Příběh pěstounky Martiny – 77. díl – Borisek přijíždí mezi Vánocemi

Pěstounka Martina

Je pár dní před Vánoci a já čekám, zda se mi ozve telefon od babičky, kdy by se jim hodilo přijet. Bohužel se neozývá. Na Štědrý den posílám sms s přáním. Přichází mi odpověď, jsem ráda. Následující den si dovoluji zavolat a nabízím návštěvu. Můžeme kdykoliv.

Jedeme pro Boriska

Babička navrhuje, že by Borisek mohl být u nás celý den, když už pojedou takovou dálku. Trošku váhám, jak to Borisek vezme. Nakonec souhlasím. Musí ho ale někdo vyzvednout u něj doma. I s maličkým Čestmírkem to zvládáme.

Jakmile mě Borisek vidí, je nadšený. Hned u auta mu vysvětluji, že se k nám jede jenom podívat na stromeček a odpoledne ho vyzvedne dědeček, jak je domluveno.

„Deda nemá čas, šel do pláce.“

„No a až pojede z práce, tak nám zavolá a vyzvedne si tě. Jo? Tak pojedeme?“ Mává babičce a odjíždíme. Borisek je nadšený, stále povídá, co dělá, že chodí do školky, že se pere s bráškou.

Příběh pěstounky Martiny - 77. díl - Borisek přijíždí mezi Vánocemi 1

Ježíšek

Přijíždíme k nám. Borisek je nadšený, hned běží ke stromečku. Pod ním leží několik balíčků.

„Co e to?“

„Ukaž? To vypadá jako balíčky od Ježíška. Já se podívám, pro koho jsou. Podívej, tady je napsáno že jsou pro Boriska.“

„To jsem já? Já tu mám dáečky? Moje? Jenom moje? Můžu obalit?“

To víš, že si je můžeš rozbalit. Borisek nadšeně rozbaluje dárky. Nachází tam autíčko, anglický patrový autobus, traktor a míč.

„A kde má chlapeček?“

Dívá se na Čestmírka. Vysvětluji, že Čestmírkovi už přinesl Ježíšek dárky včera, že taky rozbaloval a ukazuji mu, co dostal. „Nemá auto. Ceš? Edno dam.“ Mám slzy v očích. Borisek se chce rozdělit o dárek, který právě dostal. Moc mu děkuji a jdu ukázat, že také má autíčka připravená, ale že má zatím jiné hračky, chrastítka, plyšáčky.

„U nás byl taky Ježíšek. A přinesl stromeček. A dáreček. Jenom Boriskovi. Brácha nedostal dáreček od Ježíška, ale od babičky. A od dědy. A nemáme kostel. Teto, půjdeme pro fazoli do kostela?“

Příběh pěstounky Martiny - 77. díl - Borisek přijíždí mezi Vánocemi 2

Kouzelná fazole

Pamatuje si, že loni dostal v kostele „kouzelnou fazoli“. Je to úžasné. Rok utekl a Borisek si to pamatuje. Nabízím procházku ke kostelu, vím že tam bude otevřeno. Borisek souhlasí. Oblékám oba dva a vycházíme se projít. Nenápadně beru z domova fazole, abych je mohla Boriskovi v kostele dát. Prohlížíme si Betlém. Borisek je unešený. Vyndávám fazoli z kapsy a podávám ji Boriskovi. Hned si jí ukládá, je jeho, stejná jako loni. Cestou jdeme na hřiště, Borisek přesně ví kudy.

Doma prohlíží náš byt. Kontroluje, kde kdo spí. Já vysvětluji, že v postýlce vedle mé postele spinká Čestmírek. Čestmírek se na něj nahlas směje. Je krásné sledovat, jak si dvě děti rozumí. Celý den uteče velmi rychle. Večer píše dědeček, že už jede z práce a Boriska vyzvedne do půl hodinky.

Loučíme se a já slibuji, že se zase uvidíme. S dědečkem plánujeme setkání asi za dva měsíce, to už bude snad pěkně a budeme moct být venku. Jsem moc ráda, že domluva s prarodiči o pokračování kontaktů funguje.

Sdílejte

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Ukládám změny Odesílám
Uloženo Hotovo
Došlo k chybě Došlo k chybě