Před týdnem jsem převzala do své péče maličkého Čestmírka. Je to čtyřměsíční chlapeček a já moc přemýšlím, jak to Borisek přijme. Volám babičce a ptám se, zda s chlapečkem můžeme přijet za Boriskem. Babička souhlasí, od poslední návštěvy uplynuly 3 týdny.
Další návštěva Boriska
Připravuji se na cestu. S sebou ohřátou vodu, mlíčko, plenky, ubrousky – teda doufám, že ho nebudu muset nikde venku přebalovat. K tomu omalovánky a pastelky pro Boriska, autíčko a přesnídávku, kterou má rád. Vždycky jsme byli s Boriskem venku, moc si přeji, aby nám vyšlo počasí a mohl kontakt zase takto proběhnout. Vím, že babička nechce, abychom šli k nim dovnitř, tak jí nechci přivádět do rozpaků.
Zastavuji s autem před domem. Zvoním, odsouvá se záclonka a já vidím rozesmátý obličej. „Teta, teta pijela. Tetóóó, čekej, už du. Tetóóó, už důůůů.“ Přibíhá nadšený Borisek. Vyndávám Čestmírka z autosedačky, vzájemně je představuji. Boriskovi se Čestmírek moc líbí. Jdeme se projít, jeho pusinka se nezastaví. Má toho tolik co mi chce říct. Stáčím hovor na bezpečné téma – mateřská školka. Moc ho to tam baví.
Setkání s Čestmírkem
Přicházíme k parku. Borisek mi ukazuje, jak umí šplhat. Občas přibíhá a hladí Čestmírka. Po chvíli se Čestmírek začíná hlásit o svou dávku mlíčka. Připravuji mu lahvičku a krmím. Borisek je naprosto fascinovaný tím, jak Čestmírek pije. Dovoluji mu ke konci přidržet lahvičku. Je šťastný a Čestmírek si ho tak soustředěně prohlíží. Dopije, já ho zvedám na odříhnutí. Krásně si říhne a z klouzačky se ozývá – „Ty si pase, fuj čuňáku.“ To Borisek komentuje odříhnutí Čestmírka. Směju se a vysvětluji, že miminka si musí odříhnout, aby je nebolelo bříško.
Po dvou hodinách přichází za námi babička s bráškou. Borisek nás představuje. „To je teta. Moje teta. A to je Čestmírek, je malinkej a už papal. A pak klkal. Ale není pase.“ 😊 Babička mě sděluje, že Boriskovi se občas stýská po tátovi a pláče. Zatím za ním ani jednou nebyl a nedaří se jí se s ním spojit. S tátou, druhou babičkou a sestrou se vlastně neviděl už půl roku.
Pozvání na Vánoce
Loučíme se. Borisek by chtěl jet se mnou. Zajímá ho, kde Čestmírek spinká, tak mu vysvětluji, že má dvě postýlky, jednu v obýváku a druhou v ložnici, ve které spal dřív Borisek. Chce mi jet pomáhat s Čestmírkem. Snažím se z toho elegantně vybruslit. Nabízím, ať za námi i s babičkou a bráškou přijede až budeme mít stromeček. Vánoce se blíží, určitě mu Ježíšek nechá pod stromečkem nějaký dárek. Babička souhlasí, s tím že se ještě domluvíme. Vím, že v zimě bych s Čestmírkem nemohla být tak dlouho venku, proto volím tuto možnost. Na jaře, až bude zase hezky, můžu někdy za Boriskem přijet já. „Teto, si moje láska“ je věta, která mě pokaždé dokáže naprosto odzbrojit. Mávám a odjíždím. Snad se za měsíc uvidíme.
Příště Vás čeká poslední díl příběhů s Boriskem s názvem „Borisek přijíždí mezi Vánocemi“.
