Příběh pěstounky Martiny – 68. díl – mám v ruce rozsudek a jdeme balit

Pěstounka Martina

Od soudu uplynuly 3 týdny a následující den u nás zvoní pošťák. „Dobrý den, copak jste provedla?“. „Já? Proč?“ „Máte tu dopis. Od soudu!“ Hurá, tak konečně. Netrpělivě otvírám dopis. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Poslední “návštěva” Boriska

K večeru přijde babička, tak můžeme naplánovat definitivní předání. Borisek je rád, že vidí babičku i s bráškou a utíká rychle za ním. Běhají po hřišti a my máme chvilku čas na pár slov.

Domlouváme se, že s Boriskem přijedu příští týden v pátek. Přijedeme autem a Borisek už u prarodičů zůstane. Je zvyklý, že v pátek přijíždí babička, tak mu budeme říkat, že v pátek pojede autem za babičkou.

Borisek naposledy odjíždí od nás na návštěvu. Příště už pojede domů. Objímám ho a moc mi dochází, jak je to úplně jiné, než všechny ty týdny před tím. Snažím se na všechny usmívat. Podpis na formulář, pusa s Boriskem, přání krásného prožití víkendu, mávačka a všichni odcházíme. Jedu výtahem domů a tečou mi slzy po tváři. Bude to dobré, zvládneme to. Prohlížím si byt. Co budeme balit s sebou? Oblečení – to určitě. Hračky? Je jich tu spoustu, ale určitě nějaké mu sbalím, moc ráda si s nimi hraje. Potřebuje mít svoje jistoty. Načatá kosmetika, šampon, mýdlo, pasta. Nevím, kdo přijde po Boriskovi, tyhle věci mu také ráda dám.

Příprava na stěhování

Od neděle aktivně pracujeme s Boriskem s informací, že se v pátek bude Borisek stěhovat. Těší se. Ví, že pojedeme autem za babičkou, povezeme jeho věci, které dostane a už bude pořád s babičkou, s dědou a s bráškou. A já za ním přijedu na návštěvu v pátek – to je termín, který za ty měsíce, co pendluje mezi dvěma domácnostmi dobře zná.

Je čtvrtek, den před definitivním předáním Boriska. Musím sbalit Boriskovi věci. Nechci prarodiče zahltit věcmi, zároveň vím, že tam Borisek stále žádné věci nemá. Jak se bude Borisek cítit? Na zítra jsme ještě domluveni na rozloučení ve školce, kam chodil. No nic, sbalíme v klidu dneska. Přináším banánovou krabici. Skládám tam oblečení – spodní prádlo, trička, tepláčky, mikinky. Přidávám bundu, oteplovačky, velikost odhaduji tak, aby mu byly po celou zimu. Dostala jsem krásné věci na poslední chvíli od přátel, právě pro Boriska do jeho rodiny. Oblečení máme.

Příběh pěstounky Martiny - 68. díl - mám v ruce rozsudek a jdeme balit 1Krabice vzpomínek

S Boriskem přináším krabici s auty. Třídím ty, které mají ukousaná kolečka – bohužel to se mi nepodařilo u Boriska odbourat. Má zlozvyk – ukusuje kolečka od aut. Nevím, ani jsem nepřišla na to proč. Balíme jeho auta, auťáky (to jsou závodní auta), hasiče, autobus. Dostává i dráhu pro malá auta, kostky. Nabízím oblíbené plyšáky. Další krabice plná. Už jenom hygienu, oblíbený ručník – jiný u nás nikdy nechtěl. Ještě botičky, bačkorky. Nezapomenout na doklady, průkazky, pas, připravený Předávací protokol, který budeme obě strany podepisovat.

Ještě připravíme krabici vzpomínek – vyndáváme z ní Boriska obrázky, na všechny si vzpomínám. Obtiskané tlapičky, nalepené listy, vánoční stromeček, svícínek. Celá sada obrázků od dětí ze školky, které dostal k narozeninám, vstupenky z různých představení, z divadýlek, spousta papírových medailí z olympiád, sportovních her. Je tam kouzelná fazole z kostela, šupinka a desetikoruna ze Štědrého dne – a Borisek si to přesně pamatuje, že ji měl pod talířkem. Písek z Egypta, magnetka velblouda, kouzelný brouk Scarab.

Je tam toho spoustu a já ještě večer, když Borisek spí, jednou prohlížím jeho poklady. Mám vlhké oči. Není to jen jeho krabice vzpomínek, je i moje. Ale Borisek jí dostane na památku, já si dělám jednu rychlou fotku na památku. Nesmíme zapomenout na polštářek, který Borisek dostal a který má moc rád, cestoval s ním každý týden k babičce a zase zpátky, doma ho má stále vedle sebe.

Sdílejte

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě