Příběh pěstounky Martiny – 5. díl – Boriska druhý den

Pěstounka Martina

V poledne přijíždíme domů, nabízím Boriskovi polévku k obědu. Nechce. Vařím těstoviny, vezme si asi 5 kousků a je po obědě. Nic na ně – nabízím omáčku, co tu mám, i kečup. Ale úspěch je i těch pár těstovinek. Zkouším mléko do lahvičky, přidávám odměrku Sunaru. Vidím rozzářené oči „ííííjóóó“. Hurá, máme další slovo. Borisek chce mlíčko, asi ho znal. Dám ti mlíčko, to víš, že jo. Vypije půl lahvičky mléka. Jdeme si spolu lehnout. „Uďúúúú“ a dudlá prázdnou lahev. Podávám mu dudlík. Výkřik „uďúúú“ mi potvrzuje, že je to to správné. Borisek mě zase drží za ruku, dudlá a usíná. Přiznám se, že usínám s ním.

Jdeme do parku

Po 2 hodinách se Borisek probouzí se skvělou náladou. Nabízím odchod na hřiště, tam se mu včera líbilo. Bereme s sebou i psa. Nabízím Boriskovi malou motorku, ale asi jí nezná. Posazuji na ní plyšáčka a ukazuji, jak může jezdit. Zaujalo ho to a motorku bereme s sebou. Je docela chladno, tak na písek to na dlouho nebude. Motorka – odstrkovadlo je takové menší, ale hodně stabilní. Třeba ho to bude na něm bavit a časem pořídíme větší. Venku se Boriskovi moc líbí. Jenom nechce mít bundičku, pořád jí sundává a chce zůstat jenom v mikině. Má ale dost rýmu, bojím se, aby mi ještě víc nenastydnul. Přijímá kompromis – rozepnutou bundu. Pořád šoupe nožičky po zemi, špatně chodí. Vždyť ale doma běhal hezky, tak proč venku ne? Po dvou hodinách odcházíme domů, říkám si, že Boriskovi možná trochu vyhládlo. Jdeme okolo maličkého obchůdku, zkusím, jestli si něco nevybere. S jistotou sahá pro rohlík, cokoliv jiného mu nabídnu, tak vrtí hlavičkou a nechce.

Příběh pěstounky Martiny - 5. díl - Boriska druhý den 1

Do parku vyrážíme na motorce

O 3 čísla větší boty!

Doma mu prohlížím botičky, ve kterých přišel. Měřím mu jeho nožičku – no jasně, botičky má o 3 čísla větší. Jeho velikost je 22, botičky má 25. Proto se mu v nich těžko chodilo. Zítra dojedeme koupit ještě botičky. Doma chodíme bosky, Borisek běhá po celém bytě. Nejraději i bez ponožek a na sobě toho moc nechce mít. Začínám používat trika s dlouhým rukávem, k tomu slipy, tepláčky. Většina mu ale byla velkých v pase, takže postupně jak mu je zkouším, tak přitahuji gumu. Na nočník chodí úplně sám, ani jednou se mu nestalo, že by se počůral. Je moc šikovný, jenom to jídlo, kdyby se nám podařilo vyřešit.

Čištění zoubků

Večer zkoušíme čistit zoubky. Kartáček se mu moc nezdá, dát do pusy už vůbec ne. Nechávám mu jeden na hraní a s druhým plánujeme čištění. Zkouším vyčistit zoubky plyšákům. Proč se nedělají plyšáčci se zoubky? Alespoň já tu žádného takového nemám. Borisek nabízí, že bychom mohli vyčistit zuby našemu psovi. Tak to bohužel neklapne, protože ten se ode mě nenechá ani pohladit, natož abych mu čistila zuby. Vysvětluji, že pejskům se zuby nečistí. V té chvíli běží reklama na „psí zubní protézy“. Proč zrovna teď? Dobře, vysvětluji znovu, že některým pejskům se zoubky možná čistí, ale jinak, že oni mají na to svou kostičku a my máme kartáček. Ozývá se „Tatyoiu“. Ne, my nemáme kostičku. My máme kartáček, pejsci mají kostičku.

Napouštím vanu, včera se v ní Borisek koupal. Dneska ale pláč, do vany nechce. Proč ne, vždyť se mu tam tak líbilo. Děti nejsou doma, aby mu ukázaly koupání ve vaně. Třeba byl zvyklý ještě na dětskou vaničku. Přináším dětskou vaničku. Borisek poskakuje, hurá, můžu ho vykoupat. Pokládám jí do předsíně v panelákovém bytě, napouštím. Borisek se tam krásně vykoupe. Můžu sice vytřít celou předsíň, ale to nevadí, hlavně že jsme přišli na to, jak mu koupání zpříjemnit.

Je druhý den večer a Borisek usíná opět v mé posteli, s držením za ruku. Před usnutím pořád opakuje „ima, ima“ a já ho musím ujišťovat, že mu opravdu zima nebude. Saháme na vlažné topení, aby věděl, že je doma teplo.

 

Sdílejte

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě