Na návštěvu čtyřčátek jsme se vážně těšily.
Pro sraz v Hostivicích u čtyřčátek brzy dopoledne byly instrukce jasné: čtyřčata chodí přes oběd spát, tak ať je stihneme ještě v dobré náladě před obědem…
Moc jsme nevěděly, co čekat, já osobně jsem se nikdy se čtyřčaty nesetkala😊
Po příchodu se na nás přišly podívat čtyři páry nožiček a vykulených očiček. Nastala chvilka ticha a hned poté se spustil postupně, jako domino, pláč. To bylo uvítání! Po chvilce se ale celá čtveřice čtveráků uklidnila a šla si nás prohlédnout. Tři holčičky, Klárka, Monička, Anežka a chlapeček Ondrášek, roztomilost sama, každá z holčiček přitom chováním i vzhledem úplně jiná. Chlapeček Ondřej s potutelným spikleneckým výrazem si nás prohlížel nejvíc.
Když jsme si začaly povídat s maminkou a jejich chůvičkou Soňou, ostych úplně opadl a všechny čtyři děti si začaly hrát, jako by se nechumelilo. Tak jsme měly čas dozvědět se trochu více.
Maminka, dnes 32letá, již jedno dítě doma měla, tehdy dvouletého klučina Vojtíška. Druhé těhotenství každopádně zaskočilo všechny, jak maminku a manžela, tak specialistu gynekologa a pochopitelně i okolí.
Obavy byly na místě, šok, údiv, radost a štěstí ale také. Jako první vyjádřil obavy ošetřující lékař maminky, ale způsob, jakým tak učinil, zaskočil a zdravě naštval oba rodiče natolik, že maminka raději změnila ordinaci a rozhodla se spolu s manželem vytrvat a podstoupit veškeré riziko.
Průběh těhotenství byl kupodivu velmi klidný až pohodový. Sice proběhlo více kontrol, nastaly problémy s monitorováním srdečních tepů, neboť nebylo přesné, více srdíček najednou vlastně dávalo zmatečné výsledky, a plánování císařského řezu, lékaři věděli, že tělo není schopno odnosit čtyři děti až do 40. týdne.
Čtyři týdny před porodem, kdy byla maminka hospitalizována na porodnickém oddělení v Motole, praskl jednomu miminku den před plánovaným císařským řezem plodový vak, plánovaný zákrok byl tedy v tu chvíli opravdu na místě.
Vše proběhlo víceméně bez komplikací, na každé miminko čekal na sále pediatr, další lékaři prováděli zákrok a ostatní porody byly pro tuto chvíli na oddělení zastaveny – vše se soustředilo na výjimečný porod čtyřčátek.
V Motole si maminka pobyla ještě další měsíc po narození čtyřčátek, díky menším komplikacím spojené s nošením čtyřčátek, musela maminka prodělat ještě jeden zákrok. Naštěstí se zotavila velmi rychle a nastal den D.
Jelo se domů, čtyři autosedačky, čtyři malinká miminka, pochopitelně větší auto a nervozita, jak to vše bude.
Když je řeč o malinkých miminkách, musíme zmínit, že při narození měla miminka úctyhodných:
1400 g
1530 g
1450 g
1670 g
První tři měsíce strávila rodina i s dvouletým prvorozeným u rodičů pětinásobné maminky, kde se o ně starala celá rodina. Pomáhala, vařila, uspávala, krmila, čím více rukou bylo – a je – k dispozici, tím lépe. Nesmělo se zapomínat ani staršího sourozence, proto uběhly první týdny rychle a jak sama maminka řekla, tak nějak v mlze…
Co mě zaujalo a co maminka zmínila, v tomto náročném období neměla šanci se s každým z miminek pomazlit, užít si je, protože kolotoč starání se nekončil, naopak nekonečná jízda právě začala. Neobešla se bez několikahodinového pláče všech miminek najednou, nočního vstávání a krmení, následného přebalování, odsávání mateřského mléka. Spát několik hodin v kuse bylo takřka nemožné.
V září se celá rodina vrátila domů. Žádost o výpomoc, na kterou měla rodina nárok se řešila, pečovatelka ke čtyř dětem zatím nebyla k dispozici. A tak nastoupila na toto místo babička a zůstala celý rok.
Po roce se rodina dočkala nové pečovatelky a dnes je paní Soňa takřka součástí rodiny. V osm ráno přijde do bytu a stará se o čtyřčata spolu s maminkou až do čtyř odpoledne!
Na odpolední čas, spojený s péčí v době, kdy Soňa opustí rodinku, pak dochází další výpomoc. Táta se totiž snaží, aby rodina byla maximálně zabezpečena; s tím však souvisí jeho časté pozdní příchody domů z práce.
Dnes již pětiletý syn navštěvuje školku, hrdě převzal roli nejstaršího ze sourozenců, ti oslavili 11. 6. tohoto roku druhé narozeniny. Celá rodina se sžila a fungují i přes všechny náročné dny, které je zpočátku provázely a stále provází. Každý den je jiný, každý den se pozornost upírá zejména na ta malá čtyři stvoření, která ale stojí za všechnu tu únavu, neprospané noci a starosti.
Děti jsou kouzelné, vtipné, doplňují se, učí se od sebe vzájemně, zlobí, perou se, holčičky se převlékají každou hodinu, kradou klukům hračky – a naopak.
Holčičí pokoj je růžový, vládne mu kuchyňka a tři krásné postýlky. Klučičí pokoj je modrý, palanda je znakem velkých kluků, ale pro menšího bráchu je tu stále ještě postýlka. Byt je plný pozitivní energie, smíchu a pohody.
Maminka si zaslouží velký obdiv! Je tak pozitivní, dobře naladěna, nepřipouští si únavu ani starosti, bere věci tak, jak jsou. Přestala řešit drobky na zemi, nepořádek, papání dětí ze země a další nepodstatné věci.
Sama však říká, že kdyby byla starší, tolik dětí by neměla šanci zvládnout, natož zachovat si dobré psychické i fyzické zdraví😊
Z mladé ženy, která se těšila z dvouletého Vojtíška, se po dalších dvou letech stala máma celkem pěti dětí. No není to zázrak?
Na návštěvu čtyřčátek nezapomene a doufáme, že zase budeme mít příležitost se s dětmi sejít.
Máte i svůj příběh, o který se chcete podělit? Napište nám na [email protected]
