Příběh pěstounky Martiny – 64. díl – tři dny s babičkou, čtyři dny s tetou

Pěstounka Martina

Ve čtvrtek jsme se vrátili z dovolené. Přivezla jsem si domů úžasného, šikovného pohodáře, který rozdává úsměvy na všechny strany. S každým, koho potká se rád zastavuje a vypráví co zažil na dovolené.

Místní pejskaři, kteří ho za celý rok znají, si s ním povídají moc rádi. Borisek předvádí na svém kole, jak jezdil rychle na čtyřkolce a nezapomíná dodat, že jel s Alim, protože teta měla čtyřkolku rozbitou. Čtyřkolky zůstanou asi na dlouhou dobu nejsilnějším zážitkem.

Návštěva u prarodičů

Na sobotu máme domluvenou další dvoudenní návštěvu Boriska u prarodičů. Pro Boriska přijíždí dědeček v 9 hodin. Já mu předávám dva popsané papíry o to, co prožíval Borisek na dovolené. Vím, že Boriskovi ne vždy prarodiče všechno rozumí, tak jsem chtěla, aby věděli, o čem to Borisek mluví a mohli tak krásně prožít víkend. Opět balím tašku s náhradním oblečením, polštářkem, plyšákem, oblíbeným pyžamkem. Borisek dodržuje svůj rituál, loučí se s hračkami, které ukládá do své postýlky a slibuje, že přijede. Nabízím dědečkovi, že zase mohou kdykoliv během víkendu zavolat, pokud by to pomohlo Boriskovi. Telefon se neozývá, jsem v podstatě ráda, protože si to vysvětluji tím, že Borisek klidně večer usnul.

Velké auto od maminky

Babička přijíždí s Boriskem následující den, v neděli odpoledne. Hned mi oznamuje, že za Boriskem byla maminka. Připomínám domluvenou dohodu, že se prozatím s maminkou setkávat nebude. Babička mi při hovoru sděluje, že Borisek se u nich hodně ze spaní budí, nejspíš prý proto, že si na něco vzpomene. S Boriskem jdeme ještě na hřiště. Borisek sám začíná mluvit o návštěvě, nadšeně mluví o mamince, hlavně o tom, že mu maminka koupí velké auto, které dostane při příští návštěvě. Mám opravdu upřímnou radost, že je tak dobře naladěný. Večer ještě dlouho po uložení povídá o velkém novém autě od maminky a pak pomaličku usíná.

Příběh pěstounky Martiny - 64. díl - tři dny s babičkou, čtyři dny s tetou 1

Zvrat

V pondělí nastává velký zvrat v jeho chování, chce pořád k babičce, každou chvilku (z pohledu laika by se dalo říct že bezdůvodně, já vím, že důvod to jistě má) pláče. Při jakémkoliv požadavku na jakoukoliv jeho činnost, kterou jsem si jistá, že ovládá – obléknutí, obutí, vyčištění zubů, uklizení hraček, ale i společnou činnost – kreslení, modelování, odchod na pískoviště pláče a ujišťuje se, že se na něj nebudu zlobit. Odmítá většinu nabízených činností, které ho dřív bavily. Večer dlouho nemůže usnout, opět pláče. V noci se s pláčem budí snad každé dvě hodiny. Přes den si všímám, že začíná opět zadrhávat, hlavně na začátku věty. Snažím se o jeho rodině, mamince, prarodičích, bráškovi, často mluvit. Borisek na návštěvu vzpomíná velmi hezky, ale změna v jeho chování je patrná na první pohled. Až v průběhu čtvrtka vidím, že se pomaličku dostává opět do své pozitivní nálady. V noci se sice ještě stále budí, naštěstí už ne s pláčem, jen se ptá, zda jsem s ním v pokoji.

Tři dny u babičky

Za týden je domluvená další návštěva, již třídenní, od pátku do neděle. Babička si pro Boriska přijíždí, on se s ní nadšeně vítá. Ptám se, jestli babička potřebuje ještě tašku s náhradním oblečením, nebo jen s plyšáčkem a polštářkem. Trochu mě překvapuje odpověď, že Borisek zatím u prarodičů nic nemá. Předávám tašku s věcmi a jdu ještě babičku s Boriskem vyprovodit na zastávku. Upozorňuji babičku na nezvyklé chování Boriska v předešlém týdnu. Babička mluví o tom, že i u nich minule hodně plakal a nechtěl v době odjezdu zpět k nám odjet. Je škoda, že jsem to nevěděla po ukončení minulé návštěvy, protože jsem se o tom mohli s Boriskem víc bavit a se situací pracovat. Borisek v dobré náladě s babičkou odjíždí, mává mi na rozloučenou z autobusu.

