Po narození dítěte se změní téměř všechno – denní režim, priority i možnosti věnovat čas sama sobě. Eva byla vždy aktivní, ale komplikace v těhotenství ji na několik měsíců přiměly pohyb výrazně omezit. Po narození první dcery hledala cestu, jak se znovu rozhýbat a zároveň být se svým miminkem. Objevila strollering – cvičení s kočárkem, které jí přineslo nejen radost z pohybu, ale také nová přátelství a později i příležitost k vlastní seberealizaci.
Těhotenství mě přimělo zpomalit
Vždycky jsem byla aktivní člověk a pohyb jsem vyhledávala i během těhotenství. Jenže okolnosti mě přinutily udělat pravý opak. Poslední měsíce před porodem jsem spíš odpočívala a ležela, než abych se mohla věnovat sportu.
Pro někoho, kdo je zvyklý být neustále v pohybu, to nebylo jednoduché. Těšila jsem se, až se po narození miminka budu moct zase postupně vrátit ke svým oblíbeným aktivitám.
První procházky s kočárkem a hledání motivace
Naše první dcera se narodila v zimě. Zpočátku mi úplně stačily krátké procházky s kočárkem. Byla jsem ráda, že se dostanu na čerstvý vzduch a alespoň trochu se rozhýbu.
Po porodu jsem také přemýšlela o své kondici a o tom, jak se znovu cítit dobře ve vlastním těle. Okolí mě uklidňovalo, že všechno chce čas. Já jsem ale věděla, že mi pravidelný pohyb chybí, a chtěla jsem si k němu najít cestu.
S příchodem jara jsem začala chodit na delší a delší procházky. Přesto jsem měla pocit, že mi něco schází. Potřebovala jsem nejen pohyb, ale také motivaci a trochu změnit každodenní stereotyp.
Jak jsem objevila strollering
Pak přišla náhoda. Moje kamarádka, která měla také malou dcerku, se rozhodla začít vést cvičení maminek s kočárky. Hned jsem se nabídla, že se přidám.
A tím to vlastně všechno začalo.
Na lekcích se postupně scházelo stále víc maminek. Společně jsme chodily svižnějším tempem, cvičily a užívaly si čas venku s dětmi.
Brzy jsme začaly po cvičení chodit také na kávu nebo společný oběd. Najednou jsem kolem sebe měla ženy, které řešily podobné radosti i starosti jako já.
Strollering mi tak přinesl mnohem víc než jen pravidelný pohyb. Byl také příležitostí dostat se mezi lidi, popovídat si a na chvíli vystoupit z každodenního kolotoče kolem miminka.
Místo větší únavy přišla nová energie
Ze začátku jsem měla obavy, jestli mě cvičení ještě víc neunaví. Dcera tehdy moc nespala a já si nedokázala představit, kde vezmu energii na další aktivitu.
Jenže moje zkušenost byla nakonec úplně jiná.
Po lekcích jsem se cítila příjemně unavená, ale zároveň spokojenější. Postupně jsem získávala lepší kondici a měla jsem radost, že si zase dokážu najít čas i na sebe.
Velkou výhodou bylo, že jsem nemusela zajišťovat hlídání. Dcera byla se mnou v kočárku, a když zrovna neměla náladu, vždycky jsme hledaly způsob, jak jí procházku zpříjemnit.
Na konci některých lekcí jsme se zastavily u dětského hřiště. Děti si mohly pod dohledem pohrát a my jsme měly prostor na závěrečné protažení nebo cvičení na podložkách.
Druhé těhotenství a návrat ke známému pohybu
Když jsem čekala druhé dítě, už jsem věděla, k jakému pohybu bych se po zotavení ráda vrátila.
Kamarádka stále vedla společné lekce a během zimy se nám podařilo pokračovat i v tělocvičně. Bylo příjemné, že jsme se nemusely vzdát pravidelného setkávání jen kvůli chladnějšímu počasí.
Starší dceru jsem měla pořád u sebe. Při venkovních procházkách nás doprovázela na odrážedle a při cvičení uvnitř si hrála s ostatními dětmi.
Pro mě to byl krásný důkaz, že pohyb může být přirozenou součástí rodinného života. Nemusí vždy znamenat hodinu o samotě ve fitness centru.
Od společných procházek k nové seberealizaci
V té době jsem byla už čtvrtým rokem doma s dětmi a začala jsem přemýšlet, co dalšího bych mohla dělat. Chtěla jsem se věnovat něčemu, co mě baví a zároveň mi dává smysl.
Naskytla se mi příležitost pomáhat s organizací charitativních závodů kočárků, které byly tehdy se strolleringem spojené.
Nadchlo mě, že se při takové akci může propojit pohyb, setkávání rodin a pomoc dětem, které ji potřebují. V jednotlivých městech se tehdy vybíraly příspěvky na podporu konkrétních dětí nebo organizací.
Po několika letech strávených převážně doma jsem měla radost, že se mohu zapojit do organizační práce a být součástí něčeho většího.
Právě tato zkušenost mě postupně přivedla k myšlence, že bych mohla společné cvičení maminek také sama vést.
Rozhodla jsem se vést vlastní lekce
Absolvovala jsem víkendové školení, které pro mě bylo inspirativní a dodalo mi odvahu pustit se do něčeho nového.
Začala jsem vést vlastní lekce a zjistila jsem, že mi tato role přináší radost hned v několika směrech.
Měla jsem pravidelný pohyb, možnost poznávat nové maminky a také pocit, že se mohu dál rozvíjet. Po letech na mateřské pro mě bylo důležité mít aktivitu, ve které uplatním své schopnosti a budu se cítit užitečná.
Radost mi dělalo i to, že moje dcery viděly, že pohyb patří k našemu běžnému životu.
Starší dcera, které tehdy byly čtyři roky, o mně dokonce ostatním maminkám na hřišti hrdě vyprávěla, že její maminka chodí cvičit další maminky. To mě vždycky rozesmálo.
Mateřství mi otevřelo nové možnosti
Když jsem začala uvažovat o návratu do zaměstnání na částečný úvazek, přála jsem si, abych si možnost vést lekce mohla alespoň v nějaké podobě ponechat.
Strollering se pro mě totiž stal mnohem víc než jen způsobem, jak se po porodu dostat zpátky do kondice.
Pomohl mi poznat nové lidi, najít si čas na vlastní zájmy a objevit činnost, ve které jsem se mohla realizovat i mimo každodenní péči o děti.
A právě to bych chtěla předat ostatním maminkám: i s malými dětmi je možné postupně hledat prostor pro to, co nás baví a naplňuje. Každá z nás má jiné možnosti a jiné tempo. Důležité je najít cestu, která nám vyhovuje.
Co je strollering a jak můžete začít?
Evina zkušenost ukazuje, že aktivní procházky s kočárkem mohou přinést nejen radost z pohybu, ale také nová přátelství a inspiraci do dalšího života.
Pokud vás tento způsob cvičení zaujal, přečtěte si také náš článek Strollering: Aktivní procházka s kočárkem, která baví maminky i děti. Najdete v něm vysvětlení, jak aktivní procházka funguje, příklady jednoduchých cviků a důležité informace o bezpečném návratu k pohybu po porodu.
Poznámka redakce: Text zachycuje osobní zkušenost maminky z dřívějšího období. Informace o jejích aktivitách a vedení lekcí popisují tehdejší situaci, nikoliv současnou nabídku cvičení. Návrat k pohybu po porodu je individuální a měl by respektovat zdravotní stav a průběh zotavení.
