Zármutek u dětí: Jak pomoci dítěti vyrovnat se se ztrátou

Jak děti prožívají zármutek?

Děti mohou ztrátu prožívat jinak než dospělí a jejich reakce se liší podle věku, vývojové úrovně, povahy dítěte, vztahu k člověku, o kterého přišly, i okolností samotné ztráty.

U dítěte navíc nemusí smutek probíhat nepřetržitě. Chvíli může plakat nebo se ptát na zemřelého člověka a vzápětí odběhnout ke stavebnici nebo si chtít hrát s kamarády. To neznamená, že na člověka zapomnělo nebo že mu na něm nezáleželo.

Děti se ke ztrátě mohou vracet také postupně. S tím, jak rostou a lépe chápou svět kolem sebe, mohou událost znovu zpracovávat a pokládat otázky, které je dříve nenapadly.

Jak se může zármutek u dítěte projevovat?

Smutek není jediným možným projevem. U dítěte si můžete všimnout například:

• pláče a smutku,
• podrážděnosti nebo vzteku,
• větší potřeby být s rodičem,
• strachu z odloučení,
• opakovaných otázek o tom, co se stalo,
• změn ve spánku nebo usínání,
• změn chuti k jídlu,
• horšího soustředění,
• dočasného návratu k chování typickému pro mladší věk,
• bolestí břicha, hlavy nebo jiných tělesných obtíží bez zjevné příčiny,
• ale také období, kdy si dítě normálně hraje a působí spokojeně.

Neexistuje jediný „správný“ způsob truchlení. Důležité je všímat si především změn oproti tomu, jak se dítě chovalo před ztrátou.

Jak pomoci dítěti se zármutkem?

Dejte dítěti prostor pro všechny emoce

Smutek, strach, vztek, nejistota i chvíle radosti mohou být součástí období po ztrátě. Nesnažte se dítě přesvědčovat, že by už nemělo být smutné, ani po něm nechtějte, aby o svých pocitech mluvilo ve chvíli, kdy nechce.

Můžete mu jednoduše dát najevo, že jste připraveni naslouchat:

„Kdybys o tom chtěl mluvit nebo se na něco zeptat, můžeš za mnou kdykoliv přijít.“

Poslouchejte více, než vysvětlujete

Dospělí mají někdy potřebu každé ticho vyplnit nebo dítě rychle uklidnit. Zkuste místo toho zjistit, co dítě skutečně cítí a čemu nerozumí.

Pomoci mohou jednoduché otázky:

• „Co tě teď nejvíc trápí?“
• „Chceš mi říct, na co myslíš?“
• „Je něco, čeho se teď bojíš?“
• „Chceš se mě na něco zeptat?“

Nesnažte se všechny pocity okamžitě napravit

Některé situace nemají větu, která by je dokázala spravit. Dítě někdy potřebuje především vědět, že jeho emoce uneseme a že v nich nemusí zůstat samo.

Jak s dítětem o ztrátě mluvit?

Děti obvykle poznají, že se v rodině něco děje. Pokud jim dospělí nic nevysvětlí, mohou si chybějící části příběhu doplnit vlastní představivostí – a ta může být někdy děsivější než skutečnost.

Informace proto podávejte jednoduše, pravdivě a způsobem odpovídajícím věku dítěte. Nemusíte dítěti sdělovat všechny podrobnosti najednou. Odpovězte na to, na co se ptá, a dejte mu možnost se k rozhovoru později vrátit.

Pokud se vás zeptá na něco, na co odpověď neznáte, je v pořádku říct: „Nevím.“

Pokud se zármutek týká úmrtí člověka nebo zvířete, přečtěte si také náš samostatný článek Jak mluvit s dětmi o smrti a ztrátě. Podrobněji se v něm věnujeme tomu, jak dítěti vysvětlit smrt a jak volit slova podle jeho věku.

Může dítě vidět, že je rodič smutný?

Ano. Není nutné před dítětem předstírat, že se nic nestalo. Přiměřené a srozumitelné vyjádření vlastních emocí může dítěti ukázat, že smutek je přirozenou součástí života.

Můžete například říct:

„Je mi dnes smutno, protože mi babička chybí. Když jsem smutná, někdy si popláču nebo si s někým povídám. Pak se mi trochu uleví.“

Dítě tak vidí nejen samotnou emoci, ale také způsob, jakým ji lze zvládat.

Současně by ale dítě nemělo získat pocit, že musí rodiče zachraňovat nebo že je za jeho psychickou pohodu zodpovědné. Pokud sami procházíte velmi těžkým obdobím, může být důležité najít podporu také pro sebe.

Proč dětem pomáhá běžná rutina?

Po ztrátě se může svět dítěte zdát méně předvídatelný. Známý denní režim mu může část této jistoty vrátit.

Pokud je to možné, zachovejte běžné body dne:

• čas vstávání a usínání,
• školku nebo školu, pokud ji dítě zvládá,
• společná jídla,
• oblíbené aktivity,
• večerní rituály,
• kontakt s lidmi, které má dítě rádo.

Dodržování rutiny neznamená, že ztrátu ignorujeme. Dítěti pouze ponecháváme část světa, která je známá a předvídatelná.

