Když už to není miminko: co se mění v životě dítěte i rodičů

Není to změna, která přijde v jeden konkrétní den. Spíš se postupně skládá z drobností. Dítě se víc pohybuje, víc komunikuje, víc chápe a zároveň začíná mnohem zřetelněji ukazovat, co chce a co nechce.

A spolu s tím se mění i běžný chod celé domácnosti.

Dítě už nechce svět jen sledovat

Jakmile získá více pohybových možností, začne si své okolí aktivně zkoušet. Dosáhne dál, dostane se výš a věci, které ještě nedávno ignorovalo, najednou potřebuje prozkoumat.

To se může projevit úplně obyčejně:

• chce samo lézt, chodit nebo se přesouvat tam, kam si vybere,
• otevírá skříňky a zásuvky,
• zkouší přenášet předměty,
• napodobuje běžné činnosti dospělých,
• chce se zapojovat do toho, co právě děláte.

Právě běžné činnosti se tak stávají důležitou součástí učení. Dítě nepotřebuje mít na každý den připravený program. Hodně se naučí i tím, že vás sleduje při vaření, uklízení nebo oblékání a postupně dostává prostor se přidat.

Samostatnost začíná dřív, než umí říct „já sám“

Potřeba dělat věci po svém se objevuje ještě dřív, než ji dítě dokáže pojmenovat.

Může chtít samo držet hrníček, jíst lžičkou, nést si hračku nebo vám s něčím pomáhat. Výsledek samozřejmě nebude vždy rychlý ani čistý, ale právě možnost zkoušet je důležitá.

Pomoci může například:

• nabídnout dítěti dvě jednoduché možnosti,
• nechat ho chvíli zkoušet, než automaticky zasáhnete,
• dovolit mu zapojit se do bezpečných domácích činností,
• počítat s tím, že některé věci budou trvat déle.

Samostatnost neznamená, že dítě zvládne všechno samo. Znamená hlavně to, že chce mít na některé věci vliv.

Jídlo už není jen o tom něco sníst

Se samostatností se mění i stolování. Dítě začíná více řešit, co jí, jak to jí a jestli vůbec chce pokračovat.

Některé děti se nadšeně pustí do nových chutí, jiné začnou být opatrnější. Jedno jídlo sní bez problému a druhé odmítnou, i když ho ještě včera měly rády.

Postupně se učí:

• pít z hrníčku,
• držet lžičku,
• kousat a zvládat různé konzistence,
• sedět u společného stolu,
• dávat najevo hlad, sytost nebo nechuť.

To všechno je součást vývoje, ne jen „krmení“.

Jak vybrat první hrníček a naučit dítě pít

Když dítě odmítá jíst: co je ještě běžné a kdy zbystřit

Komunikace začíná dávno před prvními slovy

Dítě vám sděluje mnohem víc, než se na první pohled zdá.

Ještě před prvními slovy používá pohled, gesta, zvuky, mimiku a ukazování. Sleduje, jak reagujete, a postupně zjišťuje, že různými způsoby může ovlivnit to, co se kolem něj děje.

Může například:

• ukázat na věc, kterou chce,
• podat vám předmět,
• natahovat ruce,
• napodobovat zvuky,
• reagovat na jednoduché výrazy,
• používat vlastní zvuky opakovaně se stejným významem.

Řeč tak nevzniká najednou. Staví se postupně z mnoha drobných komunikačních dovedností.

První slova, první protesty a velké emoce

Když dítě ví, co chce, ale ještě to neumí vysvětlit

S rostoucím porozuměním přichází i frustrace.

Dítě už může přesně vědět, co chce, ale ještě nemá dost slov ani schopností, aby toho vždy dosáhlo. Proto přichází protesty, pláč nebo velmi výrazný nesouhlas.

Někdy kvůli tomu, že musí odejít z hřiště. Jindy proto, že jste mu pomohli s něčím, co chtělo udělat samo.

Silná reakce neznamená, že dítě zlobí schválně. Často jednoduše ještě neumí zvládnout frustraci jinak.

Velké emoce potřebují jednoduchou reakci

Když se dítě rozčílí, většinou nepotřebuje dlouhé vysvětlování.

Pomáhá spíš:

• zůstat nablízku,
• mluvit klidně,
• pojmenovat, co se děje,
• zachovat hranici, pokud je důležitá,
• dát emoci čas odeznít.

