V momentu, kdy začínáme nový partnerský vztah, doufáme, že jeho průběh bude láskyplný a harmonický. Obvykle nepřemýšlíme nad chybami druhého a možnými úskalími vztahu. Na druhém vidíme jen to dobré a na vztah koukáme skrze “růžové brýle”. O tom je také koneckonců zamilovanost.
Užší kontakt a konfliktní situace
S postupujícím časem a prohlubujícím se vztahem se však s partnerem dostáváme do stále užšího kontaktu. Partnera poznáváme čím dál tím lépe. Přibývají konfliktní situace, které se nevyhnou žádnému ze vztahů. V některých případech se může stát, že si u partnera začínáme všímat varovných signálů.
Vzteká se a vyhrožuje rozchodem, když chceme jít na večírek s přáteli. Vybouchne, když zmíníme kolegu v práci. Kontroluje, s kým si píšeme na sociálních sítích. Při hádkách sprostě nadává, bouchá do stolu, hází věcmi. Občas do nás strčí. V jeho řeči se čím dál tím častěji objevují ponižující a zesměšňující komentáře na naší osobu. A pak přijde facka.
Tyto signály nás upozorňují na skutečnost, že se pravděpodobně nacházíme v násilném vztahu. Podle statistik se násilí nevyhne přibližně čtvrtině partnerských vztahů. Odborníci popisují pět forem násilí:
- Fyzické násilí, které znamená užití fyzické moci s cílem ublížit druhému, způsobit mu bolest, zastrašit ho, anebo ho ponížit. Fyzickým násilím je myšleno například fackování, strkání, třesení, tahání za vlasy, bití, kopání, zraňování za pomoci předmětů.
- Psychické násilí, do kterého se řadí výhrůžky (vyhrožování bitím, odebráním dětí nebo finančních prostředků, sebevraždou atp.), degradující a ponižující chování (zesměšňování, nadávky, snižování kompetencí partnera atp.), kontrolu (kam partner chodí, s kým se stýká, jeho činností, jak se oblíká atp.), patologickou žárlivost, izolaci (zakazování partnerovi stýkat se s přáteli či rodinou, chodit do práce atp.) a emoční násilí (ignorování partnera, arogantní jednání, vyvolávání pocitu méněcennosti) .
- Sexuální násilí, kterým je myšleno sexuální obtěžování, nucení k provádění různých sexuálních aktivit či praktik, které si člověk nepřeje, znásilnění.
- Materiální násilí, do něhož zahrnujeme bušení do dveří, zdí či jiných předmětů, rozbíjení a ničení předmětů, házení věcmi.
- Latentní násilí, které se projevuje permanentním strachem a napětím, že k násilí znovu dojde. Veškeré chování partnera, který je vystaven násilí, je motivováno snahou násilnému chování druhého předejít.
Násilí má negativní dopad na vývoj dětí
Žít v domácnosti s člověkem, který se dopouští násilí, znamená ohromnou zátěž pro celý rodinný systém. Pokud jsou navíc v rodině děti, i jich se celá situace negativně dotýká. Přítomnost násilí v rodině má negativní dopad na vývoj dětí a může vést k závažným zdravotním problémům, přestože nejsou přímými oběťmi násilí.
Děti mohou na přítomnost násilí v rodině reagovat například v podobě psychosomatických nemocí (bolesti hlavy, bříška atp.), agresivního chování, úzkostí, sebepoškozování. Násilí zároveň plodí další násilí. Ví se, že u dětí, které zažívají násilí v rodině, je pravděpodobnější, že se v dospělosti násilí budou samy dopouštět, anebo mu budou vystaveny.
Jak se vymanit z nezdravého vztahu?
Vymanit se z násilného vztahu je velmi náročným úkonem. Obvykle se nejedná o jednorázový krok, ale o dlouhodobý proces, který vyžaduje od osoby, která se snaží o změnu, mnoho sil, odvahy a snahy. Ten z partnerů, který tento krok učiní, potřebuje velkou oporu v lidech a institucích okolo sebe. Jedině tento krok je ale šancí na pozitivní změnu. Zastavení násilí je jediné možné řešení situace.
Začátkem vystoupení z cyklu násilí je jeho pojmenování. Upozornění na to, že se násilí děje. Naštěstí existují organizace, které se zaměřují na pomoc a podporu osobám vystaveným i dopouštějícím se násilí. Jedná se o:
- Intervenční centra (https://www.mvcr.cz/soubor/prehled-ic-v-cr-kont-mista-1.aspx) – bezplatná služba pro osoby ohrožené domácím násilím. Nacházejí se v každém kraji.
- Neziskové organizace (https://www.mvcr.cz/clanek/dokumenty-nasili-neziskove-organizace-poskytujici-pomoc-obetem-domaciho-nasili.aspx) bezplatně poskytují široké centrum služeb. Napříklas služby krizové intervence (telefonické krizové linky – např. Bílý kruh bezpečí, ROSA, ACORUS), azylové domy, sociálně-právní poradenství, terapeutické programy pro zvládání vzteku, pomoc pro dětské oběti domácího násilí (Centrum LOCIKA).
- Další místa pomoci (https://www.domacinasili.cz/dalsi-mista-pomoci/)
Tyto organizace mohou být prvním místem, kam se osoba, která je násilí vystavena, popř. se ho dopouští, může obrátit pro pomoc. Nejjednodušší je začít telefonátem na některou z krizových linek. Hlavní je říct si o pomoc a nebýt na to sám.
