Příběh pěstounky Martiny – 7.díl – náš první týden

Pěstounka Martina

Po týdnu stále platí, že mám doma ohromného pohodáře. Stále se směje, moc rád se mazlí a já toho s velkou chutí využívám. Nechává se chovat a hladit. Mě oslovuje „teto“, moje děti křestním jménem. Na maminku si vzpomene jen v okamžiku, kdy vidí reklamu v televizi, kde děti volají mámu, pak se zeptá „de e máma?“. Funguje odpověď – „máma je pryč“. Přijal to jako skutečnost a zatím víc informací nepožaduje. Stále nevím, jak se jeho příběh bude vyvíjet dál, proto o mamince zatím nemluvíme.

Denní režim

Jeho denní režim se ustálil na probuzení kolem šesté hodiny, kdy ještě v posteli vypije 150 ml mléka s odměrkou Sunaru. Postupně si začal čistit zoubky, chvilku si je čistí sám, při tom sleduje mě, jak si je také vyčistím. Potom si je nechá dočistit ode mě. Bohužel má několik zubních kazů, takže to budeme muset ještě vyřešit. Dá si snídani – tak čtvrtku suchého rohlíku a trochu čaje z hrnečku. Zkouším mu nabídnout rohlík různě namazaný, ale zatím nechce, i když to vidí u nás.

Dopoledne si různě kreslíme, Borisek má moc rád, když mu maluji auta a autobusy. Cokoliv ostatního nevím, jestli nepoznává z mé kresby, co to je, nebo ho to prostě tolik nebere. Má moc rád knížky, takže máme vyndaná leporela.

Dostal zvukovou knížku, kde po zmáčknutí obrázku zvířete vydává jeho zvuk, takže mi tu doma stále něco štěká, mňouká, bučí nebo kejhá. V 9 hodin svačí – no svačí, nabídnu mu něco mléčného, dá si tak tři lžičky a je po svačině. Pak odcházíme se psem ven, pravidelná zastávka u hasičů a na hřišti. Venku vydrží být opravdu dlouho, kdyby bylo na něm, tak snad ani nechodíme domů. Na motorce už drandí naprosto neohroženě, ale před silnicí čeká a nejezdí do ní, to jsem moc ráda. V poledne mu zkouším nabízet různá jídla, je to s ním trochu jako s miminky, kterým se zavádí pomalu příkrmy. Občas něco ochutná, párky postupně vyměnil za kuřecí maso, které viditelně znal. Z příloh si zatím bere jen rohlík, všechno ostatní odmítá. Bojím se, že i toto začne za chvíli odmítat, protože to je vlastně denně to samé.

Kolem půl 1 usíná s lahvičkou mléka a držením za ruku. Spí 1,5-2 hodiny. Mám pro něj větší hnízdečko, které je původně vymyšleno pro miminka, ale já si ho nechala ušít ještě v době, kdy jsem čekala na první telefonát. Paní mi vyšla vstříc a ušila mi právě o něco větší, dneska jsem za něj moc ráda, Borisek v něm v poledne i v noci spinká. Zatím je stále v mé posteli. Po probuzení si dá svačinu – opět tak tři lžičky jogurtu, někdy přijme k tomu i třeba dva piškoty a jdeme ven.

Zábava a hry

Na hřišti je nadšený prolézačkami, skluzavkami, houpačkami. Udělalo se trochu hezčí počasí, tak jsme i na pískovišti. Hračky mu tam ale nic moc neříkají, hraje si spíš s klacíky, takže pískoviště je zábava jenom na chviličku. Náš pes se zatím vyběhá v parku s ostatními, takže i venčení takto zvládáme. V podvečer přicházíme domů a Borisek se zabaví s kostkami, naučil se je napřed skládat do sebe, po týdnu už staví i věž na sebe. Nebo má rád různé vkládací kostičky, ty mám ještě po svých dětech. Je vidět, že hračkám nějaké retro vůbec nevadí. Ale vždyť vlastně nejsou staré, některé sotva plnoleté. Tak to ještě není retro 😊. Hlavní hračkou jsou stále auta a mašinka. Moc ho baví dělat cokoliv se mnou, takže společně myjeme nádobí – ještě že se hrnec nedá rozbít a na skleničky máme myčku, vytíráme – stále platí, že „co je mokré, to je umyté“, skládáme prádlo – do komínků to sice není, ale třeba hledat dvě stejné ponožky, to je naše příprava na hraní pexesa. Je v této činnosti často rychlejší než já. K večeři zkouším různé ovesné, mléčné a jiné kaše, ale zatím to nemá úspěch, pokud nepočítám, že si vezme 2 lžičky na ochutnání. Dojí se čtvrtkou rohlíku.

Koupe se stále v chodbě v dětské vaničce, do vany vůbec nechce. Tím že je opravdu droboučký, tak to pro něj není problém, a i dětská vanička je mu skoro velká. Možná mu přijde vana příliš velká, nebo má nějakou špatnou vzpomínku, nevím. Ale já jsem šťastná, že alespoň vanička je mu příjemná. Večer si vycucne 150 ml mléka se Sunarem a usíná kolem 21. hodiny vedle mě, musím ho držet za ruku. Nechce číst ani pohádku, jenom hladit. Na noc už jsem mu přestala dávat plenky, protože jsem zjistila, že je vůbec nepotřebuje. Vydrží až do rána, kdy si po probuzení sám řekne a jde na nočník.

Ale hlavně – hepatitida se u Boriska nepotvrdila, za což jsem velmi ráda a přiznám se, i jsem si oddychla.

Sdílejte
Immunotrofina 2+1 zdarmaImmunotrofina 2+1 zdarmareklama

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě