Sebevědomé dítě, které se umí chovat ve společnosti, stojí si zdravě za svým názorem a nepůsobí rozmazleně? Sen všech rodičů, kteří po nocích brouzdají po internetu a přečetli už tunu motivačních knih – “Jak být dobrým rodičem“…
Své děti milujeme, takže se zdá, že by i ony měly mít rády samy sebe. Sebedůvěra, znalost vlastní hodnoty a úspěch ve společnosti jsou životními cíli každého. Jak jako rodič podpořit dítě ve správných návycích? Děti se potřebují poučit ze svých chyb – a stále je na ně můžete upozornit, aniž by se musely cítit jako „špatné“ děti.
Ukažte svým dětem následky jejich chování
Jedním z našich nejdůležitějších úkolů je učit naše děti, jak fungují vztahy. Potřebují pochopit, jak jejich činy ovlivňují ostatní a jaké chování budou a nebudou tolerovat. Pocit viny, pokud udělaly něco špatného, je součástí morálního vývoje. Pomáhá jim vyvinout vnitřní kompas, který jim říká: “Hmmm, spletl jsem se,” takže to budou chtít napravit. Zdravá vina není to samé jako pocit hanby nebo bezcennosti.
Některé děti jsou mimořádně citlivé na kritiku nebo mají sklony k nízkému sebevědomí. Ačkoli standardní radou je kritizovat spíše chování dítěte než dítě, většina dětí ten rozdíl neslyší. Dospělí si mohou racionalizovat: “Udělal jsem jednu špatnou věc, ale celkově jsem docela dobrý člověk.” Děti jsou obvykle černobílé. Když jsou konfrontováni s tím, že provedly něco špatného, cítí se úplně špatně.
V takovém případě pomůže postupný proces
Krok 1: Nabídněte pochopení jejich chování
Začněte tím, že řeknete: “Vím, že jsi to nechtěl” nebo “Pravděpodobně jsi si to neuvědomil” nebo “Chápu, že ses o to snažil.” To jim říká, že víte, že jsou hodné dítě – i když právě něco zkazí.
Krok 2: Řekněte jim, co udělali špatně a jak to ovlivnilo ostatní
Řekněte: “Když jsi vzal bráškovi hračku, tak ho to teď hodně mrzí.” Je lákavé dodat: „Vždycky se k němu tak chováš“ nebo „Nestaráš se dostatečně o city druhých“, ale tím jen situaci zablokujete a dítě bude přesvědčené o své “špatnosti“.
Krok 3: Pohyb vpřed
Pokud je situace již nevratná a děti ji svým chováním nemohou změnit přichází na řadu krok č. 3, který pomůže dětem, aby se necítili v situaci uvízlé bez možnosti nápravy. Zeptejte se na otázky, které mu pomohou vytvořit plán, jak věci napravit, například: „Co můžeš udělat, aby se bráška cítil lépe?“
Dětem bude chvíli trvat než si tyto techniky osvojí, mějte proto s nimi trpělivost.
Podle situace pomozte s návrhy. Ty mohou zahrnovat omluvu, utěšování, sdílení, úklid nebo drobné domácí práce. V nejširším slova smyslu, pokud vaše dítě udělalo něco, čím ublížilo rodině, pak může udělat něco, aby rodině pomohlo. A když udělají něco laskavého nebo užitečného, projevte jim upřímné uznání.
Co dělat, když dítě nepřichází s reálnými návrhy řešení?
I to se může stát. Popravdě většina prvních návrhů je naprosto nerealizovatelná. I děti si musí postupně tuto techniku osvojit, a hlavně přejít z fáze vzteku ke konstruktivní debatě. Pokud toto nastane, je užitečné ukázat dva pohledy: „Na jednu stranu… ale na druhou stranu…“ a poté je povzbuďte, aby přišly s možnými řešeními.
Jak na takový konstruktivní typ kritiky reagují vaše děti? Diskutujte spolu s ostatními v naší uzavřené skupině maminek na Facebooku.
Další tipy pro správný vývoj dětí najdete v naší rubrice ZDE.
