Vztah mezi matkou a dcerou může být mimořádně blízký, ale také plný očekávání, emocí a občasných střetů. Maminka chce pro svou dceru zpravidla to nejlepší. Právě proto ale někdy nevědomky tlačí na její výkon, rozhoduje za ni nebo na ni přenáší vlastní obavy a zkušenosti.
Jak vychovávat dceru tak, aby cítila podporu, ale zároveň dostala prostor vyrůst v sebevědomou a samostatnou ženu? Podívejme se na situace, které mohou vztah matky a dcery komplikovat – a hlavně na to, co můžeme dělat jinak.
1. Příliš vysoká očekávání: „Musíš být…“
„Musíš mít dobré známky.“ „Musíš vystudovat vysokou školu.“ „Musíš se víc snažit.“ Věty začínající slovem musíš mohou být dobře míněné, ale pokud jich dítě slýchá příliš mnoho, může získat pocit, že bude přijímané jen tehdy, když splní očekávání druhých.
Někteří rodiče navíc nevědomky promítají do dětí vlastní nenaplněné sny. Dcera ale nemusí mít stejné zájmy, schopnosti ani životní cíle jako její maminka.
Místo rozhodování za ni se zajímejte o to, co baví ji. Ptejte se, naslouchejte a nabízejte možnosti. S přibývajícím věkem jí postupně nechávejte více prostoru k vlastnímu rozhodování.
2. Kritika místo podpory může ovlivnit sebevědomí
„Podívej se, jak vypadáš.“ „Proč nemůžeš být jako…?“ „Tohle ti vůbec nejde.“ I zdánlivě nevinné poznámky mohou dítě zasáhnout mnohem více, než dospělý očekává.
Zvlášť citlivé mohou být poznámky týkající se vzhledu, postavy, schopností nebo porovnávání se sourozenci a vrstevníky.
Když se něco nepovede, zkuste oddělit chování od osobnosti dítěte. Je rozdíl mezi větou „tohle se ti tentokrát nepovedlo“ a „ty jsi nemožná“.
3. Nepřenášejte na dceru vlastní zkušenosti se vztahy
Pokud má maminka za sebou bolestivé partnerské zkušenosti, je pochopitelné, že chce dceru před podobným zklamáním chránit. Neustálé varování před vztahy nebo zobecňování typu „všichni muži jsou stejní“ jí ale nemusí pomoci.
Mnohem užitečnější je postupně s dcerou mluvit o respektu, důvěře, souhlasu, osobních hranicích a o tom, podle čeho poznat zdravý vztah.
4. Dejte jí prostor pro samostatnost
Potřeba chránit vlastní dítě je přirozená. S věkem ale dítě potřebuje stále více prostoru, aby si mohlo některé věci vyzkoušet samo.
Samostatnost se neučí ze dne na den. Začíná drobnými rozhodnutími – co si dítě vezme na sebe, jakou si vybere aktivitu nebo jak si uspořádá svůj čas – a postupně se rozšiřuje podle věku a vyspělosti.
Úkolem rodiče není odstranit dítěti z cesty každou překážku. Může mu pomoci naučit se překážky zvládat.
5. Pozor na kritizování druhého rodiče před dítětem
Partnerský vztah rodičů a vztah dítěte k rodiči jsou dvě různé věci. Pokud mezi dospělými vzniknou problémy, není vhodné zatahovat dítě do konfliktu nebo z něj dělat prostředníka.
To samozřejmě neznamená zlehčovat násilné, nebezpečné nebo jinak závažné chování. V běžných partnerských konfliktech je ale dobré pamatovat na to, že dítě nemusí nést odpovědnost za problémy mezi dospělými.
6. Fyzické tresty nejsou řešením
Facka může konflikt na chvíli ukončit, dítě ale neučí, jak příště podobnou situaci zvládnout lépe. Mnohem větší smysl mají srozumitelná pravidla, přiměřené důsledky a klidná komunikace.
Hranice přitom děti potřebují. Respektující přístup neznamená, že dítě může všechno. Znamená, že pravidla nastavujeme bez ponižování a fyzických trestů.
7. Chvalte tak, aby pochvala podporovala sebevědomí
Pochvala je důležitá, nemusí však přicházet za každou maličkost. Místo automatického „jsi nejlepší“ můžeme ocenit konkrétní snahu:
- „Vidím, že ses s tím opravdu snažila.“
- „Tohle nebylo jednoduché a nevzdala jsi to.“
- „Líbí se mi, jak jsi to vyřešila.“
Dcera tak postupně získává zkušenost, že její hodnota není závislá pouze na výsledku nebo pochvale okolí.
8. Hádky v rodině: dítě by nemělo mít pocit, že za ně může
Občasná neshoda mezi rodiči je součástí rodinného života. Problém nastává zejména tehdy, pokud je dítě pravidelně svědkem ponižování, křiku nebo je do konfliktu přímo zatahováno.
Pokud dítě hádku zaslechne, můžeme mu přiměřeně věku vysvětlit, že konflikt mezi dospělými není jeho vina ani jeho úkol ho vyřešit.
9. Svoboda neznamená život bez hranic
Na opačném konci od přehnané kontroly stojí úplná absence pravidel. Ani ta dítěti nemusí prospívat. Děti potřebují vědět, co se od nich očekává a kde jsou hranice.
Ty se přirozeně mění podle věku. Jiná pravidla potřebuje šestiletá holčička a jiná dospívající dcera. Důležité je, aby měla možnost o pravidlech mluvit a postupně přebírala odpovědnost za vlastní rozhodnutí.
10. Vaše dcera nemusí žít podle vašich představ
Škola, práce, partner, místo k životu nebo jednou třeba rozhodnutí, zda založit rodinu. Čím je dcera starší, tím více těchto rozhodnutí bude patřit jí.
Pro maminku nemusí být jednoduché sledovat, jak dítě udělá rozhodnutí, které by sama neudělala. Součástí dospívání je ale také možnost zkoušet, hledat a někdy udělat chybu.
Cílem výchovy není vytvořit mladší kopii sebe sama. Můžeme dítěti předat své hodnoty a zkušenosti, ale jeho vlastní životní cesta bude nakonec jeho.
Jak budovat dobrý vztah matky a dcery?
Silný vztah nevzniká tím, že se matka s dcerou nikdy nepohádají. Mnohem důležitější je, zda spolu dokážou po konfliktu znovu mluvit, omluvit se a respektovat jedna druhou.
- Naslouchejte dříve, než začnete radit.
- Nesrovnávejte ji s ostatními.
- Respektujte její soukromí přiměřeně věku.
- Nebojte se přiznat vlastní chybu.
- Dejte jí najevo, že ji máte ráda i ve chvíli, kdy s jejím chováním nesouhlasíte.
- Postupně jí předávejte odpovědnost za vlastní rozhodnutí.
Nejčastější otázky o vztahu matky a dcery
Proč bývá vztah matky a dcery někdy komplikovaný?
Do vztahu vstupují očekávání, podobnost povah, potřeba dítěte osamostatnit se i vlastní zkušenosti maminky. Náročnější období proto nemusí znamenat, že je jejich vztah špatný.
Jak podpořit sebevědomí dcery?
Zajímejte se o její názory, oceňujte snahu a konkrétní pokroky, vyhněte se neustálému srovnávání a dovolte jí dělat rozhodnutí odpovídající jejímu věku.
Co dělat, když se s dcerou často hádáme?
Zkuste řešit konkrétní problém až ve chvíli, kdy emoce trochu opadnou. Pomáhá také méně hodnotit osobnost dítěte a více mluvit o konkrétním chování a o tom, co potřebujete změnit.
Má se maminka dceři omluvit?
Ano. Omluva nesnižuje rodičovskou autoritu. Naopak dítěti ukazuje, že každý může udělat chybu a převzít za ni odpovědnost.
Jak dát dceři svobodu a zároveň nastavit hranice?
Hranice přizpůsobujte věku a vyspělosti dítěte. Vysvětlujte jejich důvod a s rostoucí samostatností dcery jí ponechávejte stále větší prostor pro vlastní rozhodování.
