Je to týden, co jsem Boriska odvezla k babičce. Dneska jedu za ním. Celý týden o něm nic nevím, nechtěla jsem prarodičům volat, aby si nemysleli, že je nějak kontroluji. Ale na Boriska se moc těším. Jak bude reagovat?
Návštěva Boriska
Vezu mu jeho oblíbeného koníka a fotoknihu. Snad se mu bude líbit, a i prarodiče zaujme. Nabízela jsem její vytištění i druhé babičce – mamince táty. V době, kdy jsem Boriska přebírala, tak jsme se o ní bavily a babička moc stála o jeden její výtisk. Slíbila jsem, že Borisek jednu dostane od nás jako dárek do rodiny, kam přejde, ale další není problém nechat vytisknout, ale tu už by si každý musel hradit sám. Cena po slevě vyšla na 1800 Kč za 160 stran. Pro babičku i tátu byla tato varianta ale cenově příliš náročná.Babička mě poprosila o stažení fotek na flashku, v tom jsem jí ráda vyhověla.
Přicházím k novému bydlišti Boriska. Srdce mám až v krku. Tak moc se na něj těším. Zvoním. Borisek koukne z okýnka a až na chodník ho slyším, jak volá „Tetóóóó“. Má velkou rýmu, ale já jsem ráda, že návštěva s ním nebyla kvůli tomu zrušená. Má skvělou náladu. Dostávám pusu hned u vrátek. Babička nás posílá samotné na hřiště a já slibuji, že za hodinku jsme zpátky. Borisek se mě chytá za ruku a brebentí. Je to ten veselý klouček, kterého znám. Sice stále zadrhává při mluvení, ale tolik mi toho chce říct. Ukazuji koníka a Borisek ho hned schovává do kapsičky. Sedá si ke mně na klín a chce se tulit. Hladím ho a mám obrovskou radost z toho, že je šťastný. Takhle jsem ho potřebovala vidět. Povídá o školce, že má novou a chodí tam s dědečkem, že tam spinká
, našel si tam kamarády. Hrajeme si na hřišti. Já ho pozdravuji od dětí z jeho bývalé školky, kam chodil. Na všechna jména si vzpomíná. Po hodině ho jdu vyprovodit zase domů a loučíme se.
„Budeš mutná?“
Mám co dělat, aby mi netekly slzy po tváři. „Ne Borisku, nebudeme nikdo smutný. Já za tebou zase přijedu na návštěvu, když babička s dědečkem dovolí. Koukej, máš tu fotky, jak jsem Ti slíbila, tak si je můžete společně prohlížet.“
Babičce moc děkuji za možnost setkání s Boriskem a slibuji, že velmi ráda zase za 14 dní na chvilku přijedu. „Víte, on o Vás pořád mluví.“
„To je v pořádku, byl s námi rok. Ale uvidíte, s Vámi také prožije spoustu krásných chvil, tak si je pak bude také pamatovat.“ Loučíme se a já se už teď těším na setkání. To už se možná setkáme i s novým dítkem. Ale i tak bych za Boriskem velmi ráda přijela. Odjíždím. Cítím, jak jsem právě toto setkání potřebovala, aby mému podvědomí došlo, jak je Borisek dobře usazený ve své rodině. Místo slz se objevuje úsměv.