Můžete například říct: „Ty jsi chtěl zůstat venku. Teď už ale jdeme domů.“

Dítě může být stále nespokojené, ale zároveň dostává srozumitelnou informaci o tom, co se právě děje.

Někdy není problém v chování, ale v únavě

Hlad, únava, příliš mnoho podnětů nebo dlouhý den mohou schopnost dítěte zvládat frustraci výrazně snížit.

Pokud se náročné situace často opakují ve stejnou denní dobu, stojí za to sledovat i širší souvislosti.

Možná dítě nepotřebuje další vysvětlování. Možná potřebuje svačinu, klid nebo spánek.

Domov se postupně mění s dítětem

S větší pohyblivostí přichází také potřeba podívat se na domácnost trochu jinak.

Co bylo před pár měsíci mimo dosah, může být najednou přesně v úrovni dětské ruky. A co vypadalo nezajímavě, může být během chvíle hlavním objektem průzkumu.

Praktické je postupně řešit:

• zajištění zásuvek a skříněk,
• volné kabely,
• ostré hrany,
• nestabilní nábytek,
• drobné předměty v dosahu,
• bezpečný prostor pro pohyb.

Cílem není odstranit z dosahu úplně všechno. Spíš vytvořit prostředí, ve kterém může dítě objevovat svět bez neustálého zakazování.

Spánek se může znovu měnit

I když už se zdálo, že má dítě svůj režim, nové dovednosti, pohyb, separační nejistota nebo změny denního rytmu ho mohou znovu ovlivnit.

Některé děti začnou déle usínat, jiné se častěji budí nebo mění počet denních spánků.

Ne vždy to znamená, že je potřeba všechno předělávat. Někdy jde jen o přechodné období spojené s vývojem.

Spánek dítěte: co se mění a co může pomoci

Každodenní situace jsou často největší trénink

Samostatnost, komunikace ani spolupráce nevznikají jen při cíleném učení.

Dítě si je zkouší hlavně během běžného dne.

Když vám podává kolíčky, učí se spolupracovat. Když si samo nese boty, trénuje samostatnost. Když ukazuje na věc a čeká na vaši reakci, rozvíjí komunikaci.

Právě obyčejné situace proto mohou být pro vývoj důležitější než složitě připravené aktivity.

Ne všechno přijde ve stejném pořadí

Jedno dítě začne dřív chodit, jiné dlouho komunikuje hlavně gesty. Některé se vrhne do jídla, jiné potřebuje více času na nové chutě.

Vývoj není seznam úkolů, které musí dítě odškrtnout v přesném termínu.

Důležitější je sledovat, zda se postupně posouvá, získává nové dovednosti a má zájem o okolí i kontakt s lidmi.

Kdy je vhodné poradit se s pediatrem?

Pokud vás na vývoji dítěte něco znepokojuje, je vhodné to probrat s pediatrem.

Zpozornět je dobré například tehdy, pokud dítě:

• ztrácí dovednosti, které už zvládalo,
• výrazně nereaguje na okolí nebo zvuky,
• má potíže s polykáním nebo přijímáním jídla,
• neprospívá nebo nepřibývá,
• má nápadné potíže s pohybem,
• dlouhodobě velmi málo komunikuje gesty, pohledem nebo zvuky.

U vývoje je vždy důležitý celkový obraz. Jedna jednotlivá dovednost sama o sobě nemusí nic znamenat.

Co můžete právě teď řešit

V tomto období se témata rychle střídají. Dnes možná řešíte první hrníček, za pár týdnů první slovo a později hlasité protesty při odchodu z domu.

Pokud hledáte konkrétnější informace, můžete pokračovat podle toho, co je pro vás aktuální:

• První hrníček: kdy začít a jaký vybrat
• Když dítě odmítá jíst: kdy je to běžné a kdy zpozornět
• První slova, první protesty a velké emoce
• Jak podpořit přirozený pohyb dítěte
• Spánek dítěte: co se může měnit
• Bezpečný domov pro dítě, které začíná objevovat svět

Každý týden může být aktuální něco jiného

To je na tomto období možná nejvýraznější. Otázky se rychle mění spolu s dítětem.

Nemusíte proto řešit všechno dopředu. Stačí sledovat, co právě přichází, a podle toho upravovat prostředí, režim i svá očekávání.

Dítě vám většinou samo velmi rychle ukáže, které téma je zrovna na řadě.