Telefon od Boriska se o víkendu neozývá. Babička přijíždí s Boriskem a jeho bráškou v neděli odpoledne. Nadšeně mě vítá, dostávám pusu. Posílám ještě Boriska na chvilku s bráškou si hrát na hřiště, oba radostně odbíhají. Mluvím s babičkou o prožitém víkendu. Znovu se dozvídám, že Borisek velmi plakal, když mu babička sdělila, že návštěva končí a má jet k nám. Plakala prý i maminka, i babička. Chápu, že je to velmi náročná situace, vidět syna a vnoučka plakat. Vzhledem k tomu, jak vidím, že Borisek velmi špatně snáší pobyty ve stylu – 3 dny v jedné domácnosti, 4 dny v jiné, navrhuji, že bychom příští návštěvu mohli udělat jen jednodenní, s tím, že by si třeba rodina připravila program někde venku a do své domácnosti by vůbec nešli. Jakmile by byl Borisek unavený, tak by přijeli zpátky k nám. Babička souhlasí, přijde jí to jako dobrý nápad.

Soud za 10 dní

V pondělí volám na OSPOD a seznamuji je s dohodou mezi mnou a babičkou ohledně následující návštěvy. OSPOD souhlasí. Navrhuji ještě psychologické vyšetření Boriska před soudem, který proběhne za 10 dní. Pracovník OSPODu, který má Boriska na starosti souhlasí.

Za hodinku se mi ozývá telefon z OSPODu znovu a k mému překvapení mi pracovník sděluje, že mluvil s dědečkem Boriska a ten nesouhlasí s jednodenní návštěvou. I když jsem zaslala podrobné informace o probíhaných kontaktech, znovu radši vysvětluji situaci a důvod, proč jsem jednodenní návštěvu navrhla. Nakonec se domlouváme na tom, že dodržíme navrhovaný postup návštěv od soudkyně, tj. dvou, později třídenní návštěvy. Do soudu se jedná o jeden víkend. Pokusím se na to Boriska ještě víc připravit. Změna nastává i v rozhodnutí o psychologickém vyšetření Boriska před soudem, pracovník mi vysvětluje, že nyní se vyšetření provádět nebude, ale Boriskovi bude poskytnutá případná psychologická pomoc během předávacího procesu. Nesouhlasím, ale respektuji rozhodnutí.

Zklamání – auto zatím není

Borisek je po návštěvě opět rozhozený, ale už nereaguje tak, jako minule. Do pohody se dostává už po pár dnech. V noci se sice stále budí, ale zvykla jsem si usínat i přes poledne s ním. I moje tělo potřebuje trochu spánku. Borisek je zklamaný z toho, že nedostal od maminky nové velké auto, na které se tolik těšil. Slibuji mu, že autíčko, které maminka sháněla, tak do obchodu teprve přivezou, proto ho maminka nemohla ještě přinést. Borisek se brání. „Maminka jedno koupila, ale mělo obitý kolečka a okýnka. Koupí jiný. Vééééliký“. Usmívám se a slibuji, že hned jak maminka bude mít penízky a auto přivezou do obchodu, určitě ho koupí.

Poslední návštěva před soudem proběhla stejně, jako přechozí. V pátek si babička vyzvedla Boriska s věcmi, v neděli přijeli zpátky. Opět s informací, že se Borisek setkal s maminkou. Borisek se přidává, že „auto požád maminka nekoupila. Ale koupí. Véééliký“. Už jsem zvyklá na jeho výkyvy chování a moc se ho snažím chápat. Ani já bych nechtěla takto cestovat mezi dvěma rodinami. Doufám, že soud v týdnu rozhodne a předávání bude otázkou maximálně 14 dnů. Protože nechci předávat chlapečka, který je takto vystresovaný střídáním rodin. O tom, že by měl k prarodičům přecházet do péče ode mě zatím neví, protože jsme se tak s prarodiči domluvili. Ale občas Borisek řekne něco, co mi spíš připadá, že od prarodičů je se situací obeznámený. Opět máme fiktivního kamaráda (kluka, který chodí všude s námi), mluví o tom, že se nebudu starat o jiné děťátko, že tu mám Boriska, že k babičce pojede na návštěvu v pátek a zase se vrátí. Pokud soud schválí jeho přechod do péče prarodičů, bude potřeba jej velmi citlivě, po roce naší péče, se situací obeznámit.

Sdílejte

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě