První slova, první protesty a velké emoce: co se děje ve vývoji dítěte

Nejde o zlobení. Jsou to první kroky ke komunikaci, samostatnosti a postupnému zvládání emocí.

Dítě vám rozumí dřív, než začne mluvit

Jednou z největších změn v tomto období je rychlý rozvoj porozumění. Dítě ještě nemusí říkat žádná skutečná slova, přesto už může velmi dobře chápat jednoduché výrazy a situace, které se pravidelně opakují.

Postupně začíná poznávat názvy lidí a předmětů, reaguje na své jméno a může rozumět jednoduchým pokynům. Často se také snaží komunikovat jinak než řečí.

Můžete si všimnout například toho, že dítě:

• otáčí hlavu, když slyší své jméno,
• reaguje na známá slova,
• natahuje ruce, když chce pochovat,
• ukazuje nebo sahá po předmětu, který chce,
• napodobuje zvuky a výrazy obličeje,
• používá různé zvuky podle toho, co potřebuje,
• snaží se získat vaši pozornost.

To všechno jsou důležité kroky ve vývoji komunikace, i když zatím nezní jako klasická řeč.

První slova: kdy je můžeme čekat?

První skutečná slova se u dětí objevují v různém věku. Některé dítě začne používat jednoduché výrazy poměrně brzy, jiné si dává na čas a dlouho komunikuje především zvuky, gesty a mimikou.

Za první slovo přitom nemusíme považovat jen dokonale vyslovené „máma“ nebo „táta“.

Pokud dítě například opakovaně říká „haf“ pokaždé, když vidí psa, nebo používá určitý zvuk pro jídlo, může už jít o záměrnou komunikaci.

Důležité je, že dítě:

• používá stejný zvuk nebo výraz se stejným významem,
• snaží se vám něco sdělit,
• reaguje na vaši řeč,
• napodobuje zvuky nebo intonaci,
• zapojuje gesta a mimiku.

Jak podpořit rozvoj řeči přirozeně

Rozvoj řeči nepotřebuje složitý trénink. Nejvíce dítěti pomáhá běžná každodenní komunikace.

Mluvte o tom, co právě děláte

Popisujte jednoduchými větami běžné situace během dne.

Například:

• „Teď ti oblékneme tričko.“
• „Podívej, jede auto.“
• „Tady je míč.“
• „Jdeme se koupat.“

Dítě tak slyší slova opakovaně ve stejných situacích a postupně si je spojuje s jejich významem.

Reagujte na jeho pokusy o komunikaci

Když dítě ukáže na kočku, nemusíte ho nutit říct „kočka“. Stačí jeho sdělení rozvinout:

„Ano, kočka. Kočka jde.“

Dáváte mu tím najevo, že jeho komunikaci rozumíte, a zároveň mu nabízíte správná slova.

Čtěte si obrázkové knížky

U malých dětí není důležité přečíst celý příběh. Často je mnohem zajímavější ukazovat obrázky, pojmenovávat je a sledovat, co dítě zaujme.

Klidně jednu stránku prohlížejte několikrát za sebou. Opakování je pro učení velmi důležité.

Zpívejte a používejte jednoduché říkanky

Rytmus a opakování pomáhají dítěti vnímat zvuky řeči. Navíc se k písničkám často přidávají gesta, což komunikaci ještě více podporuje.

Dopřejte dítěti čas odpovědět

Když na dítě mluvíte nebo se ho na něco ptáte, zkuste chvíli počkat.

Dítě může potřebovat několik sekund, než zareaguje pohledem, gestem nebo zvukem.

Gesta jsou stejně důležitá jako první slova

Ještě předtím, než dítě začne mluvit, využívá řadu dalších způsobů komunikace.

Může například:

• mávat na rozloučenou,
• natahovat ruce,
• ukazovat,
• vrtět hlavou,
• napodobovat jednoduchá gesta,
• přinést vám předmět, který ho zajímá.

Gesta nejsou náhradou řeči. Naopak jsou přirozenou součástí jejího vývoje.

První vlastní vůle: dítě začíná vědět, co chce

S rostoucím porozuměním přichází také něco dalšího – vlastní názor.

Dítě začíná zjišťovat, že může ovlivňovat své okolí. Chce si samo vzít hračku, držet lžičku, otevřít zásuvku nebo pokračovat v činnosti, kterou právě dělá.

A když mu v tom něco zabrání, může přijít silná reakce.

Nejde ještě o klasické období vzdoru, jaké známe u starších batolat. Spíš jde o první projevy samostatnosti a frustrace z toho, že dítě něco chce, ale ještě nemá všechny dovednosti ani možnosti, jak toho dosáhnout.

Proč dítě najednou tolik protestuje?

Představte si, že přesně víte, co chcete, ale neumíte to říct. Nemůžete si to sami vzít a navíc vám někdo právě zabránil pokračovat.

Pro malé dítě je to poměrně náročná situace.

Proto se mohou objevovat:

• hlasité protesty,
• pláč,
• křik,
• odhazování věcí,
• odtahování se,
• prohýbání těla,
• výrazný nesouhlas při oblékání nebo přebalování.

Silná reakce sama o sobě neznamená, že dítě něco dělá schválně nebo že se vás snaží ovládat.

Jeho schopnost regulovat emoce se teprve vyvíjí.

Velké emoce jsou pro malé dítě opravdu velké

Dospělý si dokáže říct: „Jsem naštvaný, ale za chvíli mě to přejde.“ Malé dítě tuto schopnost ještě nemá.

Když přijde frustrace, dítě ji prožívá naplno.

Vaším úkolem proto není za každou cenu zabránit pláči nebo protestu. Můžete mu ale pomoci situaci zvládnout.

Jak reagovat, když dítě protestuje nebo se rozčílí?

Zůstaňte co nejvíce v klidu

Dítě se schopnosti zvládat emoce učí také podle toho, jak reagují lidé kolem něj.

Pokud se k jeho křiku přidá křik rodiče, situace se většinou ještě více vyhrotí.

Pojmenujte, co se děje

I když dítě ještě nerozumí každému slovu, můžete mu postupně pomáhat spojovat pocity s jejich názvy.

Například:

• „Ty ses rozzlobil.“
• „Chtěl jsi tu hračku.“
• „Nelíbí se ti, že teď jdeme domů.“

Neznamená to, že mu musíte vyhovět. Jen mu dáváte najevo, že jeho reakci rozumíte.

Hranice mohou zůstat

Přijetí emoce neznamená, že musíte změnit své rozhodnutí.

Můžete říct například:

„Vím, že chceš telefon. Telefon ti ale nedám.“

Dítě může být stále nespokojené a vy přesto můžete hranici zachovat.

Nemluvte příliš dlouho

Když je dítě rozrušené, dlouhé vysvětlování většinou nepomůže.

Krátká věta, klidný hlas a vaše přítomnost jsou v takové chvíli užitečnější než dlouhá přednáška.

Co při velkých emocích obvykle nepomáhá

• křičet na dítě,
• zesměšňovat jeho reakci,
• trestat ho za pláč,
• nutit ho okamžitě se uklidnit,
• nabízet pokaždé odměnu jen proto, aby přestalo protestovat,
• automaticky změnit rozhodnutí, jakmile se dítě rozpláče.

Dítě se potřebuje postupně naučit, že může být naštvané nebo smutné a zároveň existují hranice, které zůstávají stejné.

Hlad, únava a příliš mnoho podnětů dokážou všechno zhoršit

Někdy za velkou emocí není složitý problém. Dítě může být jednoduše unavené, hladové nebo zahlcené.

Právě v těchto chvílích bývá schopnost zvládat frustraci ještě menší.

Pokud se protesty objevují opakovaně ve stejnou denní dobu, zkuste se podívat na širší souvislosti:

• není dítě příliš unavené?
• nemá hlad nebo žízeň?
• nemá za sebou příliš mnoho aktivit?
• není prostředí příliš hlučné nebo rušné?

Chci to sám: první projevy samostatnosti

Jakmile dítě získává nové pohybové dovednosti, chce je také používat.

Může chtít:

• samo držet lžičku,
• pít z hrníčku,
• vzít si hračku,
• otevřít krabičku,
• vylézt na pohovku,
• něco vám podat nebo přinést.

Výsledek samozřejmě nebude vždy dokonalý. Právě možnost zkoušet ale podporuje samostatnost i sebevědomí dítěte.

Jak podporovat samostatnost bez zbytečného chaosu

Nemusíte dítěti dovolit všechno. Pomáhá spíš vytvářet malé bezpečné příležitosti, kde může něco rozhodnout nebo vyzkoušet.

Můžete například:

• nechat dítě držet vlastní lžičku,
• nabídnout mu dva vhodné předměty a nechat ho vybrat,
• zapojit ho do jednoduchých činností,
• nechat ho chvíli zkoušet, než automaticky pomůžete,
• dopřát mu více času na dokončení jednoduchého úkolu.

Samostatnost nevzniká najednou. Buduje se právě z těchto drobných každodenních pokusů.

Co když se dítě bojí cizích lidí nebo nechce od rodiče?

Spolu s rozvojem paměti a vztahů se může objevit také větší nejistota vůči neznámým lidem nebo situacím.

Dítě už velmi dobře poznává své blízké a může reagovat na jejich odchod.

To se může projevit například:

• pláčem při odchodu rodiče,
• odmítáním cizího člověka,
• větší potřebou chování,
• nejistotou v novém prostředí.

