Těhotenství. Vynechaná menstruace, dvě jasně červené dráhy na testu, rostoucí bříško a pak najednou děťátko. Tak nějak vypadá představa o cestě za miminkem, jenže realita bývá úplně jiná.
Když je realita jiná…
Nejasně pozitivní testy, (zdánlivě) nedostatečný růst HCG, stresující bolesti, špinění a samozřejmě nepříjemné příznaky těhotenství a i jiné nežádoucí situace, se kterými se těhotné ženy a jejich partneři potýkají. Jenže to vše by se nějak dalo zvládnout a nakonec na to i radostně s úsměvem vzpomínat, pokud rodiče na konci drží svůj malý uzlíček.
Ale co když to tak není?
Co když je žena těhotná a z nemocnice odchází bez miminka?
Co když se raduje ze dvou čárek a ani se nenaděje a puká ji srdce žalem?
Co když je natěšená na další kontrolu, kde uvidí svoje malinké a při odchodu z ordinace sotva vidí přes slzy?
Ztráta miminka
Ztráta miminka je stále velké tabu v naší společnosti, ale to by se mělo změnit. Proč? Jednoduše proto, že si rodiče pak přijdou sami. Jako jediní na světě, které to potkalo. Nedokážou přijmout tu nespravedlnost, smutek, žal, vztek, výčitky a sebelítost a dlouho se se svými pocity učí žít.
Je potřeba, aby rodiče věděli, že nejsou sami, bohužel a taky bohudík. Dokud se nepohybujeme v těchto kruzích netušíme kolik párů přišlo o miminko. Na začátku nebo na konci těhotenství, to je jedno, bolí obojí. Každého jinak a jinak dlouho, ale většinou rodiče už nikdy nezapomenou. Čas sice pomůže se se ztrátou vyrovnat, ale rodiče se s tím pouze naučí žít, žít se smutkem, žít s ránou v srdci i na duši.
Jak bychom se měli k rodičům po ztrátě chovat?
Na to asi neexistuje univerzální návod, jelikož každý je jiný, ale mám pro vás pomůcku:
- Možná je nejlepší se zeptat: ,,Můžu ti nějak pomoci, třeba nakoupit, uvařit?,,
- Nabídnout své rameno: ,,Pokud se potřebuješ vypovídat nebo vyplakat, kdykoliv jsem tu pro tebe.,,
- NIKDY situaci nezlehčujte a nezáleží v jaké fázi se těhotenství nacházelo: ,,Vždyť to ani nebylo dítě.,, – pro rodiče bylo od první chvíle
- To, že jste vy miminko neviděli, neznamená, že ho neviděli rodiče: ,,Vždyť se ani nenarodilo.,,
- Pokud se rodiče rozhodli miminko pohřbít ( i děťátko po potratu lze pochovat) respektujte jejich rozhodnutí a nevhodné poznámky si nechte pro sebe
- Pokud nevíte co říct a je vám situace nepříjemná řekněte jen: ,,Mrzí mě to. Je mi to líto.,, – vyjádřete soustrast
- Občas je nejhorší dělat, že se nic nestalo a popřít tak celou situaci
- Nepoužívejte věty typu: ,,To bude dobrý. Budeš mít další. Jedno už máš. Byl to jen plod. Asi nebyl správný čas.,, apod.
- Zlaté pravidlo – pokud nemáte, co moudrého říct, neříkejte nic.
- Dejte rodičům čas, ale nevyčleňujte je ze života a akcí, kterých vždy byli součástí: např. ,,Slavíme Honzíkovi 3. narozeniny, rádi vás uvidíme, pokud se ale necítíte, pochopíme to a rádi se s vámi potkáme jindy až vám bude lépe.,,
Pro rodiče po ztrátě existují organizace, které jim bezplatně dokážou pomoct např. Dítě v srdci, která poskytuje nemocnicím vzpomínkové boxy a mám zkušenost, že dokážou opravdu zázraky, jak z právní stránky, tak nabízí i terapeutickou pomoc pro rodiče. Na Slovensku funguje organizace OZ Tanana.
A na co máte po ztrátě nárok?
Můžete vidět své děťátko, pokud si přejete, někomu to pomůže se rozloučit, někomu by to naopak mohlo bolest prohloubit. Jednejte podle sebe.
Děťátko si můžete vyfotit nebo poprosit o fotku personál, který vám ji dá do obálky, kdybyste jednou miminko vidět chtěli. Můžete si miminko obléct, okoupat, pomazlit ho, nechat udělat otisky ručiček a nožiček. Máte nárok miminko pohřbít a to i potratu. Po porodu vám to v porodnici pravděpodobně nabídnou, po potratu to nemusí být zvykem, přesto tu možnost máte a zákonem podpořenou. V případě, že miminko sami nepohřbíte, uloží ho do hromadného hrobu pro miminka, které se staly andílky taky a nemusíte se tak bát, nebude samo.
