Příběh pěstounky Martiny – 48. díl – soud se blíží a táta měl dodat krevní testy

Pěstounka Martina

Jak táta stále sliboval po soudu, že si na krevní testy dojde, jsem nedávno popisovala. Po 3 týdny, mi každý víkend sliboval, že příští týden na ty testy už určitě dojde. Vždyť má zájem převzít Boriska do péče.

Krevní testy

Uplynul opět týden, už čtvrtý po soudu. Táta přijíždí pro Boriska, a ještě při přebírání mi hlásí, že „se k tomu nějak nedostal. Ale příští týden, tam určitě zajde, už to má v plánu“. Mám chuť se zeptat, jestli to nezačíná být plán na nejbližší pětiletku. No nic, počkáme.

Zase jsme o týden dál. Táta přijíždí pro Boriska a ukazuje mi zavázaný prst na ruce. Minulý týden slavil narozeniny a propíchl si nešťastně prst rezavým hřebíkem. Takže na testy nemohl dojít, protože ho to bolí a bere léky proti bolesti, které by mohly testy ovlivnit. Dobrá, počkáme na příští týden.

Je pryč šestý týden. Táta mi den předem zrušil návštěvu, protože bude celý víkend v práci, a proto si pro Boriska nemůže přijít. Nabízím náhradní termín, může si Boriska vyzvednout kdykoliv. Ale necháme to prý zase až na víkend, v týdnu bude také pracovat. Má ten chlap vůbec někdy volno z práce?

… stále nemá čas!

Otáčím kalendář. Soud proběhl před sedmi týdny, do dalšího soudu máme 3 týdny. Soudkyně minule požadovala, aby táta co nejrychleji dodal krevní testy o závislosti na návykových látkách na OSPOD a Borisek k němu začal chodit na dvou až třídenní návštěvy, včetně přespávání. Tak to asi trochu nestíháme. Ale co, třeba mi dnes táta oznámí, že na testech už byl. Ale ne, opět stejná odpověď. Teď zrovna bere antibiotika na ten propíchnutý prst, protože se mu to zanítilo. Takže na krevní testy nešel, aby antibiotika neovlivnila jejich výsledek. „Ale příští týden tam dojde, je už na úterý objednaný“. Hlavou mi blikne věta „tak hodně štěstí“, příští týden jsou státní svátky, může být na některých místech třeba omezený provoz. Ale když už je objednaný, tak tam třeba vážně dojde.

Pořadí: 0 / 0
vstoupit do galerie

Osmý týden za námi. Táta mi až ve 23 hodin ze soboty na neděli potvrzuje nedělní kontakt. Souhlasím a domlouváme se, že přijede v 10 hodin. V 9 hodin mi táta píše, že zaspal a přijede o půl hodiny později, než jsme domluveni. Borisek jako kdyby tušil, že není něco v pořádku, k tátovi vůbec nechce a při odchodu z domova pláče. Já mu vysvětluji, že si pojede s tatínkem hrát a zase přijede za mnou zpátky. Uklidňuje se, ale když táta přijede, tak ho vůbec nevítá, ale odbíhá si hrát do parku. První větou táty je, že už je týden doma, protože ho vyhodili z práce a hrozí mu vyhazov i z ubytovny. Hned ve druhé mi oznamuje, že na testech stále nebyl, protože jsou drahý a on teď na ně nemá. Ale do soudu je stihne. Připomínám mu, že soud je za 11 dní a testy trvají ve většině laboratoří 10 dní. „To neva, to stihnu“. Když Boriska přiváží, tak mi hned oznamuje, že už práci má a v pondělí tam nastoupí, tak neví, jestli příští týden stihne kontakt s Boriskem. Domlouváme se, že mi dá vědět den předem.

Zklamání

V pátek táta píše, že si Boriska vyzvedne v sobotu. Dobrá, souhlasím a v deset ho budeme očekávat. Tak co, byl tam? Skoro bych mohla začít přijímat sázky. Soud budeme mít příští týden.

Táta přijíždí v domluvenou hodinu a vítá mě se slovy „juj, asi Vás zklamu.“

„No, mě asi ne, ale pokud ty testy nemáte, tak soudkyni asi slušně nas., teda naštvete.“

„Nemám ještě ani ty testy, to víte, tisícovka je tisícovka a já jí teď nemám, rodiče jsou na dovolené, tak si nemám ani kde půjčit. Jó a nemám ani to potvrzení z práce, protože tam jak jsem měl nastoupit v pondělí, tak tam mě nevzali, ale zítra (v neděli) jdu do nové práce a tam jsem domluvený, že nastoupím. To víte, musím hledat takovou práci, kde nechtějí výpis z rejstříku trestů. Jo a na ty testy skočím příští týden a nechám si je udělat na počkání.“ Neslibuje mi tohle už několik týdnů? No nic, bude to asi překvapení u soudu.

„Ani se mi k tomu soudu nechce, tak váhám, jestli tam mám vůbec jít. Bude to ostuda.“ „Tak jsou zaměstnavatelé, kteří ten Váš jeden zápis i vezmou.“ Táta se usmívá a povídá mi „Jó, jeden zápis by asi šel, ale já jich tam mám přes 10.“ Cože??? Deset zápisů? Proč mě o tom neinformoval OSPOD předem? Došly mi vhodná slova. Tak už chápu, proč k minulému soudu výpis nedodal, možná by soudkyně rozhodla okamžitě a o přechodu Boriska do péče otce by ani neuvažovala. Navíc – myslí to vážně, že by tam nepřišel??? Vysvětluji mu důležitost situace a táta slibuje, že se ve čtvrtek tedy u soudu uvidíme.

Sdílejte
Immunotrofina 2+1 zdarmaImmunotrofina 2+1 zdarmareklama

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě