Rozhodla jsem se být dokonalá máma, žena, partnerka, hospodyně, kamarádka, parťák do nepohody. Chtěla jsem mít rodinu jako z reklamy na šťastný život. Jenže za tou krásnou pohádkovou iluzí usměvavých fotek a naoko bezchybného života je často mnoho úsilí. Někdy až příliš mnoho!
S příchodem druhého syna jsme se ocitli v rozjetém rychlíku, ze kterého nelze vystoupit. Kvůli problém v těhotenství se druhý syn narodil velmi maličký. Tenhle dvoukilový uzlíček štěstí potřeboval nekonečně mnoho lásky a sto procent kontaktu s mámou. Nonstop.
Jeho bráška, tehdy rok a půl starý, mě potřeboval ještě také. A muž chtěl mít doma alespoň občas partnerku – nejen mámu svých dětí.
Jedinou pomoc, kterou jsem tehdy přijala bylo seznámení s šátkem. Dostalo se ke mě nošení. Můj malý neodložitelný syn konečně mohl být neustále u mě a já měla alespoň trochu volné ruce. Ale nestačilo to. Moje rozhodnutí – zvládnout vše bez cizí pomoci si postupně, plíživě vybíralo svou daň.
Nejdříve vzalo za své kojení. Kojila jsem, u toho dokrmovala cévkou, odsávala a ještě se snažila věnovat staršímu synovi. Až mě jedné noci našel muž spící s rozlitým odsátým mlékem a synem visícím v náruči. Přes den jsme nevynechali jedinou zajímavou akci pro děti, chodili na ty „správné” kroužky, zařídili jsme vše co bylo třeba. Po nocích jsem uklízela, vařila, učila se a psala seminární práce a dávala dohromady diplomku. Pečlivě udělaný make-up maskoval mé totální vyčerpání.
Nejsem paní dokonalá
Paradoxně mě rozhodila drobnost. Neúspěch seminární práce a nutnost prodloužení studia o půl roku mi podrazili nohy. Seděla jsem doma v koutě brečela, že nestíhám, že nejsem tou skvělou mámou pro svoje syny a byla jsem protivná sama sobě. Svoje děti jsem neskutečně milovala, ale ještě víc jsem milovala chvíle, kdy spaly. Ten rozjetý vlak musel zaručeně vykolejit. Vztah s mužem šel do kopru, nebyl čas. Nenáviděla jsem mateřskou, sebe, čas.
Tehdy mi jedna velmi moudrá žena řekla: „Tvoje děti nepotřebují dokonalou mámu. Nepotřebují perfektní domov, dokonale naklizeno, skvělé jídlo a pečlivě naplánovaný čas každý den. Potřebují hlavně lásku a Tebe. Ale tebe, aby jsi tu byla pro ně… Aby jsi to byla ty. Ne chodící zombie schovaný za hezkou maskou!”
I mámy potřebují čas pro sebe
Poté, co můj rychlík vykolejil a já se téměř zhroutila, praskla i nedotknutelná slupka mojí hrdosti.
Potřebuji pomoc a nějaký čas pro sebe
Sedla jsem si s v klidu se svými blízkými a vyslovila něco, o čem jsem si myslela, že nevyslovím. Dodnes vzpomínám, jak mi to nešlo přes pusu. Požádala jsem svou rodinu o pravidelnou pomoc. Když už jsem to konečně vyslovila, přišla neuvěřitelná úleva. A světe div se, nikdo se nad tím nepozastavil. Se slovy:„jasně, že si potřebuješ oddychnout”, mě podpořili.
Jak jsem se nezbláznila
Odjakživa jsem potřebovala mít plán. Přehled o věcech. Přestože jsem se nebránila rozhodnutí ze dne na den, muselo to zapadnout do mého plánu. Sepsala jsem na papír, co vše v daný týden potřebuji / chci a postupně si věci odškrtávala.
Vrátila jsem se k věcem, které jsem milovala. Pravidelné cvičení, jednou měsíčně kafe s kamarádkou a chvíle na knížku. Vše najednou šlo. Stačilo to jen vyslovit nahlas. Když nebylo náhodou hlídaní, vzala jsem na cvičení děti s sebou.
Překonat pocit, že jedině já všechno zvládnu nejlépe, bylo velmi těžké. Přestože jsem věděla, že s babičkami nebo tatínkem se dětem nic zlého nestane, pořád se mi vkrádaly do hlavy myšlenky, že jedině já vím, co mají nejraději a jak. Zatnula jsem zuby, zahnala chmury a překonala to. Že babičky občas říkají dětem něco, co byste jim nikdy neřekla? Tatínek je nikdy neuspával a neví, že je musí hladit na zádech, zpívat konkrétní písničku, číst po sté tu jedinou pohádku? Můžete to vašim blízkým říct, anebo je nechat udělat to po jejich – děti potřebují i jiné modely chování.
Dítě potřebuje spokojenou a odpočatou mámu. Učí se nápodobou. Když uvidí, že se nevzdáváte věcí, co máte ráda, bude dělat to samé. Nepředstírejte, že je vše brnkačka a není nic, co byste nezvládla. Klidně to řekněte i dítěti. Upřímnost ocení děti více než maminku, která se tváří, že je vše v pořádku a za chvíli vybouchne.
„Děti nepotřebují 100 % vašeho času, ale potřebují 100 % vaší pozornosti.” Hrajete si s nimi a do toho neustále kontrolujete telefon, přemýšlíte, co budete vařit a co ještě všechno musíte? Děti to poznají. Jsou rozladěné a vyžadují další a další pozornost. Takhle vám nezbude vůbec žádný čas. Odložte mobil a opravdu se jim věnujte. V tuto chvíli opravdu na 100 procent. Večeři můžete vymyslet společně. Potřebujete 15 minut pro sebe? Oznamte to dětem. I ty nejmenší pochopí, že si maminka potřebuje oddychnout.
