Postupně se dozvídám, že Borisek má ještě dva sourozence, o 5 let staršího polorodého brášku, který je v péči u prarodičů ze strany maminky a o 2 roky starší vlastní sestřičku, která je v péči u praprarodičů ze strany tatínka.

(more…)

Je nádherný podzim, počasí přímo vybízí k fotografování. Navíc dětem jako pěstouni předáváme různě zpracované jejich okamžiky za dobu, co jsou u nás v péči. Někdo dává fotografie na flash disku, někdo vytištěné fotky, jiní vyrábějí fotoknihy. Já jsem se rozhodla pro fotoknihy, které mě velice nadchly, jak jdou krásně zpracovávat. A protože někdy je to s dětmi překvapení až do konce jejich pobytu u nás, vyrábím jí až v posledních dnech, abych věděla, co do nich za fotografie dát. (more…)

Po týdnu stále platí, že mám doma ohromného pohodáře. Stále se směje, moc rád se mazlí a já toho s velkou chutí využívám. Nechává se chovat a hladit. Mě oslovuje „teto“, moje děti křestním jménem. Na maminku si vzpomene jen v okamžiku, kdy vidí reklamu v televizi, kde děti volají mámu, pak se zeptá „de e máma?“. Funguje odpověď – „máma je pryč“. Přijal to jako skutečnost a zatím víc informací nepožaduje. Stále nevím, jak se jeho příběh bude vyvíjet dál, proto o mamince zatím nemluvíme. (more…)

V poledne přijíždíme domů, nabízím Boriskovi polévku k obědu. Nechce. Vařím těstoviny, vezme si asi 5 kousků a je po obědě. Nic na ně – nabízím omáčku, co tu mám, i kečup. Ale úspěch je i těch pár těstovinek. Zkouším mléko do lahvičky, přidávám odměrku Sunaru. Vidím rozzářené oči „ííííjóóó“. Hurá, máme další slovo. Borisek chce mlíčko, asi ho znal. Dám ti mlíčko, to víš, že jo. Vypije půl lahvičky mléka. Jdeme si spolu lehnout. „Uďúúúú“ a dudlá prázdnou lahev. Podávám mu dudlík. Výkřik „uďúúú“ mi potvrzuje, že je to to správné. Borisek mě zase drží za ruku, dudlá a usíná. Přiznám se, že usínám s ním. (more…)

Po příchodu z venku se Borisek začíná shánět po mamince se slovy: „De e máma?“ Rychle přemítám, co mu říct. Zkouším větu „Máma je pryč“. Pokrčí ramínky a zopakuje „Máma ič“. Víc zatím vědět nechce, a protože nevím, zda budou probíhat s maminkou nějaké další kontakty, tak zatím nechci zacházet do dalších podrobností a slibovat nereálné. Naštěstí Boriskovi má odpověď stačí. (more…)

Jsou 4 hodiny odpoledne. Já přecházím doma jako mlsný kocour a vlastně nevím co připravovat. Čekám na telefonát, kdy si budu moci Boriska převzít. (more…)

Jmenuji se Martina a jsem přechodnou pěstounkou. Rozhodla jsem se s vámi sdílet příběhy mého každodenního života. Dnes je tu první příběh chlapečka, se kterým tu budete mít možnost prožít dobu, kdy byl v přechodné pěstounské péči. Občas tu budou pro pobavení i příběhy z naší rodiny – například pečení cukroví v režii dvou puberťáků, Velikonoce, malování bytu a další radosti. Ale protože všechno patřilo i do života chlapečka, věřím, že se i u nich trochu pobavíte. (more…)