Taková reakce může být běžnou součástí vývoje vztahu a pocitu bezpečí.

Pomáhá dítěti dát čas, nenutit ho okamžitě do kontaktu a umožnit mu nové lidi nebo prostředí nejprve pozorovat z bezpečí rodičovské náruče.

Každé dítě se vyvíjí trochu jinak

Vývojové tabulky mohou být užitečné jako orientace, ale děti nejsou kalendář.

Jedno dítě se začne dříve pohybovat, jiné se více soustředí na komunikaci. Jedno používá první slova brzy, jiné dlouho komunikuje hlavně gesty.

Důležité je sledovat vývoj dítěte jako celek a také to, zda postupně získává nové dovednosti.

Kdy je dobré poradit se s pediatrem?

Pokud máte z vývoje dítěte obavy, je vždy v pořádku je probrat s pediatrem.

Určitě se poraďte, pokud máte pocit, že dítě:

• nereaguje na své jméno nebo běžné zvuky,
• nevyhledává kontakt s lidmi kolem sebe,
• málo používá mimiku nebo gesta,
• zřejmě nerozumí jednoduché komunikaci,
• ztratilo dovednost, kterou už dříve zvládalo,
• výrazně přestalo komunikovat nebo reagovat na okolí.

Nejde o to porovnávat dítě s ostatními. Pediatr může jeho vývoj posoudit v souvislosti s dosavadním prospíváním a dalšími dovednostmi.

Nejčastější otázky rodičů

Kdy dítě řekne první slovo?

Věk prvních slov se může výrazně lišit. Některé děti začínají používat jednoduché výrazy poměrně brzy, jiné později. Důležitější než přesný věk je sledovat celkový rozvoj komunikace, porozumění, gest a zájmu o kontakt s okolím.

Počítá se „haf“ nebo „ham“ jako slovo?

Ano, pokud dítě používá určitý zvuk opakovaně a se stejným významem. Slovo nemusí být vysloveno dokonale, aby mělo komunikační význam.

Musím dítě učit slova?

Není potřeba dítě zkoušet nebo neustále vyzývat k opakování. Mnohem účinnější je přirozeně s ním mluvit, reagovat na jeho projevy, číst si a pojmenovávat věci kolem vás.

Je normální, že dítě při zákazu pláče?

Ano. Dítě už může velmi dobře vědět, co chce, ale ještě neumí snadno přijmout frustraci. Pláč nebo protest jsou proto přirozenou reakcí.

Je to už období vzdoru?

Spíše jde o první projevy vlastní vůle a frustrace. Typické období vzdoru bývá spojováno spíše se starším batolecím věkem, kdy dítě výrazněji prosazuje samostatnost a používá řeč.

Mám dítě při pláči vždy pochovat?

Záleží na dítěti a situaci. Některé děti fyzickou blízkost vyhledávají, jiné se při rozrušení potřebují chvíli volně pohybovat. Důležité je zůstat nablízku a zajistit bezpečí.

Naučí se dítě protestem, že dostane vše, co chce?

Samotným uznáním emocí dítě nerozmazlujete. Můžete přijmout jeho pláč nebo zlobu a zároveň zachovat hranici. Například: „Vím, že to chceš. Teď ti to ale dát nemůžu.“

Proč se dítě nejvíc vzteká večer?

Častým důvodem bývá únava. Když je dítě unavené, hladové nebo zahlcené podněty, má ještě menší schopnost zvládat frustraci.

Co když moje dítě nedělá to, co jiné stejně staré děti?

Jednotlivé děti se vyvíjejí rozdílným tempem. Mnohem důležitější je sledovat vlastní vývoj dítěte v čase než porovnávat jednotlivé dovednosti s ostatními.

První slova i první protesty mají něco společného

Na první pohled může vypadat první slovo a hlasitý protest jako úplně jiná část vývoje. Ve skutečnosti spolu ale velmi úzce souvisejí.

Dítě stále lépe chápe svět kolem sebe, vytváří si vlastní přání a hledá způsoby, jak vám je sdělit.

Někdy použije gesto. Jindy zvuk. Později první slovo. A někdy prostě hlasitý protest.

Všechny tyto projevy jsou součástí postupné cesty od miminka k samostatnému dítěti, které dokáže stále lépe komunikovat, rozhodovat se a zvládat vlastní emoce.

Nemusíte každou emoci okamžitě zastavit ani každý vývojový krok urychlit. Mluvte s dítětem, reagujte na jeho pokusy o komunikaci, dávejte mu bezpečné možnosti zkoušet nové věci a zachovávejte srozumitelné hranice.

A pokud máte pocit, že se vývoj dítěte neubírá očekávaným směrem, nebo vás něco znepokojuje, obraťte se na svého pediatra.