Na konci prosince byl Borisek na návštěvě u prarodičů (maminky rodičů), která byla taková povánoční. O tom jsem tu už psala v díle „Štědrý den s tatínkem a s prarodiči“. Od té doby se bohužel prarodiče na 5 týdnů s návštěvami odmlčeli, takže vlastně se dost dlouho Borisek nesetkával vůbec s nikým. Termíny kontaktů nechávám vždy na každém, jak se komu budou hodit. Nechci, aby to vypadalo, že někoho do kontaktů nutím. (more…)

V rámci Vánoc se Borisek setkal s tatínkem po dva dny za sebou. Další návštěva byla až za víc než 14 dní, protože tátovi se to nějak nehodilo. Borisek šel k tátovi tedy až v polovině ledna. Protože ale Borisek zatím moc nevnímá čas, tak pauzu nějak moc nezaznamenal. (more…)

25. prosince dopoledne si Boriska vyzvedl tatínek s tím, že odpoledne mi ho přiveze a druhý den si ho ještě na jeden den vezme na návštěvu. Borisek se moc těšil. Dlouho jsem váhala, jestli i rodině Boriska připravit nějaký dárek. (more…)

Ještě začátkem prosince jsem si myslela, že by mohlo vyjít předání Boriska do jeho rodiny. Čím víc se blížila doba poloviny prosince, už jsem si říkala, že to asi nevyjde a budeme muset nějak vyřešit Vánoce. Kde má být, když není určeno, ke komu bude do péče přecházet? Neudělá to zle mezi rodinami, když ho jedna rodina bude mít a druhá ne? (more…)

I s prarodiči – rodiči maminky – byl po první návštěvě naplánovaný další kontakt. Protože poprvé proběhla jen procházka, chtěli si prarodiče Boriska také užít a odjet s ním na celý den domů. Po domluvě s OSPODem souhlasíme. (more…)

Borisek se zatím setkal jednou s tatínkem, v místnosti sociálního odboru. Setkání proběhlo vcelku dobře, Borisek si po chvilce vzpomněl, že tátu zná, a i si s ním chvilkama hrál. Další návštěvu jsme naplánovali přibližně za týden s tím, že se mi táta ještě ozve a čas upřesní. (more…)