně tyčinku, hodně lísteček“. Prodavačka si přesně ví rady a váže krásnou kytičku, s trávou a lístky okolo. Borisek je nadšený a já prosím ještě o jednu, ať to není druhé paní učitelce líto.

Borisek s kytičkou pro učitelku

Můj syn se rozhodl na konci druhého ročníku střední školy být kreativní a kupuje místo kytky šišku salámu a tři lahvičky alkoholu, které připevňuje okolo salámu. Borisek si to doma prohlíží a komentuje slovy – „není tam kytička a lístečky. Mam lepší“. „Jasně Borisku, ty máš krásnou kytičku pro paní učitelky. Budou mít zítra ráno radost.“

Ráno vyrážíme s Boriskem do školky. S sebou kytičky, malý dáreček, nezbytná fotka na památku. Borisek předává kytičky paní učitelce se slovy: „nepapat, jenom koukat. Péťa má na papání, já mám jenom koukat“. Vysvětluji, jak vypadala Péťova kytička ze salámu a alkoholu. Paní učitelka slibuje, že se bude na kytičku opravdu jenom koukat a Borisek je nadšený, že se jeho kytička líbí.

Velký kluk – velká postel

V poledne přicházíme domů a Borisek stále mluví o tom, jak je také veliký. Loučili se s předškoláky, a i on by chtěl do školy. Hledám vhodná slova, abych mu vysvětlila, že je sice veliký, ale do školy ještě nepůjde. Mohla bych říct, že po prázdninách půjde do jiné školy? Bude tu vlastně po prázdninách ještě? Po minulém pokusu o vysvětlení, že u mě nebude stále se na dlouho ocitl v myšlence, že už to není Borisek, ale někdo jiný. Pro něj to bylo přeci tak jasné. Nebudu mu to znovu připomínat. Zkusím ale využít situace pro jinou změnu. „Borisku? Víš, že véééliký kluci už můžou spát ve véééliké posteli?“ Borisek zpozorní. „S tebou?“ „Ne, to bychom se nevešli. Ale třeba nade mnou.“ Ukazuji místa na palandě, kterou máme v ložnici. Borisek tam umí vlézt nahoru, dolů, někdy si tam chodí hrát, ale nikdy tam nespal. Doteď měl cestovní postýlku.

Nespadne v noci dolů? Je to docela výška. Kdy jsem vlastně stěhovala svoje děti na palandu? Synovi byl rok, když jsem ho stěhovala z dětské postýlky do spodní části palandy, takže dceři necelé tři roky. Třeba to není tak špatný nápad. Za pár týdnů máme soud a pokud bude Borisek svěřený do péče biologické rodiny, tak už bude spát v klasické posteli. Zase bychom mohli udělat do budoucna velký krok, aby pak nebylo těch změn tolik. Borisek je nadšený. Já skládám jeho postýlku. „Poštáž. Mujpoštáž. A pežinu“. Borisek mě sleduje s poza nové postele a já vidím, jak jsou jeho věci pro něj důležité. Podávám mu jeho polštář a peřinku. Ulehá poprvé do velké postele sám, já sedím u ní. Ještě chvilku štěbetá a pak usíná. Jsem celou dobu s ním v pokoji. Dívám se na něj. Je tak krásný. Za pár dní spolu začneme desátý měsíc.

Sdílejte
reklama

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě