Jsem matka, která vychovala dvě děti – syna a dceru. Musím přiznat, že výchova dětí pro mě nebyla jednoduchá.
Od svých 38 let jsem vdova a o děti jsem se starala sama. Vždy mě pronásledoval strach, že to nezvládnu, že to nedělám dobře, že selhávám. Dnes vím, že moje obava ve spojitosti s výchovou byla zbytečná. I přesto, že mě moje okolí považovala za liberální matku…
Být liberální matkou pro mě znamenalo dát dětem prostor na svobodný život. Na svobodné rozhodnutí, na to, aby nemuseli žít podle mých představ. Netvrdím, že neplatily pravidla. Platila. Ale nestavěla jsem je jen na příkazech a zákazech. Spíše jsme se dohodli. Důvěřovali jsme si. Nic jsme nemuseli. Spíše jsme chtěli… A někdy možná i nechtěli, ale to už k tomu patří.
Dnes vím, že mám vydařené děti. Zodpovědné, pracovité, ochotné pomoct… Ale když se ohlídku zpátky, vím, že jsem mohla některé věci udělat jinak. Líp. Víc je chválit, věnovat jim více svého času, odložit méně důležité věci a být s nimi, často je objímat a říkat jim, jak neskutečně je mám ráda.
Nestavět na nepodstatných věcech, nestavět na známkách ve škole, na tom, aby byli ve všem nejlepší, jen je jednoduše mít ráda a důvěřovat jim. Být s nimi v dobrém i zlém. Být otcem i matkou v jedné osobě. Jednoduše být liberální milující matkou …