Pozor na zprávy a sociální sítě

Zármutek nebo strach nemusí vzniknout pouze po osobní ztrátě. Děti mohou silně reagovat také na tragické události, o kterých slyší ve škole, vidí je ve zprávách nebo na sociálních sítích.

Zvláště u mladších dětí omezte opakované sledování záběrů tragické události. Dítě nemusí vždy chápat kontext ani to, že opakovaně přehrávané záběry zobrazují stále stejnou událost.

Zeptejte se raději, co už dítě vidělo nebo slyšelo a co si o tom myslí. Můžete tak opravit nepravdivé informace a reagovat na konkrétní obavy, které skutečně má.

Vzpomínky mohou být součástí truchlení

Některým dětem pomáhá možnost na zemřelého člověka nebo zvířátko vzpomínat. Není nutné vzpomínky z domácnosti odstraňovat jen proto, aby dítě nebylo smutné.

Podle věku a přání dítěte můžete například:

• prohlížet společné fotografie,
• nakreslit obrázek,
• vytvořit krabičku vzpomínek,
• zapálit společně svíčku,
• napsat dopis nebo vzkaz,
• mluvit o společných zážitcích.

Každému dítěti ale vyhovuje něco jiného. Nabídněte možnost, nikoli povinnost.

Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Zármutek může trvat dlouho a jeho intenzita se může měnit. Samotný fakt, že je dítě i po několika týdnech někdy smutné, proto automaticky neznamená, že je něco špatně.

Zpozorněte však, pokud jsou obtíže velmi intenzivní, nezlepšují se, zhoršují se nebo výrazně zasahují do běžného života dítěte. Pomoc odborníka je vhodné zvážit například tehdy, když:

• dítě dlouhodobě nezvládá běžné každodenní fungování,
• výrazně se straní rodiny nebo kamarádů,
• má dlouhodobé problémy se spánkem nebo jídlem,
• je velmi úzkostné nebo se jeho strach stupňuje,
• dochází k výrazným změnám chování,
• ztráta významně ovlivňuje školu, vztahy nebo běžné aktivity,
• mluví o tom, že nechce žít, chce zemřít nebo si chce ublížit.

Pokud dítě mluví o sebevraždě, sebepoškození nebo máte obavu o jeho bezprostřední bezpečí, nečekejte a vyhledejte akutní odbornou pomoc.

V ostatních případech můžete situaci nejprve konzultovat s pediatrem, dětským psychologem nebo jiným kvalifikovaným odborníkem na duševní zdraví dětí.

Nejčastější otázky rodičů

Jak poznám, že dítě truchlí?

Dětský zármutek se nemusí projevovat pouze pláčem. Dítě může být podrážděné, úzkostné, více vyhledávat rodiče, hůře spát, opakovaně se ptát na ztrátu nebo mít potíže se soustředěním. Zároveň může mít chvíle, kdy si normálně hraje a směje se.

Je normální, že si dítě krátce po úmrtí blízkého normálně hraje?

Ano. Děti mohou mezi intenzivním smutkem a běžnou hrou přecházet velmi rychle. Hra neznamená, že dítě netruchlí nebo že mu zemřelý člověk nechybí.

Mám před dítětem skrývat vlastní smutek?

Není nutné všechny emoce skrývat. Přiměřeně vyjádřený smutek může dítěti ukázat, že podobné pocity jsou přirozené. Důležité ale je, aby dítě nemělo pocit, že se musí o rodiče emocionálně starat.

Co když dítě o ztrátě nechce mluvit?

Nenuťte ho. Dejte mu najevo, že jste připraveni naslouchat, kdykoliv bude chtít. Některé děti své pocity snadněji vyjadřují při hře, kreslení nebo společné činnosti než při přímém rozhovoru.

Má dítě chodit po ztrátě normálně do školy nebo školky?

Pokud to zvládá, návrat ke známé rutině může být užitečný. Potřeby jednotlivých dětí se ale liší. Je vhodné informovat učitele nebo jiné pečující osoby o tom, čím dítě prochází, aby mohli případné změny v jeho chování vnímat citlivěji.

Kdy už dětský smutek řešit s psychologem?

Není stanovena jednoduchá časová hranice, po které by byl zármutek automaticky problémem. Odbornou pomoc zvažte zejména tehdy, pokud jsou obtíže velmi intenzivní, zhoršují se nebo dlouhodobě výrazně narušují každodenní fungování dítěte.

Dítě nemusíte před smutkem chránit za každou cenu

Když vidíme své dítě trpět, přirozeně bychom jeho bolest nejraději odstranili. Některé životní situace ale napravit nedokážeme.

Můžeme však dítěti nabídnout něco jiného: bezpečné místo, kde může být smutné, rozzlobené, zmatené, klást stejné otázky znovu a znovu – a zároveň vědět, že na své pocity není samo.

Naslouchejte mu, odpovídejte pravdivě způsobem přiměřeným jeho věku, zachovejte pokud možno známou rutinu a dejte mu čas. A pokud se ztráta týká smrti blízkého člověka, pokračujte článkem Jak mluvit s dětmi o smrti a ztrátě.