Příběh pěstounky Martiny – 50. díl – soud

Pěstounka Martina

Několik dní před soudem nedokážu myslet na nic jiného, než jak vše dopadne. Přijde táta k soudu? Rozhodne soudkyně dnes, nebo ještě jednání odročí? Pokud rozhodne, dostaneme čas na to, celou situaci Boriskovi vysvětlit?

Soudní jednání

Je čtvrtek ráno, soud nás čeká dnes před polednem. Borisek zůstává s mými dětmi doma a já odjíždím k obrovské soudní budově. Přijíždím sem o půl hodiny dřív, co kdyby byl cestou nějaký problém. Pořád radši tu půl hodiny počkám, než abych přijela po začátku soudního jednání. Nevím, jestli bych měla odvahu zaklepat a vejít dovnitř. Táta už čeká před budovou. Doptávám se, jestli má krevní testy, jak slíbil. Bohužel ne, protože na ně neměl těch 1 000 Kč. Jeho přítelkyně, která měla přijít s ním tak tu také není, protože nesehnala hlídání pro svou dcerku. Má alespoň potvrzení o zaměstnání? Také ne, protože nikde momentálně zaměstnaný není. Ale ví, že soudkyni se to asi líbit nebude. Loučíme se. On si dá ještě cigaretu a za chvíli prý přijde.

Já procházím bezpečnostní kontrolou, ještě že je léto, to člověk nemá ani nic co by vadilo u sebe po kapsách – já většinou klíče. Setkávám se se svou klíčovou pracovnicí a kolizní opatrovnicí Boriska. Přichází i táta – hurá, neodešel. Postupně se scházíme všichni – prarodiče Boriska i s jeho bráškou, táta, já, moje klíčová pracovnice, zástupce Úřadu práce – kvůli stanovení výživného, pracovník OSPODu – který zná Boriskův případ, kolizní opatrovnice jiného OSPODu, která má také na starosti Boriskův případ.

Tátovy výmluvy

Přesně v 11 hodin jsme vyzváni ke vstupu do soudní síně. Soudkyně začíná hned rozhovorem s tátou – „měl jste uloženo dodat krevní testy na závislost na drogách na OSPOD, ale nemám tu žádnou zprávu, že byste to udělal.“  Táta vstává – „Víte … paní soudkyně, já …, no …, nějak jsem …, víte …, je to těžké, ale …“. Soudkyně se jasně ptá – „Tak máte to nebo nemáte.“ „Víte …, já bych se chtěl omluvit …, ale … no … nemám.“ „Takže rovnou říkám, že jste pro mě nedůvěryhodný pro svěření Boriska do Vaší péče. Navíc potvrzení o zaměstnání tu také není, trestní rejstřík máte jako jediný na dvě strany, čtu tady že Vám hrozí výpověď z ubytovny, takže prostě k Vám ne.“ Táta pokyvuje a usedá zpět na židli. Nakonec se soudkyně táty ještě ptá, jestli bere tedy na základě těchto skutečností svůj návrh na svěření Boriska do své péče zpět. Ten souhlasí.

Zprávy a kontroly

Pak se čtou zprávy ode mě, kde popisuji každý měsíc, průběh každého kontaktu, Boriska různé lékařské kontroly, zprávy od OSPODu z šetření u prarodičů, jejich majetkových poměrech, bydlení. Také stanovisko OSPODu, který doporučuje přechod Boriska do pěstounské péče prarodičů. Kolizní opatrovnice Boriska souhlasí, ale zároveň navrhuje, aby prarodiče z důvodu malého počtu návštěv (za 9 měsíců se viděli 6x) si napřed zkusili, jestli péči o Boriska zvládnou, brali si ho na více dní, postupně i nocí a měli ještě čas se rozhodnout. Soudkyně oznamuje, že by Boriska prarodičům napřed svěřila do péče třetí osoby (při této péči by ale nedostávali dávky, jako kdyby byl svěřen do pěstounské péče).

Svěření do péče

Prarodiče si žádost o svěření Boriska do péče podávali v listopadu, teď máme červenec a oni se cítí trochu nejistě, protože počítali s tím, že Borisek bude svěřený tátovi do péče. Samozřejmě, že i pro ně by to byla velká změna, příchod takového skoro 4. letého skřítka do domácnosti. Prarodičům je 55 a 58 let. Sice jsou oba již v invalidním důchodu, ale oba ještě částečně pracují. Mají byt v podnájmu a neví, zda by je tam s dalším členem domácnosti majitel dál nechal.

Soudkyně nám opakovaně sděluje, že přechodná pěstounská péče končí začátkem října, tj. po 12 měsících od převzetí Boriska do mé péče. Svěřuje mi ho sice dalším rozhodnutím do přechodné pěstounské péče (dosěud jsem ho měla svěřeno stále na rychlé předběžné opatření, které bylo vydáno při jeho přebírání), ale jen na dobu do začátku října letošního roku. Pokud by prarodiče Boriska do péče nepřevzali, tak bychom měli prý ještě čas k nalezení vhodného dětského domova, například rodinného typu. Mám chuť se postavit a říct něco od plic, napadá mě okamžitě věta „Na to vám se.e bílej tesák.“ Ale jsem u soudu a musím se chovat slušně, tímto bych si asi nic nepomohla. Ne, nechci předávat do dětského domova, ani když bude označen jako rodinného typu. Borisek je úžasný chlapeček, který udělal obrovský krok dopředu, i když na začátku byl tak na úrovni dětí kolem 1,5 roku, tak nyní se všechny jeho dovednosti rovnají dětem v jeho věku.

Výživné

Ještě se tam jednalo i o stanovení výživného, které by rodiče platili Úřadu práce za dobu, kdy je Borisek umístěný v přechodné pěstounské péči. Jenomže mamka je bez zaměstnání a bez přístřeší, takže jí výživné stanovené nebylo. A táta, i když pracuje na brigádách, ale nemá trvalý pracovní poměr, momentálně je bez práce, tak mu zatím výživné také stanoveno nebylo. Možná o něm bude rozhodnuto příště, i se zpětnou platností. Táta sám řekl, že na dceru, která je v pěstounské péči svých praprarodičů platí 300 Kč měsíčně.

Soudkyně nachází volný termín v polovině září, den před narozeninami Boriska a zároveň 3 týdny od ukončení přechodné pěstounské péče. Všichni souhlasíme a pomalu se rozcházíme.

Sdílejte
Immunotrofina 2+1 zdarmaImmunotrofina 2+1 zdarmareklama

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě