Je pátek ráno. Včera večer jsem měla velkou krizi, Borisek spal a já se probírala ještě jednou jeho krabicí vzpomínek, slzy dojetí se objevovaly nad každým obrázkem. Usnula jsem skoro nad ránem. (more…)

Ještě v den soudu mi volá druhá babička Boriska, tátova maminka a ptá se, jak dopadl soud. Sděluji jí výsledek. Pláče a je jí líto, že ona si nemohla Boriska do péče ze zdravotních důvodů převzít. Je jí líto a cítí velké zklamání z toho, že velmi spoléhala na svého syna, tatínka Boriska a dlouho věřila tomu, že její syn péči o Boriska převezme.

(more…)